Červenec 7.(1916)

Ve 4 hodiny odpoledne jde kotva vzhůru a my odjíždíme ...

S Bohem Asinaro - s Bohem Itálie. Dala jsi nám mnohé - dobré i špatné - ale ještě více nedala vytouženou svobodu!

Vyčistila jsi nás - díky Bohu - od vší a nemocí, - toho nejhoršího, co nás potkat mohlo.-

Děkuji Ti, Bože, že jsi mě zde chránil 6 měsíců od všech nemocí, teď hledím s novou nadějí budoucnosti vstříc.

Jedeme zvolna, mizí poslední obrysy Asinary a Saardegny, moře je velmi klidné, my na palubě máme sice horko, ale mnohem hůře na tom jsou ti v podpalubí a docela dole. Jsou ještě mnohem více napresovaní. - Jedou se mnou staří známí Roubík a Ferdinandi z Veltrus.

V 6 hodin večer přišel rozkaz "Nekouřit a nemluvit nahlas", patrně mají strach.

Noc byla velice špatná - chvílemi dosti zima a žádné místo. Spíme vsedě, skrčeni jeden na druhém, pokrouceni.

July 7.(1916)

At 4 o'clock the anchor's lifted and we are leaving ...

Good bye Asinara - good bye Italy. You gave us much - good and bad - but didn't give us the freedom we longed for!

Thank God, you cleansed us from lice and diseases - the worst things we could encounter.

I thank you, my God, for protecting me here for 6 months from all diseases. Now I am looking towards the future with a new hope.

We sail slowly, the latest contours of Asinara and Sardinia disappearing slowly. The sea is calm and we on the upper deck suffer from heat, but those down below are much worse off. They are crammed much worse. - My old friends Roubik and Ferdinandi from Veltrusy are with me.

At 6 o'clock, we got a command: No smoking, no speaking aloud. They must be afraid.

The night was real bad - it was rather cold at times, and no space. We sleep sitting, cringed and twisted one over another.

Ráno se probudím se silným bolením hlavy a žaludku. Běžím na latrinu a prodělávám druhou mořskou nemoc,která mě drží asi 2 hodiny - l/2 šálku dobré černé kávy mi spravil žaludek. Kolem sedmé hodiny večerní blížíme se k lesnatému pobřeží a vjíždíme do přístavu Toulon. Hned trošku jistoty - jsi-li na moři a vidíš kolem sebe samou vodu - zdá se ti, že loď stojí a že se nikdy z těch vod nedostaneš. Z obou stran festungy a majáky. V přístavu ohromná loď lazaretní s červeným křížem, obrněnec, 5 monitorů, podmořské čluny. Dočela při molu stojí pět ohromných parníků, tak vysokých jako 6 poschoďové domy a dlouhé jako celá ulice. Lidé na nich vypadají jako mravenci na železničním vagoně. Fasujeme chleba.

V půl osmé vystupujeme a jdeme kordonem francouzských vojáků, samých mladíčků asi l7 letých. Mají tmavomoré stejnokroje, šarže barvy naší polní, oficíři bílé plátěné.

Nasedáme do osobních vagonů 2 třídy, elegantně zařízených, plyšová sedadla, vždy 9 zajatců a 1 voják. Věru, dosud jsem tak nóbl jako voják nejel! Jaký rozdíl, jet ve druhé, nebo dobytčáku! Vojáci inteligentní, přinášejí nám ihned vodu do feldflašek, tak studenou, jak jsme již dlouho nepili.

Nad námi létá ohromnou rychlostí hydroavion, který se spouští každou chvíli na moře. Vidíme ohromné továrny a magaziny, ohromné pyramidy briket. Právě jde okolo velký transport vojenský s koňmi. V noci opouštíme Toulon.

I woke up in the morning with a strong head and stomach ache. I ran to a latrine seasick for the second time - the fit lasted about two hours. A half a cup good coffee put my stomach in order. At about seven we approached forested coast and arrived in port Toulon. A little more certainty - when you are on the sea and see nothing but water all around, it seems to you that the ship is not moving and that you can never get out of those waters. There are festungs and lighthouses on both sides. There is a large hospital ship with red cross in the port, a man-of-war, 5 monitors and some submarines. Right at the pier there are five huge steamers, high as 6-storey houses and long as a street. People on them look like ants on a railway car. We get bread.

At half past seven we got off and went through a cordon of French soldiers, all youngsters aged about 17. Their uniforms are dark blue, their officers' are colored as our field uniforms, and higher ranks have white uniforms of cloth.

We get on 2^nd class railway coaches, elegant outfit - plush seats. It's always 9 prisoners and 1 soldier. Well, being a soldier, I haven't traveled in such a luxury so far! What a difference - 2^nd class or cattle van! The soldiers are smart - they bring water to our field flasks. We haven't drunk such cold water for very long.

A hydroplane flies fast over us, landing every now and then. We see huge factories and storage facilities, huge pyramids of briquettes. A huge military transport is passing by with horses. We leave Toulon at night.

Morgens erwache ich mit starken Kopf- und Magenschmerzen. Ich laufe zur Latrine und stehe die zweite Seekrankheit durch, die etwa 2 Stunden dauert - eine Tasse guten, schwarzen Kaffees bringt den Magen in Ordnung. Gegen 7 Uhr abends nähern wir uns einer waldigen Küste und fahren in die Bucht des Hafens Toulon ein. Gleich ein bisschen Sicherheit,und ein neues Erkenntnis - wenn man am Meer ist , und ringsherum nur Wasser sieht, hat man den Eindruck, dass man sich nicht bewegt und niemals dem Wasser entkommt. Aber nun sahen wir Ufer, zu beiden Seiten Festungen und Leuchttürme. Im Hafen liegt ein riesiges Lazarettschiff mit rotem Kreuz, ein Panzerschiff, 5 Schnellboote, weiter U-Boote. Ganz dicht an der Mole 5 große Dampfschiffe, hoch wie sechsstöckige Häuser und lang wie eine ganze Straße. Die Leute an ihnen gleichen den Ameisen am Bahnwaggon.

Wir fassen Brot. Um halb acht steigen wir aus und gehen durch ein Kordon französischer Soldaten, lauter ganz junger Menschen, so um die 17 Jahre. Sie haben dunkelblaue Munduren, die Offiziere dagegen weiße. Wir steigen in
Personen-Eisenbahnwagen zweiter Klasse ein, immer 9 Gefangene und 1 Soldat. Die Wagen sind elegant eingerichtet, mit Plüschsitzen. So nobel bin ich als Soldat noch nie gefahren! Es ist doch ein großer Unterschied zwischen 2. Klasse und einem Viehwagen. Die Soldaten sind intelligent, sie bringen uns sofort Wasser in die Feldflaschen, so kalt, wie wir schon lange nicht getrunken haben.

Über uns fliegt dauernd ein Wasserflugzeug, das jede Weile sinkt und auf dem Wasser landet. Wir sehen große Fabriken und Magazine und riesengroße Pyramiden von Briketten. Gerade fährt ein Militärtransport mit Pferden vorbei.
In der Nacht verlassen wir Toulon.

Ve vagonech poučení francouzsko-anglicko-německé. Projíždíme předměstím Toulonu, opět po 8 měsících vidíme civilisty, vidíme zeleň lesů, kterou jsme tak postrádali na Asinaře. A co pozorujeme hlavně - ženy. Každý z nás hltá zrakem ty kypré dcery francouzského jihu a tak divné myšlenky jdou hlavou, a jak by ne, když již 23 měsíců se žádný z nás k ženské nepřiblížil a neokusil rozkoše lásky.

Ach být volný - doma - nyní pociťujeme plně tíhu našeho osudu. Každých 5 kroků stojí voják s bajonetem, každé hnutí, každý krok je komentován.

Musím říci, že francouzská děvčata jsou skutečně hezká! Vlak projíždí krásnými zahradami a pěstěnými vinicemi. Fíkovníky, olivy a ušlechtilé smrky se míhají kolem našich oken. Zvolna přichází pohoří, delší tunel. Ze spánku, do kterého jsem upadl únavou z lodě, budí náhle rozkaz "Vystupovat!" Malá stanička Cassis ve l2,l5. Odtud jdeme po výborné, ale zaprášené silnici a za hodinu vidíme mořský záliv. Silnice jde po břehu, stoupá, takže chvílemi vzpomínáme na divokou Albánii. Patník na rozcestí hlásí - l8 km do Marseille. Je velké vedro, jsme zemdlení. Na šestém km odbočujeme doprava a za hodinu přicházíme do tábora zajatců.

Leží v kotlině, kol dokola holé vrchy, stará budova je opuštěný klášter. Krásný park, výstavné budovy. Ve velkém čtverci cely pro l4 osob. Asi 5OO kroků dále je l5 baráků s říšskými Němci-zajatci. Jsme předáváni, seřazeni do skupin a zavedeni do cel - hned usínám. Kolem lágru stojí stráže s bajonety - připadáme si jak ve zvěřinci. Vůbec bez bajonetu zde ani krok. Pro vodu, do kantiny, pro mináž, chleba, vše ve vzorném seřazení a pod bajonetem. Němci vyhlížejí velmi dobře v hnědých, plátěných mundurech a širokých slamácích.

Na bluze, na klobouku vytištěno velké P.G. a číslo, zdáli poznáš Prissonier de Guerre - zajatec. Jsou zde 3 velké kantiny, kde můžeš koupit chleba, sardele, sýr, limonády, vše přiměřeně drahé. Limonáda 3/4 litru 60 cts.- 1 lira. Na italské peníze strhují 25 %. Podivný to "sovezník". Horší ale je, že nám vracejí zpět italské mince a tím nás okrádají dvakrát.

Báječná štramota každou chvíli "Verkaterny" nebo zde tomu říkají "Sur Eptenut". Celé hodiny nás řadí, počítají a znovu formují. Stále nás přepočítávají a nemohou být hotovi.

Notices in coaches are in French, German and English. Passing through Toulon suburbs, seeing civilians again after 8 months and forest green we missed so much at Asinara. But, most important, we watch women. Each of us is just gazing at those lush daughters of the French south, and our thoughts are so strange! Small wonder - none of us has even approached a woman in 23 months, none of us has tried the pleasures of love.

Just to be free at home - it is now that we feel the full weight of our fate. A soldier with bayonet is placed 5 steps from another one, every move and step are commented upon.

I must admit that French girls are really pretty! The train passes through beautiful gardens and well kept vineyards. Figs, olives and fine spruces swish by our windows. Some mountains are approaching slowly, and a longer tunnel. Tired from the ship, I fell asleep. Now I am awaken - by the command to get off. A small village named Cassis, it's 12:15. From here, we walk a great but dusty road, and can see a sea bay in an hour. The road goes along the shore climbing so it reminds us of the wild Albania. A milestone at the crossroads says 18 km to Marseille. It's very hot, we're fatigued. We branch off at the 6^th km and arrive in a prisoner camp in an hour.

It is in a valley, surrounded by bare hills, and the old building is a forsaken monastery. Beautiful park and buildings. Cells for 14 people are in a huge square. Some 500 steps further there are 15 houses with German prisoners. They hand us over, line us up and bring to cells - I fall asleep immediately. The camp is surrounded by guards with bayonets, we feel like being in animal farm. They don't take a single step without bayonets here. They go for water, to canteen, for meals or bread - always lined up perfectly and with bayonets. The Germans look real good in their brown uniforms and wide straw hats.

Blouses and hats bear large printed letters P. G. plus a number. You can tell a Prissonier de Guerre - war prisoner - from afar. There are 3 big canteens where you can buy bread, anchovies, cheese or lemonades - all adequately expensive. 3/4 liter of lemonade is 60 Cts., i.e. 1 Lire. They deduct 25 % from Italian currency. It's a strange charge. What is worse, they give us Italian coins as change, thus stealing from us twice.

Incredible stuff: Every now and then, they do Verkaterung or Sur Eptenut as they call it. They line us up for hours, then count us and line us up again. They keep counting us and can't seem to be done.

In den Wagen sind die Aufschriften französisch-englisch- deutsch. Wir fahren durch die Vorstädte von Toulon, wieder nach 8 Monaten sehen wir Zivilisten und grüne Wälder, die wir auf Asinara so vermisst haben.
Und was wir am meisten beobachten sind Frauen. Jeder von uns verschlingt mit seinen Augen die üppigen Töchter des französischen Südens und es bedrückt von Gedanken, die einem jungen Menschen nach 23 Monaten ohne Frauen und Liebe durch den Kopf gehen. Ach, wenn man wieder frei und zu Hause wäre, jetzt erst fühlen wir voll unser schweres Schicksal. Ich muss zugeben, dass die französischen Mädchen wirklich hübsch sind.
Aber jede 5 Schritte steht ein Soldat mit aufgestecktem Bajonett, jede unsere Bewegung und jeder Schritt wird kommentiert.
Der Zug fährt durch schöne Gärten und gepflegte Weinberge. Feigen-, Oliven- und Fichtenbäume jagen an den Fenstern vorbei, dann kommt das Vorgebirge und ein langer Tunnel. Aus dem Schlaf, in den ich wegen Müdigkeit von dem Schiff, geraten bin, weckt mich der Befehl: "Aussteigen." Wir sind auf einem ganz kleinen Bahnhof Cassis, es ist 12 Uhr 15. Weiter geht es über eine gut erhaltene aber staubige Landstraße und in einer Stunde sehen wir eine Meeresbucht. Die Straße geht dem Ufer entlang, steigt nach einer Weile in die Berge, so dass wir an Albanien zurückdenken. Ein Wegweiser an der Kreuzung meldet: Marseille - 18 km. Die Hitze ist sehr gross, wir werden müde. Am sechsten Kilometer biegen wir nach rechts ab und in einer Stunde kommen wir zum Gefangenenlager.

Es liegt in einem Becken, ringsherum lauter Berge, das alte Gebäude ist ein verlassenes Kloster. Ein schöner Park, Gebäude schöner Bauart. Im großen Viereck Zellen für 14 Personen. Etwa 500 Schritte weiter befinden sich 15 Baracken mit reichsdeutschen Gefangenen. Es folgt unsere Übergabe, Aufteilung in Gruppen und Einquartierung in die Zellen - ich schlafe sofort ein. Ringsherum um das Lager Wachen mit aufgestecken Bajonetten - uns kommt es vor als wären wir in einer Menagerie. Überhaupt, ohne Bajonett kann man keinen Schritt tun, Wasser aus der Kantine oder Menage holen, Brot kaufen, alles in einwandfreier Formation und unter Bajonett.
Die Deutschen sehen sehr gut aus in braunen Leinenmunduren und breiten Strohhüten.

An den Blusen und dem Hut haben wir ein großes P.G. und eine Nummer aufgedruckt - Prissonier de Guerre. Es gibt hier drei große Kantinen, wo man Brot, Sardinen, Käse, Limonaden kaufen kann, alles entsprechend teuer. 3/4 liter Limonade 60 cts, bis 1 Lira. Bei italienischem Geld werden 25 % abgezogen und außerdem werden italienische Münzen zurückgegeben, dadurch werden wir zweimal bestohlen.
Auch gibt es sehr oft die "Vergatterungen"- genannt "Sur Eptenut", ganze Stunden werden wir gereiht, immer neu abgezählt und von neuem formiert und man kann damit nicht fertig werden.

Ráno v 1/2 7 budíček, koflík konservové kávy, o níž není mnoho co říct. V 9 hodin fasujeme asi 600 gr černého chleba, v 11 hodin výborná polévka, bramborová s hrachem nebo čočkou, kousek masa, velký jak prst. Ale chutná nám, dobře kořeněné, chutně upravené a hodně zeleniny. Podávají v mísách pro deset mužů.

Denně odchází 600-800 lidí pryč. My přijdeme na řadu zítra. Jsou zásobováni na 2 dny. Chleba, kus špeku a 1 krabička olejovek je porce na l den. Rozdělují nás podle řemesel, ale potom posílají zase vše smíchané.

We wake up at half past 6, get a cup of canned coffee (not worth saying much about). At 9, we get approx. 600 g of bread; at 11 we get a great soup - made of potatoes with peas or lentils, a piece of meat as big as a finger. We like it, it's well spiced, tasty and there's a lot of vegetables. They serve it in dishes for ten men.

600 to 800 people leave every day. Our turn is tomorrow. They get furnished for 2 days - bread, a piece of bacon and one can of fish is a one day portion. They divide us by trades but then they send people out mixed again.

Morgens um 1/2 7 werden wir geweckt, bekommen eine Tasse Konservenkaffee. Um 9 Uhr 600 g Schwarzbrot und um 11 Uhr ausgezeichnete Kartoffelsuppe mit Erbsen oder Linsen, ein Stück Fleisch, groß wie ein Finger, aber sehr schmackhaft, gut gewürzt und zubereitet, mit viel Gemüse. Alles wird in Schüsseln für je 10 Mann verabreicht.
Täglich gehen 600 bis 800 Mann fort.Wir kommen morgen an die Reihe. Alle werden für zwei Tage versorgt mit Brot, ein Stück Speck und 1 Konserve Ölsardinen pro Tag. Man gliedert uns nach den Gewerben, aber dann wird alles wieder durcheinandergemischt abgesandt.

Francouzští vojáci jsou pěkně zamíchaní, 65letí s 18letými rekruty. Mundury různé, černé, modré, hnědé, bílé, zelené. Je to radost podívat se na tu barevnost v kompanii, hraje všemi barvami. Oficíři většinou pensisté anebo invalidé. Ale inteligentní a mnohem slušnější než Italové. Nutno doznat, zacházejí s námi slušně, škoda, že jim nerozumíme, vše by šlo mnohem lépe. Jako všude tak i zde ten největší dobytek jsou páni Chachaři. Všude se derou, inu jako dobytek. Vyrukovali zde se svými srbskými "čajkaši", což vzbuzuje všeobecnou nevoli mezi námi. Horko je zde jako na Asinaře - škoda, že nemůžeme pod stromy kolem lágru.

Jak postrádáme zde vzpomínky z domova, jež nás vždy tak těšily, ale kde budu mít příležitost ? 
Hrajeme denně karty.

French soldiers are a strange mixture - 65-year-olds with 18-year-old recruits. The uniforms vary - black, blue, brown, white and green. It pleases eye to look at all the colors within one unit. Officers are mostly pensioners or disabled. But they're intelligent and much more polite than the Italians. I must admit that they treat us well, it's a pity we don't understand them - everything would be much easier. As everywhere, Serbs are the worst crew here, too. They want to get everywhere just like cattle. They pulled out their Serb chaykashes which we generally hate. It's hot here as at Asinara - it's a pity we cannot hide under the trees that are around the camp.

We miss our memories from home here so much. They have always given us comfort - but where do I get a chance? 
We play cards every day.

Die französische Armee sieht recht bunt aus, fünfundsechzigjährige Männer und 18jährige Rekruten in schwarzen, blauen, braunen, weißen oder grünen Monturen, eine Freude für die Augen. Die Offiziere sind größtenteils Pensisten oder Invaliden, aber intelligent und viel anständiger als die Italiener. Man muß zugeben, dass sie uns anständig behandeln. Schade nur, dass wir sie nicht verstehen, alles ginge besser. Wie überall, so auch hier gibt es Leute, die wir Chacharen nennen, die sich überall rücksichtslos nach vorn drängen und wie Vieh benehmen und oft starken Widerwillen unter uns verursachen.
Eine große Hitze gibt es hier - gleich wie auf der Asinara - schade, dass wir nicht unter die Bäume rund um das Lager gehen können. Wie uns die Grüße von zu Hause fehlen, die uns immer so gefreut haben. Wann und wo werde ich Gelegenheit haben? Täglich spielen wir Karten.

Červenec 13.

Ráno verkaterung, fasujeme proviant na 3 dny - l l/2 chleba, 4 kousky špeku, tak veliké asi jako na Asinaře za l L, 3 krabičky olejovek. V lO hodin poslední dobrá mináž a marš ke stanici Cassis. Zdáli vidíme nový transport z Asinary, který právě přijel. Jde ale druhou cestou, takže se nesejdeme. Před nádražím velký transport černochů, kteří cení na nás své bílé zuby.

Uniformovaní - půjdou s námi co stráž. Mají plné prsty prstenů a dělají frajery.

Jsme po l0 ve vozech 2-3 třídy a jedeme do Marseille.

Ve 2 hod. odjezd - projíždíme 2 velké tunely a ve 4 hodiny odjíždíme z marseillského nádraží po trati P/LM, Paris-Lyon-Marseille. Je 2kolejná, velkým nákladem postavená, dlouhé tunely střídají se s vysokými mosty. Tabule podle trati značí její délku - 834 km.

Chvíli jdeme podél moře - potom pohoří, skály, luka, pasoucí se stáda dobytka, pole, vinice.

Vlak jede velmi rychle, podle oken míhají se cihelny, keramické továrny. Na 802.km velké město "Miramar?" a za ním nepřehledná rovina. Večeříme, usínám vsedě. V noci stanice Orange.

July 13.

Verkaterung, then we get food for 3 days - a loaf and a half, 4 bits of bacon approx. as big as those at Asinara for 1 L, and 3 cans of fish. At 10, we get the last tasty meal and marsch to the Cassis station. From afar, we see an new transport from Asinara that has just arrived. They go a different way so we won't meet. There is a large transport of blacks who show us their white teeth.

They are in uniforms - they will escort us. Their fingers are full of rings, and they show off.

We are in tens in 2^nd or 3^rd class coaches, going to Marseille.

Departed at 2 - passed 2 big tunnels, and at 4, we are leaving Marseille station over the P/LM route (Paris-Lyon-Marseille). There are two tracks, built expensively - long tunnels and lofty bridges are there. Wayside signs show its length 834 km.

Passing along the sea for a moment - then hillside, rocks, meadows, grazing flocks, fields, vineyards.

The train goes very fast, brick and ceramic factories pass by our windows. A large city on 802^nd km (Miramar?) and an unending flat behind it. We have our supper and I fall asleep sitting. Station Orange at night.

Gleich früh gibt es eine Vergatterung, wir fassen Proviant für 3 Tage - anderthalb Brot, 4 Stück Speck, 3 Konserven Ölsardinen. Um 10 Uhr letzte gute Menage und los zur Station Cassis. Von Weitem sehen wir einen neuen Transport, der eben von Asinara kommt, aber einen anderen Weg geht, so dass wir uns nicht treffen. Vor dem Bahnhof ein großer Transport von Negern, die uniformiert sind und uns ihre weißen Zähne zeigen - sie gehen mit uns als Bewachung haben die Finger voll von Ringen und machen Aufhauer.
Wir sitzen zu zehnt in Wagen 2. und 3. Klasse und fahren nach Marseille.
Um 2 Uhr Abfahrt - wir fahren durch 2 lange Tunnels und um 4 Uhr fahren wir weiter vom Marseiller Bahnhof über die Bahnlinie P/LM, d.h. Paris - Lion - Marseille, die zweigleisig ist und mit großem Aufwand errichtet wurde, lange Tunnels wechseln mit hohen Brücken. Die Tafeln entlang der Bahnlinie geben ihre Länge an - 834 km. Eine Zeit fahren wir am Meer entlang - dann kommen Gebirge, Felsen, Wiesen, weidende Viehherden, Felder, Weinberge.

Der Zug fährt ziemlich schnell, hinter den Fenstern jagen Ziegeleien, Keramikfabriken vorbei. Am Kilometer 802 eine große Stadt "Miramar ?" und danach eine unübersehbare Ebene. Wir nehmen das Abendessen ein und ich schlafe sitzend ein. In der Nacht die Station "Orange".

Ráno v l/2 8 na 582 km Roues, ujeli jsme tedy za noc přes 2OO km, potom na 778 km Arles, jedeme samými vinicemi. V noci byla naše černošská stráž vyměněna 32O.batalionem, samí staří čičové. Jsme jak rozlámaní, spali jsme vsedě.

Stanice Wienne s keramickými továrnami.

Na 509.km Lyon, ohromné město, nádherné široké ulice, krásné paláce, mnoho továren.

V 1/2 9 ráno odjíždíme a dostáváme každý trinkbecher černé kávy. Doposud jsme s Francouzi spokojeni. Zacházejí s námi slušně, podávají nám do vagonů vodu a děvčata mávají a i pusy posílají. Patrně si nás na dálku pletou s Italy, poněvadž máme italské mundury na sobě.

Francouzky se nám líbí, veselé a vkusně oblečené. Na parádu si zde velmi potrpí. Jako všude, tak i zde, vše, co má rovné nohy, je mobilisováno od l6-6O let. Ženy zastupují muže na drahách, elektrikách a všude.

Na 482 km Lozane, kolem tratě samá luka, na nich množství dobytka volně se pasoucího, je znát, že jedeme k severu, zde žně ještě nezačaly, dole bylo již sklizeno. Chladný podmračený den, stráž se opět střídá, nastupuje batalion 85.

Km 380 Taras-le-Mars - podávají nám od Červeného kříže kávu.

Km 349 Moulins, ve 3/4 na 4 ohromné nádraží, sta vagonů s obilím, ohromné magaziny.

Km 314 St.Pierre, potkáváme vlak Červeného kříže s raněnými. O 1/2 7 večer Sangaze, opět výměna doprovodu, nastupuje batalion 123. Černá káva. Komické je, jak na každé zastávce skáčeme s vagonů a běháme na záchody. Hotový sturm a schwarmlinie.

Na km 275 se trať dělí, jedna jde na Paříž, druhá k Bordeaux. V noci za stanicí St.Pierre projíždíme velkým městem, jméno jsme se nedozvěděli.

Morning, half past 7 and we are at 582^nd km - Roues, so we have traveled more than 200 km overnight. Then there is 778^th km - Arles, passing through vineyards. At night, our black guards were replaced by 320^th battalion - all are old geezers. We feel like broken, having slept sitting.

Station Wienne with ceramic factories.

509^th km - Lyon, a huge city, lovely wide streets, great palaces, many factories.

Leaving at half past 8, each of us got a trinkbecher (a cup) of coffee. So far we are satisfied with the French. They treat us decently, pass us water to the coaches and girls wave and even send us their kisses. Maybe they mistake us for Italians as we still wear Italian uniforms.

We like the French women, they are jolly and dressed tastefully. They do care about fashion. As everywhere, anyone with straight legs was drafted from age of 16 to 60. Women replaced men on the railroad, trams and everywhere.

482^nd km - Lozane, all meadows around the track with grazing cattle. It is noticeable that we are moving northwards, the harvest hasn't even begun here whereas down south, it was over. Cold cloudy day, the guard is replaced again by Battalion 85.

380^th km - Taras-le-Mars - we get coffee from the Red Cross.

349^th km - Moulins, large station at quarter to four, hundreds of cars with corn, huge storage halls.

314^th km - St. Pierre, we meet a Red Cross train with the hurt. Half past six: Sangaze, guards replaced again - Battalion 123. Coffee. It's comic how at each stop we jump off the coaches and run to toilets. It's a real sturm and schwarmlinie (attack and extended order).

The tracks branch off at 275^th km - one goes to Paris and the other to Bordeaux. We passed a large city at night after St. Pierre, we didn't learn its name.

Morgen um 1/2 8 am 582. km Roues, wir haben also in der Nacht über 200 km zurückgelegt, wobei unsere Negerbewachung durch das 302. Bataillon ausgewechselt wurde, es sind alles alte Leute. Wir sind ganz zerbrochen, wir haben sitzend geschlafen. Am 778. km zwischen lauter Weinbergen Arles, weiter die Station Wienne - mit großen Keramikfabriken. Am 509. km Lyon, eine riesige Stadt mit breiten Gassen, schönen Palästen und vielen Fabriken.
Um 1/2 9 bekommen wir jeder einen Trinkbecher schwarzen Kaffee und fahren weiter. Bis jetzt sind wir mit den Franzosen zufrieden. Sie behandeln uns artig, reichen uns in die Wagen Wasser, und die Mädchen winken uns und schicken Küsse. Wahrscheinlich irren sie sich und denken, dass wir Italiener sind, da wir italienische Munduren tragen.

Auf Parade wird hier sehr gehalten.
Wie überall, so auch hier, was gesunde Beine hat, wurde mobilisiert von 16 bis 60 Jahren. Die Frauen vertreten die Männer auf den Bahnen, im Stadtverkehr und überall.
Am 482.km Lozane, ringsherum lauter Wiesen mit großen Mengen von weidendem Vieh. Auch ist deutlich, dass wir zum Norden fahren, hier hat die Ernte noch nicht angefangen, unten war schon eingebracht.
Es it ein kühler wolkiger Tag, die Bewachung wechselt wieder, das Bataillon 85 tritt ein.
Am 380. km Taras-le-Mars - vom Roten Kreuz wird uns Kaffee verabreicht.
Am 349. km Moulins mit einem riesigen Bahnhof, hunderten von Getreidewagen und großen Magazinen.
Am 314. km St. Pierre, wir begegnen einen Rot-Kreuz-Zug mit Verwundeten. Abends um 1/2 7 Sangaze, wieder Bewachungswechsel durch Batailon 123. Schwarzer Kaffee. Komisch wirkt, wie wir auf jedem Bahnhof die Wagen massenhaft verlassen und zu den Aborten laufen. Wie bei einem wirklichen Sturm in Schwarmlinie.
Am 275. km teilt sich die Bahn, eine führt nach Paris, die andere nach Bordeaux. Nachts hinter der Station St. Pierre fahren wir durch eine große Stadt, den Namen haben wir aber nicht erfahren.

V 5 hodin ráno "Tours", mění se stráž za 3. reg. franc. kavalerie s helmou a dlouhými žíněnými ohony. Zde náš transport se dělí. Loučím se s Roubíkem a Ferdinandim a odjíždíme. V 9 hod. opět výměna stráže, projíždíme městem, kde na nás zevlují obzvláště ženské. Je to ponižující být tak prohlížen jako dravá zvěř. Ach, kdy konečně skončí ten nešťastný osud, kdy budeme opět svobodni?

Ve 3 hod. odpoledne přijíždíme do velkého města-Les Sables de Otone, při Atlantickém moři. Tedy od Středozemského k Atlantiku! Město je naším konečným cílem. Ohromné průmyslové město, les továrních komínů a lodí.

Jsme vedeni k továrně na brikety, kde nás vítají začouzené obličeje "Reichsdeutscher" (říšskoněmeckých) zajatců. Pracují zde a jsou prý dosti spokojeni. Vítají nás přátelsky a hned snášejí slamníky. Spí ve velkém skladišti a jsou na nás velmi laskaví. Mají zde vlastní kantinu, knihovnu, vlastní kapelu, která nám na počest zahraje Radecký marš. Hostí nás dobrou mináží a kávou. Uléhám a jsem šťasten, že mohu natáhnout zkřehlé a pokroucené údy. Nikdy nezapomeneme jim toho přátelského přivitání, skutečně se s námi o vše bratrsky rozdělili. Vyprávíme si s nimi dlouho do noci.

5 o'clock in the morning: Tours. The guards are replaced by 3^rd regiment of French cavalry with helmets and long horsehair tails. Our transport is divided here. I part with Roubik and Ferdinandi, and we leave. Guards change again at 9, we pass through a town where women really gaze at us. It's humiliating to be looked at as wild animals. Oh when will our ill fate turn good, when will we be free again?

At 3 p.m. we arrived in a large town Les Sables de Otone near the Atlantic. That is, from the Mediterranean to the Atlantic! This town is our destination. A huge industrial town with a forest of factory chimneys and ships.

They lead us to a briquette factory where smoky faces of the Reichsdeutscher (German) prisoners welcome us. They work here, and reportedly they're quite satisfied. They welcome us friendly and start to collect mattresses. We sleep in a huge storage facility, and they're kind to us. They have their own canteen, library and band here; the band performed Radetzky Marsch to greet us. They give us good meal and coffee. I lay down, happy to stretch my aching and twisted limbs. We will never forget how friendly they welcomed us, they divided all they had for us like real brothers. We talk long into the night.

Um 5 Uhr morgens "Tours", die Bewachung wird gewechselt gegen das 3. Bataillon der französischen Kavallerie, ausgestattet mit Helmen mit langen Roßhaarschweifen. Hier teilt sich auch unser Transport. Ich verabschiede mich vom Roubik und Ferdinandi und wir fahren ab. Um 9 Uhr wieder Bewachungswechsel. Wir fahren durch eine Stadt, wo uns besonders die Frauen angaffen. Es ist sehr demütigend, so als Wildtier beobachtet zu werden. Ach, wann endet endlich dieses unglückliche Schicksal, wann werden wir wieder frei ?

Um 3 Uhr nachmittags fahren wir in eine große Stadt ein - Les Sables de Otone beim Atlantischem Ozean, also vom Mittelmeer zum Atlantik! Diese große Industriestadt mit einem regelrechten Wald von Fabrikschornsteinen und vielen Schiffen ist unser Ziel.

Wir werden zu einer Brikettfabrik geführt, wo uns die verrußten Gesichter der "Reichsdeutschen" Gefangenen begrüßen. Sie arbeiten hier und sind angeblich ziemlich zufrieden. Sie heißen uns freundlich willkommen und tragen sofort die Strohsäcke herbei. Sie schlafen in einem großen Lagerraum und sind zu uns recht freundlich. Haben hier eine eigene Kantine, Bücherei, eine eigene Kapelle, die zu unserer Begrüßung den Radetzki-Marsch spielt. Bewirten uns mit guter Menage und gutem Kaffee. Ich lege mich nieder und bin glücklich, dass ich die erstarrten und verzerrten Glieder strecken kann. Wir werden nie diese freundschaftliche Begrüßung vergessen, sie haben mit uns alles brüderlich geteilt. Wir erzählen mit ihnen lang in die Nacht.

Dnes máme rasttag (den oddechu). Němci jsou na nás velmi laskaví - dali nám dnes 3x jídlo, ačkoliv na nás nefasovali. Chleba nám dávají a zacházejí jak s bratry. Ptal se jich francouzský kaprál:"Neprali jste se s Austriaci?" Blázni! Třikrát denně nás počítají, večer byl veliký koncert, zpívána rakouská hymna, Deutschland über alles atd. Mají velmi dobrou mináž a výborný chléb.

Today is rasttag (day of rest) for us. The Germans are very kind to us - they gave us 3 meals today although they received nothing for us. They give us bread and treat us like brothers. A French corporal asked them: "Didn't you fight Austriaci?" The fools! they count us three times a day. There was a big concert in the evening, we sang Austrian anthem, Deutschland über alles etc. Their meals are very good and the bread is great.

Heute haben wir einen Rasttag. Die Deutschen sind zu uns sehr freundlich - sie gaben uns heute dreimal Essen, obwohl sie für uns nichts gefasst haben. Auch Brot geben sie uns und behandeln uns wie Brüder. Der französische Korporal fragte sie: "Habt ihr euch mit den Austriaci nicht geprügelt? " Eine törichte Frage! Warum sollten sie auch? Dreimal am Tag werden wir abgezählt, abends gab es ein großes Konzert, wurde die österreichische Hymne und das Deutschlandlied gesungen. Sie haben sehr gute Menage und sehr gutes Brot. 

Jsme rozdělováni na partie po 20 mužích a po obědě vedou nás na nádraží. Nastupujeme do vlaku, lokálka projíždí městem, je to víc tramvay, všude na nás pohlížejí zamračeně jako na dravou zvěř, zaťaté pěstě a hrozby a nadávky "Bosch", "Kaut", nevíme ještě, co to znamená, ale dobrého jistě nic.Moje parta se skládá ze 2 Čechů, 6 Němců, 1 Rusína, 3 Dalmatinců, 8 Chorvatů - 20 příslušníků, malý obrázek našeho milého Oesterreichu! Ve 4 hodiny vystupujeme a jdeme 8 km do vesnice s pěkným zámkem a kostelíkem. Jsme zavedeni do domku s 3 místnostmi, 2 pro nás a třetí pro stráž, na 20 mužů zajatců hned 5 strážců. Jsou zde již připravena prkna a sláma, ale žádné deky, ty ještě nepřišly.

Upravujeme si lůžka, mezi tím přišli 4 civilisté a vybírají si nás na práci. Ale je to těžká věc, nikdo z nás neumí francouzsky a oni zase jenom francouzsky. Němčina nám není nic platná, nikdo jí nerozumí. Je to charakteristické pro vzdělání Francouze. Každý z nás mimo své mateřštiny dorozumí se ještě ve 2 jazycích. Mluvíme jeden po druhém a snažíme se dorozumět, česky, německy, maďarsky, chorvatsky, rumunsky, taliánsky a i trochu anglicky. Marná sláva - jak říká tatínek. Konečně jsme rozděleni po 5 a dojednáno.

They divide us in groups of 20 and take us to the station after lunch. We get on the train, it passes through the city more like a tramway, everybody frowns at us as at cruel monsters; they clench their fists and swear: Bosch!Kraut! - we do not know what it means, but it certainly isn't nice. My team has 2 Czechs, 6 Germans, 1 Rusin, 3 Dalmatians, 8 Croats - 20 citizens, an illustration of our loved Oesterreich! At 4 we get off and walk 8 km to a village with a nice castle and church. They take us to a house of 3 rooms - 2 for us and 1 for the guard: There are 5 guards for 20 prisoners. Planks and straw are ready, but no blankets - they haven't arrived yet.

While we were making beds, 4 civilians come to choose workers from us. It's a hard deal - none of us can speak French and they can only speak French. German doesn't help, nobody understands it. It's typical of French education. Everyone of us can speak 2 languages besides our mother tongue. We speak one by one, trying to communicate - in Czech, German, Hungarian, Croatian, Romanian, Italian and even a little English. All in vain, as my father says. Finally we are divided by 5 and it's done.

Wir werden in Gruppen zu je 20 Mann aufgeteilt und nach dem Mittagessen zum Bahnhof geführt. Wir steigen in einen Lokalzug ein, es ist eher eine Straßenbahn, die durch die Straßen fährt. Überall werden wir griesgrämig wie Wild beobachtet, geballte Fäuste und Drohungen, Beschimpfungen "Bosch", "Kaut" (hier wissen wir nicht, was das bedeutet, aber bestimmt nichts Gutes). Unsere Gruppe besteht aus 2 Tschechen, 6 Deutschen, 1 Ruthene, 3 Dalmatinern, 8 Kroaten - 20 Leute stellen ein kleines Bild unseres lieben Österreichs dar! Um 4 Uhr steigen wir aus und gehen 8 km in ein Dorf mit einem schönen Schloß und einem kleinen Kirchlein. Wir werden in ein kleines Haus mit drei Zimmern geführt, 2 für uns und einem für die Bewachung, für 20 Leute gleich 5 Bewacher. Es sind hier schon Bretter und Stroh vorbereitet, aber keine Decken, die sind noch nicht angekommen.
Wir bereiten uns die Lagerstätten. Inzwischen kamen 4 Zivilisten, die uns für die Arbeit aussuchen wollen, aber es ist schwer - niemand von uns kann französisch und sie sprechen nur französisch.
Deutsch hilft uns nichts - niemand versteht es. Das ist charakteristisch für die Bildung der Franzosen. Jeder von uns verständigt sich außer der Muttersprache in 2 weiteren Sprachen.
Wir sprechen einer nach dem anderen und versuchen uns zu verständigen tschechisch, deutsch, ungarisch, kroatisch, rumänisch, italienisch sogar ein bißchen englisch. Alles vergeblich - wie mein Vater sagt: nichts zu machen.
Endlich sind wir aufgeteilt je zu 5 und die Verhandlung ist zu Ende.

Vstáváme ve 4 hod. a nás 5 jde na práci do zámku. Nejdříve vyklízíme kůlnu, naši nastávající jídelnu a dostáváme první snídani. Šálek černé sladké kávy a krásný bílý chléb. Pak fasujeme vidle a jdeme na louku obracet seno.

V poledne nám přinesli oběd na pole, fazole, které byly skutečně dobré, pak jakousi míchanici, která vypadá hrozně, ale dá se jíst, zvláště když je hlad. Hezká podívaná na nás, jak sedíme kolem mísy, 5 mužů a živíme se. Výborný bílý pšeničný chléb, ohromné bochny a l litr bílého vína. Toho by mělo být více. 2 hodiny rast. K večeři zase tu míchaninu - vařený chléb, mrkev, řepa, fazole, brambory, zelí - vše dohromady.

Ten bílý pšeničný chléb a hlavně ta okolnost, že jsme ho dostali vždy dostatek, a to dobré víno, smiřovaly nás s francouzským venkovem. Tyto 2 věci nás uzdravily, vypracovali jsme se pod horkým jižním sluncem, v klidu vyspali (někdy bylo toho spánku hodně málo, začínali jsme práci o 5 hod., o 4 vstávali, pracovali jsme do 7. hodiny večerní a v poledne, kdy žár byl nejprudší, 2 hodiny odpočívali - spali. Jídlo francouzských jižních venkovanů - fazole, vepřové maso, drůbež, vejce, máslo, zelenina - a to dobré vinko nás posilovalo. Nevím, jak se vedlo kamarádům v táborech továrních, ale my jsme chtěli na venkovských pracích doválčit. Zvykli jsme si na zemědělskou práci, obyvatelstvo si zvyklo na nás, někde nás měli i rádi. Ale všude jsme se s nimi lépe snesli než Němci. Časem porozuměli, kdo jsme, a dělali rozdíl mezi Autrichien a Bosch. A když ještě později jsme se naučili jim rozumět a s nimi se dorozumět, měli nás opravdu rádi a ulehčovali nám náš osud, jak mohli.

We get up at four and us 5 go to work in the castle. First we clear a shed - our future dining room, and then we get our first breakfast: A cup of sweet coffee and lovely white bread. Then we get pitchforks and go to work the hay in the mead.

They brought us lunch to the field at noon: Beans that were really nice and then some mixture that looked awful but was edible, especially when you're hungry. A nice view - five men sitting around the dish and feeding. Great white wheat bread, huge loaves and 1 liter of white wine. There should be more of that. 2 hours rest. Supper is that mixture again - boiled bread, carrots, beet, beans, potatoes and cabbage - all together.

That white wheat bread, the fact that we always got enough of it and the good wine reconciled us with the French village. These two things healed us. We worked out under the hot southern sun, slept tight (sometimes there was very little sleep as we started work at 5, got up at 4, worked till 7 and rested (slept) for two hours at noon when the heat was peaking. The meals of south French villagers - beans, pork, poultry, eggs, butter, vegetables and the good wine gave us power. I don't know how the comrades in the factory camps were doing but we wanted to finish war working in the country. We got used to farm works, the inhabitants got used to us, and some even liked us. Every time, they got on better with us than with Germans. They gradually understood who we were and learned to differentiate between an Autrichien and a Bosch. And later still, when we learned to understand them and communicate with them, they really liked us and tried to make our fate easier for us as much as they could.

A naši hoši, urostlí, statní, časem se dali do pořádku, holili se, chodili čistí a upravení, vousy pod páskama, navázali i důvěrné styky s děvčaty a ženami vojáků. Bylo to sice zakázáno a přísně trestáno, proto byly s námi stráže, které s námi chodily na práci a z práce domů, na noc nás zamykali, jistě ne snad ze strachu, že bychom utíkali, ale abychom nepřicházeli do styku s civilním obyvatelstvem.

Ale časem disciplina povolila, strážcové si také nacházeli jejich lepší, a když naši hoši byli celé dny stále pohromadě s dělníky a dělnicemi, na poli, ve stodolách, kůlnách a stájích, bylo těžko těmto stykům zabránit. Bylo navázáno mnoho přátelství a lásek, a když věc se stala příliš veřejnou, byli zajatci prostě přeloženi do jiné vesnice, třeba v jiném okrese, a bylo po lásce. Ti vytrvalí však i zde našli možnosti, našel se ochotný Francouz, který donesl tajně psaníčko. Ale i s těmi psaníčky byla obtíž, totiž s jejich napsáním, ale pomalu jsme dokázali i to. Kolik takových "zamilovaných" psaníček jsem psal kamarádům, které jsem psal vždy na jednu formu :"Ma cherie Viktorine, Germaine, Lussete atd. Je pense - je ne - obtie jamais atd." Kamaráde Valdemane, Nováčku, co zbylo z těchto slibů, Ale navadí, bylo to zpříjemnění našeho ubohého života, ten denní styk s vesnickým obyvatelstvem v celku dobrým a soucitným. Jejich časté "Pauvre enfants" a jejich laskavé vyptávání odkud jsme, jak je u nás, jak žijeme, zaměstnávalo naše mysli často. Těžko jsme se s nimi dorozumívali, mluvili jsme rukama. Ostatně byli velmi nevědomí ti dobří vesničané, neměli potuchy, kde naše domovy leží. A když jsme se dopustili té chyby a poučovali je, že nejsme Bosch, ba ani Autrichiens, ale že jsme de la Boheme, pak byl konec. Le Boheme - cikán - a hned se velmi divili, že nejsme černí, nýbrž plavovlasí, někdy přišel do vesnice cikán s medvědem - co nám dalo práce, nežli jsme jim vysvětlili, kdo jsme. Když jsme se již naučili francouzsky a vysvětlili jsme jim, že jsme Češi, le Tschechy, měli jsme vyhráno. Ale tu přišlo vždy stěhování jinam a přišli jsme znovu do úplně nového prostředí. Ptali se na naše rodiny, ukazovali jsme jim podobenky a vysvětlovali, jak je u nás. Naši hoši se vytahovali, vše bylo lepší, dokonalejší a chytřejší.

And our boys, handsome and strong, got into good shape: They shaved, went around clean and neat with their beards under bands. They even started intimate relationships with girls and soldier wives. That was forbidden and punished severely; this is why the guards were alwas with us - going to work and home from work, locking us up at night: Certainly not for fear that we might run but to prevent us from contacting the civilians.

But gradually the discipline loosened, the guards also started to find their interests, and as our boys were together with workers for all days - in the fields, barns, sheds and stables, it was difficult to prevent this contact. Many a friendship and love affair was started, and when the matter became too widely public, the prisoners were just relocated to another village say in a different district, and gone was the love affair. The persistent ones, though, found their ways even so: They found a good-hearted Frenchman who delivered a letter secretly. We had a trouble writing these letters, but finally we made it. I wrote so many of such love letters for my friends, always following a single formula: "Ma cherie Viktorine, Germaine, Lussete etc. Je pense - je ne - obtie jamais etc." My friends Valdeman, Novacek: What's left of these promises? But never mind, it improved our miserable lives, that daily contact with the village people who were kind and sympathetic. They often kept our minds busy with their "Pauvre enfants" and their kind inquiries as to where we are from, what it is like in our home, how we live. Communicating with them was hard, we spoke using our hands. Anyway, those good villagers were completely ignorant of where our homeland is. And when we made a mistake telling them that we were neither Bosch, nor Autrichiens, but that we were de la Boheme, it was all over. Le Boheme is a Gypsy - so they kept wondering why we are not black but blond. Sometime a Gypsy with a bear came to the village; we had hard work explaining to them who we were. When we learned French and explained that we were Czechs - le Tcheque, it was good. But then we had to move and arrived in a completely new environment. They asked us about our families, we showed them the photographs and explained what life is like at home. Our boys boasted, everything was better, smarter and perfect.

Ale konečně vším právem jsme se mohli chlubit - ve všem jsme napřed -v obdělávání polí, domácnosti, kuchyni, vzdělání. Velmi mnoho lidí je zde, co neumějí číst, v kuchyni ohniště - kotlík na řetězu - pánev, topí chroštím a sušenými kravinci, které v létě suší a skládají ve stohy - knedlíky, buchty, koláče neznají, polévky jenom chlebové a zeleninové, maso vepřové vařené, nikdy opečené, drůbež jenom vařenou a fazole ráno, fazole v poledne, fazole večer. A ke všemu sní hrůzu chleba. Brambor málo - jenom opékané. Ale zato všechno na dobrém másle a žádné pivo, jenom víno, a zase ráno, v poledne i večer. A jaké víno. Když jsme se po létech vrátili domů, nikde nám víno nechutnalo, poněvadž se nemohlo rovnat jihofrancouzskému přirodnímu, domácně pěstovanému. A levné !

1 chop, asi 4/10 litru -15 ctm., ale nepotřeboval jsi ani těch 15 cts., všude ti nabízeli ochutnání a nalévali znovu a znovu.

A ještě jedna zvláštnost v přímořských krajích, kde jsme pracovali u sedláků - ryby, ústřice a šneci. Když nám zpočátku dali na stůl mísu šneků - žádný z nás nesáhl po nich - štítili jsme se. Špatně od žaludku se nám dělalo, když jsme viděli, jak jedli a vysrkávali jejich ústřice. Hodně dlouho trvalo, než jsme si zvykli, než jsme se naučili je nožem otvírat a vycucávat. Šneky vařené v česnekové omáčce nebo opékané na plechu, malé potěry ryb, které vypadaly jako žížaly a různé ty nám neznámé mořské živočichy. Ale zvykli jsme si - zvykli jsme si časem i na dřeváky, které nahrazovaly scházející obuv koženou.

A stále se opakující jídelní lístek, zelí - výborně připravované, fazole, vepřové maso, vejce a chléb, výborně nás udržovaly při chuti. Zpočátku jsme jídali odděleně - podle předpisu - a vždy, co přišlo na stůl - vše bylo snědeno. Byla-li patron-selka tak neopatrná a dala na stůl celou hroudu másla, nenašla z ní nic. Krájeli jsme lžícemi do ní, případně schovávali do připravených plechovek od konserv. Pak byli již opatrnější a oddělovali každému jeho porci.

But then again, we could boast justly: We are ahead of them in everything: land cultivation, household, cuisine, education. There are very many people here who cannot read, who have open fireplaces in their houses with a kettle on a chain, burning shrubs and dried cow waste that they collect, dry and stack in the summer. They don't know dumplings or cakes, their soups are only of bread or vegetables; they eat pork boiled - never roasted; poultry boiled and beans for breakfast, lunch and supper. And they eat a lot of bread for every meal. They don't eat much potatoes, and if they do, they're only baked. But all cooking is done with good butter, and no beer - just wine, morning, noon and evening. And what a wine! When we got home years later, we never liked any wine because it could never be equal to the homegrown south-French natural wine. And it was cheap! 1 chop, i.e. approx. 4/10 liter was for 15 Cts., but you didn't even need those 15 Cts., they offered you to taste some and kept pouring in again and again.

And there was one more specialty in the coastal areas where we worked for farmers: fish, oysters and snails. When they first gave us a dish full of snails, none of us would even touch them - we loathed them. It made us sick to see them eat and suck their oysters. It took us very long to learn how to open them with a knife and suck them out. Snails were boiled in garlic sauce or roasted on tin pans, and then there were things like spawn and other sea beasts that we didn't know. But we got used to it, as well as to clogs that replaced leather shoes.

And the menu was all the same - cabbage, very tasty, beans, pork, eggs and bread, and we always had appetite. At first we ate separately as prescribed - and we ate all that was brought. If farmer's wife was careless and left a whole butter lump on the table, she would not find it again. We cut it with spoons or hid it in empty cans. Later they were more careful and separated a portion for everyone.

Tak to šlo celý týden - v neděli jsme měli volno a to jsme si vařili sami. Starosta obce nám přinesl chléb, maso, omastek, fazole a sůl a každou neděli jiný dělal kuchaře a namáhal se, aby jeho oběd byl chválen. Časem jsme si oběd dovedli přimastit tím, co jsme během týdne si nastřádali, ten kus omastku, druhý fazole nebo kus masa. A ještě později, hospodyně tomu, co byl na řadě, sama něco podstrčila, aby náš nedělní oběd byl vydatnější.

Jeden kuchařil a druzí prali prádlo. Za tím účelem jsme je již v sobotu "namočili", a to v rybníčku u domu, a aby nám neodplavalo, zatěžkali jsme je kameny. V neděli ráno nastalo praní, rýžákem a kusem mýdla drhli jsme naše ubohé košile a spodky, v tom rybníku vymáchali a na plot s ním k sušení.

První čtyři hotoví s praním zasedli ke kartám, druzí se holili, vousy kroutili pod pásku a psali lístky domů.

Po obědě jsme si sedli na zahradu, vzpomínali a někdy si zazpívali. To vždy, když vesnické krásky chodily procházkou po silnici kolem našeho domku a nakukovaly zvědavě přes plot.

Když jsme byli asi 3.neděli doma, přišel v pondělí ráno rozkaz, všechno prádlo, obleky orazítkovat. Stražár přinesl plechové formy, a poněvadž byl doma zrovna jenom marod ,"Jara" jsme mu říkali, šikovný, všeuměl, dovedl všechno na světě, spravil hodinky i pluh, boty i kamna, ale nedovedl číst ani psát. To ale dozvěděl jsem se hodně později, dovedl to dobře utajit, styděl se za to. Dopisy nedostával, nikomu nepsal a tak jsme dlouho nic nevěděli. Tak milý Jara dostal formy a fermežovou směs, aby se nedala vyprat, a začal tisknout pěkně P.G. a číslo asi 6timístné. Ale jaký to byl malér, když stražár přišel k večeru z toulky a zjistil k svému zděšení, že Jara pomaloval také jejich prádlo, které měli rozvěšeno na zahradě k sušení. Inu, nedalo se nic dělat a smazat nebo vyprat teprve ne, barva předržela košili.

This was the whole week - on Sundays we had a day off and cooked for ourselves. The mayor brought us bread, meat, grease, beans and salt and we took turns to be Sunday cooks. Everyone tried hard to earn praise for their lunch. We often greased the lunch with what we kept for the whole week - a bit of grease here, some beans there or a piece of meat there. And later still, the wife would give the cook something secretly so that our Sunday lunch could be even more substantial.

One cooked and others washed clothes. We wetted them on Saturdays in the nearby pond, using stones as weights so that it would not float away. Sunday was the washing day - with brush and soap, we ground our miserable shirts and underwear, then rinsed them in the pond and dried them on the fence.

The first four who were done with washing sat down to play cards, the others shaved, twisted their mustaches under the bands and wrote home.

After the lunch, we would sit in the garden, remember and sometimes sing - that was when village beauties walked by our house and peeped in over the fence.

After about three weeks home, we received an order to stamp all underwear and clothes. The guard brought tin forms and Yara, who was home as he was sick, got the forms and paint and started printing P. G. and a some 6-digit number. Yara was very skilful: He could do anything in the world - repair watches and ploughs, shoes and stoves, but could not read or write. But we only learned that much later - he concealed it well as he was ashamed of it. He would get no letters and wrote to no one so we never learned anything. So Yara printed and printed. But alas, when the guard came back from his stroll in the evening and found that Yara had also painted their underwear that was being dried in the garden. They could do nothing, erase nor wash it off as the paint would outlive the shirt.

So ging es die ganze Woche - Sonntags hatten wir frei und uns selber gekocht. Der Dorfvorsteher brachte uns Brot, Fleisch, Fett, Bohnen und Salz und jeden Sonntag machte ein anderer von uns den Koch und bemühte sich, dass sein Mittagessen gelobt wird. Mit der Zeit haben wir gelernt, das Essen mit dem aufzubessern, was wir in der Woche eingespart haben, der eine ein Stück Fett, der andere Bohnen oder ein Stück Fleisch. Und noch später hat die Bäuerin dem, der an der Reihe war, selbst etwas zugesteckt, damit unser Sonntagsessen ausgiebiger wird.

Einer machte den Koch und die anderen haben die Wäsche gewaschen, die wir schon Samstags in dem kleinen Teich am Haus "eingeweicht" und, damit sie nicht weggeschwemmt wird, mit Steinen beschwert haben. Sonntags früh kam es dann zum Waschen, mit einer Reisbürste und einem Stück Seife rieben wir unsere elenden Hemden und Unterhosen, im Teich haben wir sie dann ausgeschweift und am Zaun getrocknet.

Die ersten vier, die mit dem Waschen fertig waren, setzten sich zum Kartenspiel, die anderen rasierten sich, pflegten ihre Bärte oder schrieben Postkarten nach Hause.

Nach dem Mittagessen haben wir uns im Garten niedergesetzt, flogen in Gedanken zu unseren Lieben in der Heimat oder haben gesungen. Das immer, wenn die Dorfschönen auf der Straße an unserem Haus vorbei spazierten und neugierig über den Zaun hineinguckten.

Als wir etwa den 3. Sonntag zu Hause waren, kam Montag früh der Befehl, alle Wäsche und Anzüge stempeln. Der Bewacher brachte Blechmatrizen, zu Hause war aber nur der kranke "Jara", ein geschickter Kerl, der alles reparieren konnte, von den Uhren bis zum Pflug, Schuhe und Ofen, der aber weder lesen noch schreiben konnte, was wir aber erst viel später festgestellt haben, weil er das sehr gut geheim halten konnte, weil er sich dafür schämte und keine Briefe schrieb und keine erhalten hat. Also der liebe Jara bekam die Matrizen und eine waschechte Firnisfarbe und hat angefangen zu drucken, wie ihm befohlen wurde: P.G. und eine sechsstellige Nummer. Aber was für ein Malheur es war, als abends der Bewacher vom Spaziergang zurückgekommen ist und zu seinem Erschrecken festgestellt hat, das auch die Wäsche aller Bewacher, die auf dem Gartenzaun zum trocknen hing, bedruckt ist. Da ließ sich nichts machen, die Farbe war so stabil, dass sie das Hemd überdauert hätte!

Již ve 4 hodiny tagwach, káva a pak hajdy na seno. Pracujeme jako bychom měli 5 korun denně. V poledne oběd jako včera, večer míchanice, potom bramborový guláš a do třetice mléková kaše. Byla již tma, když jsme došli domů (v červenci), skoro trochu moc hodin práce za 2O ctm denně. Jsme ohraženi, bez stráže se nehneme ani krok, je s námi celý den na poli.

Docela krátký proces udělají s námi v noci. Aby nemuseli držet stráž, zamknou nás, do "ložnice" nám postaví nachttopf, velkou káď ,do níž děláme, a poněvadž dveře a okna jsou dobře utěsněné, máme celou noc báječné aroma.

Waking up at 4, then coffee and then haymaking. We work as if we were paid 5 Crowns a day. Lunch at noon as yesterday, that mixture for supper, then potato goulash and finally milk pap. It was dark when we got home (July), a bit too much work for 20 Cts. daily. They guard us, we cannot leave them for a single step and they are with us in the field all day.

They don't fuss around with us at night. To avoid having to watch, they lock us, give us a nachttopf - a big tub into which we do it, and as the door and windows are sealed, there is a wonderful aroma all night.

Schon um 4 Uhr Tagwacht, Kaffee und dann schnell los zur Heumähe. Wir arbeiten, als hätten wir 5 Kronen pro Tag. Mittags Mahlzeit, wie gestern, abends Eintopf, dann Kartoffelgulasch und als dritter Gang noch Milchbrei. Es war schon finster, als wir nach Hause kamen (im Juli!) ein wenig zu viel Arbeit für 20 ctm. Wir werden dauernd bewacht, auch auf dem Feld sind sie mit uns und abends machen sie einen kurzen Prozeß - damit sie keine Wachen stellen müssen, sperren sie uns einfach mit einem großen Kessel als Nachttopf im "Schlafzimmer" ein. Da die Fenster und Türen gut abgedichtet sind, haben wir die ganze Nacht herrliches Aroma. 

Odevzdali jsme italské peníze k výměně a dostali různé instrukce. Můžeme psát domů jednu neděli lístek a druhou dopis. Dnes přišel lékař a prohlížel naše 2 marody. Večer jsem jako rozmlácený, vždyť člověk není zvyklý takové dřině.

We yielded our Italian money and got various instructions. We can write a card home one Sunday and a letter the next. Doctor came today and inspected our two sick men. At night I feel like beaten, I'm not used to such hard work.

Wir haben das italienische Geld zum Umtausch abgegeben und bekamen neue Instruktionen. Wir dürfen nach Hause an einem Sonntag eine Karte und am anderen einen Brief schreiben.
Heute ist der Arzt gekommen und visitierte unsere 2 Maroden.
Abends bin ich wie zerschlagen, ich bin solche Anstrengung nicht gewöhnt.

Pracujeme stále na seně, mináž den ode dne lepší, ráno káva, chléb a máslo, v poledne chlebová polévka, fazole, máslo, chléb a sklenička vína. Večer chlebová polévka, bramborový guláš, cuklijáš (mléková kaše), salát, chléb. Všechny peníze musíme odevzdat, ani krejcar nesmíme mít, patrně abychom si nemohli koupit auto a utéci.

Still haymaking, meals are getting better day by day. Coffee, bread and butter in the morning, bread soup, beans, bread and butter and a glass of wine at noon. Bread soup, potato goulash, milk pap, salad and bread in the evening. We must hand in all money, we can't even keep a penny, maybe so we can't buy a car and flee.

Wir arbeiten immer noch bei der Heumähe, die Menage ist von Tag zu Tag besser, morgens Kaffee, Brot und Butter, mittags Brotsuppe, Bohnen, Butter und ein Glas Wein. Abends Brotsuppe, Kartoffelgulasch, Milchbrei, Salat, Brot. Das ganze Geld müssen wir abgeben, wahrscheinlich deswegen, damit wir nicht ein Auto kaufen können und entfliehen.

Dostali jsme slaměné klobouky s namalovaným P.G. Dnes jsme měli k večeři výborná jelítka.

We got straw hats with P. G. painted on them. Great sausages for supper today.

Wir haben Strohhüte mit der Kennzeichnung P.G. bekommen. Heute gab es zum Abendessen prima Blutwurst.

Neděle, den Boží. Déle spíme, vaříme kávu, píši lístek domů, pereme. Ach, jaký rozdíl neděle před 2 roky a dnes,. jak toužíme po zlaté volnosti. Přišel holič a všechny nás oholil.

Sunday. We sleep longer, make coffee, I write a card home, and we wash. What a difference - a Sunday two years ago and now. I long for freedom so much. A barber came and shaved us all.

Sonntag, Gottestag, wir schlafen länger, kochen Kaffee, waschen, ich schreibe eine Karte nach Hause. Oh, was für ein Unterschied zwischen den Sonntagen vor zwei Jahren und heuer, wie wir alle uns nach der goldenen Freiheit sehnen! Der Barbier ist heute gekommen
und rasierte uns alle.

Den za dnem ubíhá v stálé práci. Kopeme zeleninu, řepu, kosíme pšenici atd. Dřiny dost a dost. Jsem rád, vždy když je večer. Strava je dobrá a dost. Chléb je výborný a dostatek, jídla různá, že jsem jich nikdy neviděl. Vařené lusky fazolové s máslem, fazole, zelený hrášek a dvakrát denně salát. Někdy i kousek masa. Koupit si nic nemůžeme, peníze nám odebrali. A pak to, že se nemůžeme domluvit, vedlo by se nám všem ještě lépe - nejsou ošliví na nás. V hospodaření jsou hodně pozadu za námi. Jejich kuchyně jako arnautské v Albánii, beze stropu, začouzené trámy, ohniště po srbsku, řetěz, na něm kotlík a oheň pod ním.

Days pass in work. Digging vegetables, beet, harvesting wheat etc. Lots of work. I am always glad when the evening comes. Food is good and abundant. Bread is great and abundant, meals are various, such as I have never seen. Boiled green beans with butter, beans, green peas and a salad twice a day. Sometimes even meat. We can't buy anything, they took our money. And then we cannot communicate - if we could, we would be much better off, they are not bad to us. In farming they are backward. Their kitchens look like Albanian ones - no ceiling, smoky beams, Serb fireplace, chain with a kettle and fire under it.

Tag für Tag vergehen in stetiger Arbeit. Wir behacken Gemüse und Rüben, mähen Weizen und anderes noch. Sehr viel Plage, ich bin immer froh, wenn es Abend ist. Die Verpflegung ist gut und genug. Brot ist fabelhaft, die Speisen sind meistens auch gut und recht verschieden, manche habe ich nicht gekannt. Gekochte Bohnenschoten mit Butter, Bohnen, grüne Erbsen, zweimal am Tag Salat. Manchmal ein Stück Fleisch. Kaufen können wir nichts, das Geld hat man uns abgenommen. Schade, dass wir uns nicht verständigen können, es ginge uns noch besser. Man ist nicht arg auf uns. In der Wirtschaft sind sie sehr hinter uns. Ihre Küchen, ebenso wie im arnautischen Albanien, ohne Dach mit verrußten Balken, Feuerstätte wie in Serbien ein Kessel an einer Kette und Feuer darunter.

A zase neděle - jak se těšíme na těch několik hodin oddechu. Peru, zašívám, píši domů a 4 lístky do Ústí, F.T., A.S., A.M. a Kohn a Kornfeld.

Ach, jak toužím po domově, po Vás, moji drazí rodiče! Ztrácím naději na návrat. Jak štastný jsem byl před 2 roky a dnes? Smutné jubileum jsme slavili v těchto dnech - 2 roky války! Kdy skončí ta nešťastná, tolikrát prokletá válka?

Dnes je mimořádné horko.

Sunday again. We look forward to those few moments of rest so much. I wash, stitch, write home and 4 cards to Usti - F.T., A.S., A.M. and Kohn & Kornfeld.

I long for home, for you, my dear parents! I am losing my hope to ever return. How happy I was two years ago, and now? A sad anniversary was that of the recent days - 2 years of war! When will that poor, damned war end?

It is extraordinarily hot today.

Und wieder Sonntag - wie wir uns auf diese paar Freizeitstunden freuen! Ich wasche und stopfe die Wäsche, schreibe nach Hause und 4 Karten nach Aussig - F.T., A.S., A.M. und Kohn u. Kornfeld.

Oh, wie sehne ich mich nach der Heimat, nach euch, meine Eltern! Ich verliere die Hoffnung auf die Rückkehr. Wie glücklich ich war vor zwei Jahren und heute? Ein trauriges Jubiläum haben wir in diesen Tagen gefeiert - 2 Jahre Krieg! Wann endet dieser unglückliche so oft verdammte Krieg? 

Heute ist es außerordentlich heiß.

Opět neděle - byli jsme v místním kostelíku - je na nás krásná podívaná, v řadě po dvou, napřed a vzadu voják - bajonet auf - domácí si nás prohlíželi jako dravou zvěř.

Kostelík je pěkně vyzdobený - selky v černém, s bílými čepečky - v dřevákách. Modlím se za rodiče a šťastný návrat.

Zvláštní zvyk - při obětování jde hoch s košíkem a každý si vezme kousek bílého chleba a jí.

Dostali jsme lohnung za l2 dní, Fr 2,4O vyplaceno v poukázkách, které jsou od nás přijímány co platidlo.

Každou neděli přijde holič a holí nás.

Celý týden pilně pracujeme, jsou žně. Žneme pšenici předpotopními srpy, a vážeme bez povřísel. Potili jsme se, jak náleží.

Tři dny jsme pracovali na sousedním dvorci, ale strava je zde lepší. V sobotu jsme mlátili a dostali báječnou večeři.

Znovu a znovu nám připomíná zdejší kraj Albánii a Arnauty. Světnice, krby, dvoukolové vozy, volské chomouty a šerpy kolem boků dělníků.

Lidé nejsou zlí a měli bychom jistě dobré časy, kdybychom se mohli domluvit.

Včera jsem se vážil - 63 kg.

Koupil jsem si nůž za 5O cts. - 2 l/2 dne dřiny v polích.

Sunday again - service in the local church - we are a beautiful sight: Lined in pairs, a soldier in front and back - bayonet auf - the locals looked at us as at wild animals.

The church is nice - the farmer wives in black, with white caps and - clogs. I pray for my parents and for my happy return home.

A strange habit - during sacrifice, a boy walks there with a basket and everyone takes a bit of white bread and eats.

We got lohnung for 12 days, Fr 2.40 in vouchers that we use to pay.

A barber comes and shaves us every Sunday.

Working hard all week, it's harvest. Harvesting wheat with obsolete sickles and tying it without wisps. We sweated pretty much.

We worked at the neighboring farm for three days, the food is better here. We threshed on Saturday and got a great supper.

This country reminds of us Albania and Arnauts again and again. The rooms, fireplaces, carts, ox yokes and hip bands.

The people are not bad and we would certainly have good times if we could communicate.

I weighed myself yesterday - 63 kg.

I bought a knife for 50 Cts. - 2 1/2 day of drudgery in the fields.

Zase 6 dní dřiny za námi. Věru jsem rád, když ta neděle přijde. Udřený je člověk za týden až až. Tento týden jsme žali a vázali a měli dost mizernou mináž. Teprve v sobotu jsme zase pracovali u starého gazdy.

Nejvíc mě mrzí, že jsem pohromadě s těmi Kroboty- sebranka horší než dobytek - Francouzi nám vyprávějí o velkých porážkách Rakušanů, v Haliči se prý vzdal s celou armádou generál Bothner.

Dostáváme plat za 9 dní Fr.l,8O.

Another six days of plod are over. I'm real glad when Sunday comes. I'm tired up to here for all the week. This weeks we harvested and tied corn, and had pretty bad meals. Only on Saturday we got back to work for our old lord.

What I regret most is being with Croats - they're worse than animals. The French tell us about big defeats of the Austrians; in Galicia, they say, General Bothner gave up with an entire corps.

We got paid for 9 days Fr.1.80.

Wieder 6 Tage Plage hinter uns. Ich bin wirklich froh, wenn der Sonntag kommt. Abgerackert ist man nach der ganzen Woche genug. Diesmal haben wir gemäht und gebunden und hatten elende Menage. Erst samstags haben wir wieder beim alten Bauer gearbeitet.

Am meisten ärgert mich, dass ich zusammen mit den Kroboten bin - das ist ein Gesindel, schlimmer als das Vieh.
Die Franzosen berichten uns über große Niederlagen der Österreicher, in Galizien soll sich der General Bothner mit der ganzen Armee ergeben haben.

Wir bekommen die Entlöhnung für 9 Tage, Fr. 1,80.

Svátek P.Marie, neděláme, jdeme do kostela. Nejvíce mě dopaluje, jak si nás místní lidé prohlížejí. Nejsou zlí, rádi by s námi mluvili, nabízejí nám šňupání a kuřivo. Divný to zvyk v pokročilé Francii. Hoši od 14-15 roků každý má tabatěrku a šňupe. Děvčata od 7 roků se šněrují a jen dřeváky.

The Day of Our Lady, no work, going to a service. The way that local people look at us really annoys me. They're not bad, they want to talk to us, and offer us snuffs and smoking. A strange habit in the progressive France - boys from about 14 or 15 all have their own snuff-boxes and they snuff. Girls from 7 years up wear stays and clogs only.

Feiertag - Mariä Himmelfahrt - Wir arbeiten nicht und gehen in die Kirche. Am meisten ärgert mich wie uns die Einheimischen neugierig beobachten. Sie sind nicht schlimm, sie möchten mit uns gern sprechen und bieten uns das Schnupfen und Rauchen an. Von den Jungens zwischen 14 bis 15 Jahren hat ein jeder eine Tabakdose und schnupft. Eine Gewohnheit im fortschrittlichen Frankreich. Die Mädchen tragen wieder ab 7 Jahren Schnürleibchen und dabei haben sie nur Holzschuhe.

Neděle - jak rádi odpočíváme - 2 dny jsme pracovali při mlátičce, hodně dřiny, ale také hodně jídla, hodně vína a to je hlavní.

Chodíme celá parta s mlátičkou dům od domu, stoh od stohu. Stodoly zde nemají, sláma zůstane na poli ve stohu. Je to velká dřina, celý den podávat snopy na stroj v tom vedru a prachu.

Mlácení, to je zde jakási slavnost, při které vystrojí la patron hostinu a snaží se předstihnout svoji sousedku.

Polévka, 2-3 pečeně, hlavně ovčí, zeleniny, saláty, vejce, máslo a koruna všeho šneci, ústřice a ryby. Při prvním předložení nevěděli jsme, co s tím, a jeden zvláště chytrý Krobot je chtěl roztloukat pěstí na stole jako ořechy.

Špatně se snáším s těmi Kroboty, vědí, že je nemám rád a oplácejí mi to kde můžou. Jak jsem se jenom mezi tu sebranku dostal?

Jídelní lístek u mlátičky: ráno bílá káva, chléb a máslo, svačina "popera", to je chlebová polévka, kachna v mrkvi, brambory s máslem, směský salát, kačamak.

K obědu a večeři polévku chlebovou, kačamak (mléko, krupice, kaše hodně slazená). Šneci ve výborné omáčce, to jsme se je již naučili jíst a chutnají nám báječně. Začínají si nás vážit, jedí v kuchyni a nás posadí do "extra zimry". Stojí v nich ohromné postele vysoce nastlané, ležíš až u stropu, nechtěl bych v noci spadnout dolů. Nad postelí velká "nebesa" a la Luis XV., ohromné lakované skříně, stojaté hodiny a ... podlaha z udupané hlíny.

Hostině je přítomno 32 osob, samozřejmě celá naše stráž i s kaprálem. Táhne s námi a s mlátičkou od čísla k číslu a hodují s námi. Místní dělníci: dívky a hoši od 7 do 12 let.

Vína pijeme každý den mnoho.

Dostal jsem vyměněné moje italské liry za franky, za lir 35 - 29,80, tedy zase 15 % srážky.

Dnes nás rozdělili - l0 mužů odešlo do sousední vesnice, těch nejhorších křiklounů - zaplať Pán Bůh.

Pozítří to bude 2 roky, co sloužím císaři pánu zde u mlátičky a na poli.

Koupil jsem si máslo, chleba, sardele, vařím kávu a dělám si dobrou neděli. Píši dopisy domů, L.F.,A.M. lístky F.T. a K.a K.

Vyfasoval jsem lehké prací kalhoty, blůzu a boty s dřevěným spodkem. Jsou to kožené svršky ze starých vojenských bot a dřevěné podešve. Ošklivý zvyk mají ti domorodci, žvýkají tabák a vyplivují.

Sunday - we love to rest - worked with thresher for 2 days, much work and much food, much wine and that counts.

Our team goes round all houses, stack to stack, with the thresher. They have no barns here - the straw stays stacked in the fields. Passing crops up to the machine in heat and dust is real hard work.

Threshing here is a feast when the patron tries to out-feast the neighbor.

Soup, 2-3 roast meats - mostly mutton, vegetables, salads, eggs, butter and, on top of it all, snails, oysters and fish. When they first gave us snails, we did not know what to do with them and one exceptionally clever Croat wanted to crush them with his fist on the table like walnuts.

I can't stand them Croats, and they know it and repay me when they can. How on Earth did I get among these bastards?

Thresher menu: white coffee and bread and butter in the morning; pauper's snack is bread soup, duck with carrots, potatoes with butter, mixed salad and pap.

Lunch and supper: pap (milk and semolina, the pap is very sweet). Snails in great sauce - we have learned how to eat them and we enjoy them. They start to treat us differently - they eat in the kitchen and we sit in an extra room. There are huge beds made up high, one lies right next to the ceiling - I wouldn't like falling down at night. The bed has a huge canopy in Louis XV. style, great lacquered chests, clock and ... floor of stomped clay.

32 persons are at the feast, including all our guard and corporal. They go with us and with the thresher from house to house and eat with us. Local workers: Boys and girls aged 7 - 12.

We drink much wine every day.

They exchanged my Lire for Francs at the ratio of 35 : 29.80, i.e. charge of 15 %.

They divided us today - 10 men left for the next village, the worse hell raisers - thank God.

The day after tomorrow it will be 2 years that I have been on duty for the Emperor here with the thresher in the field.

I bought butter, bread, anchovies, make coffee and have a nice Sunday. I write letters to F., A.M. and cards to F.T. and K. & K.

They gave me light pants, blouse and shoes with wooden soles. The tops are from old leather military boots. Local people have a nasty habit - chewing tobacco and spitting it out.

Sonntag - Wie gern ruhen wir aus - 2 Tage haben wir bei einer Dreschmaschine gearbeitet, große Schinderei war es, aber auch viel zu essen, viel Wein und das ist die Hauptsache.
Wir gehen, die ganze Gruppe, mit der Dreschmaschine von Haus zu Haus, von einem Schober zum anderen. Scheunen kennt man hier nicht - Stroh bleibt auf dem Feld in Schobern. Es war eine große Rackerei, den ganzen Tag in Hitze und Staub die Garben auf die Maschine zu reichen. Dreschen ist hier ein Fest, bei dem die Bäuerin ein Festessen bereitet und versucht, ihre Nachbarin zu übertreffen.
Es besteht aus der Suppe, 2 bis 3 Braten, hauptsächlich Schafsbraten, viel Gemüse, Salate, Eier und als Krönung Schnecken, Austern und Fische. Bei erster Gelegenheit wußten wir nicht was mit den Schnecken anzufangen. Ein besonders gescheiter Krobot wollte sie auf dem Tisch mit der Faust wie Nüsse zerschlagen.

Ich vertrage mich schlecht mit den Kroboten, sie wissen, dass ich sie nicht gern habe und sie vergelten es mir, wo sie nur können. Wie kam ich nur zwischen dieses Gesindel?
Die Speisekarte bei der Dreschmaschine: morgens weißer Kaffee und Butterbrot, vormittags "popera", (Brotsuppe), Ente in Möhren, Kartoffeln mit Butter, Mischsalat und "Katschamak“ (Grießbrei, stark gesüßt). Zum Mittag- und Abendessen Brotsuppe, Katschamak. Schnecken in schmackhafter Soße. Wir haben sie schon essen gelernt und sie schmecken uns fabelhaft.
Die Einheimischen fangen an, uns zu achten, sie essen in der Küche und uns setzen sie in das Extrazimmer. Es stehen dort große Betten, hoch gebettet, man liegt bei der Decke, ich möchte nicht nachts herunterfallen. Himmelbetten a la Luis XV., große lackierte Schränke, Standuhren und ..... gestampfter Lehmboden.
Am Festessen nahmen 32 Personen teil, selbstverständlich unsere gesamte Bewachung samt dem Korporal. Sie ziehen mit uns und mit der Dreschmaschine von einer Nummer zur anderen und schmausen mit uns. Die einheimischen Arbeiter: Mädchen und Jungen zwischen 7 und 12 Jahren.
Wein trinken wir jeden Tag viel. Mir wurden die italienischen Liren für Franken umgetauscht: für 35 Liren - 29,80 Fr., also wieder 15 % Abzug.
Heute wurden wir geteilt - 10 Mann gingen ins Nachbardorf, die schlimmsten Schreihälse, Gott sei Dank.
Übermorgen werden es 2 Jahre, dass ich dem Kaiser hier an der Dreschmaschine und auf dem Feld diene. Ich habe mir Butter, Brot und Sardellen gekauft, koche Kaffee und mache mir einen gemütlichen Sonntag. Schreibe Briefe nach Hause, Postkarten an L.F., A.M., F.T. und K.u.K.
Ich habe leichte Waschhosen, Bluse und Lederschuhe aus alten Militärschuhen aber mit Holzsohle gefasst. Die Einheimischen haben eine schlechte Gewohnheit - sie kauen Tabak und spucken aus.

Sobota - překvapení pro nás : nejdeme do práce, přijde doktor a očkuje nás. Tento týden jsme pracovali 3 dny při mlátičce a zase výborně jedli, nyní jsme zase u zámku, řežeme dříví.

V zámku nás stále prohlížejí ženské, nevíme kdo a co je to. Denně se 7x převlékají, feš jsou a strašně namalované a vyfintěné. Ale nezamilovali bychom se do žádné. Naše tužby jsou docela jinde, zde nemáme pro nic zájem. Dnes si přivedli jednu, která uměla německy, vyptávala se mě na vše možné. Kokety!

Jeden sluha mi přinesl v kapse láhev výborného vína, má prý syna v německém zajetí. Velmi nás lituje - inu, společné utrpení sbližuje.

Nová zpráva - Rumunsko válčí proti Rakousku. Lohny od 10/8 do 20/8 Fr 1,40.

Dnes jsme viděli hraběnku, majitelku panství, štíhlá bruneta, komtesa, její dcera je blond a nádherně ustrojená.

Moje adresa: Josef Šrámek, en eguippe agricolete , Porroux par Avrile, Vendee-France.

Saturday - surprise for us: not going to work, a doctors came to vaccinate us. This week we worked 3 days with the thresher and ate well; now we are with the castle, sawing timber.

Women in the castle keep looking at us, we don't know who they are. They change clothes 7 times a day, look sharp with much make-up. But we couldn't fall in love with any of them. Our desires are elsewhere, we are not interested in anything here. Today they brought one who spoke German, she asked me just about everything. The coquettes!

A servant brought me a bottle of great wine in his pocket, he said his son is a prisoner in Germany. He feels very sorry for us - well, common suffering puts people closer.

A news - Romania is in war against Austria. My lohn from August 10 to 20 was Fr 1.40.

Today we saw the countess, the owner of the manor: a slim brunette; her daughter the comtesse is blond and she's dressed beautifully.

My address: Josef Sramek, en equippe agricolete, Porroux par Avrile, Vendee-France.