Kragujevac! Po třídenním putování plném útrap a svízelů. První, co bratři Srbi udělali, že nám svékli mantle a oblékli se sami do nich. S botami totéž. Vše, co mělo nějakou cenu - prádlo, deky, hodinky, peníze, všechno se jim hodí. Naše celá strava za 3 dny byla 3 půlky chleba. První 2 noci jsme spali na sněhu a viděli prvé bažiny.

Kraguyevats! It took three days to get there, and they were filled with trouble. The first thing that our brothers the Serbs did was take off our coats and put them on themselves. The same with shoes. All that had any value - underwear, blankets, watches, money - everything comes in handy for them. All that we ate in 3 days was 3 halves of a bread loaf. We slept on the snow and saw the first swamps the first 2 two nights.

Kragujevac ! Nach dreitägigem Marsch voller Strapazen und Plagen. Das erste, was die "slawischen Brüder", Serben, getan haben, dass sie uns die Mäntel ausgezogen und sie selber angezogen haben. Mit den Schuhen dasselbe. Alles, was irgendwie Wert hatte, Wäsche, Decken, Uhren, Geld, das alles passt ihnen. Unsere ganze Verpflegung für 3 Tage war 3 Hälften Brot. Die ersten drei Nächte schliefen wir auf Schnee und machten erste Bekanntschaft mit den türkischen Stöcken, Batinen genannt.

Dnes jsme přijeli do Skoplje. Tři dny a tři noci nacpáni ve vagonech dobytčích, kde nemožno ani sedět. Nejdříve nás vodili po městě sem a tam, pak nám dali každému l chleba a kus špeku a hajdy! Byla to hrozná jízda. Zde jsem dostal první vešky, národní to nezbytnost srbskou, kterých jsem se nezbavil, dokud jsem byl v Srbsku.

We arrived at Skoplye today, crammed in boxcars for three days and three nights, not being able to even sit down. First, they took us there and back all over the town and then they gave each of us one loaf and a piece of bacon and that was it! The journey was terrible. It was here that I caught lice for the first time - that Serb specialty that no one can do without. I could not get rid of them all the time I was in Serbia.

Heute sind wir in Skoplje angekommen. Drei Tage und Nächte im Viehwagen gepresst, wo es nicht möglich war zu sitzen. Zuerst haben sie uns durch die Stadt hinund hergefahren, dann haben sie jedem 1 Brot und ein Stück Speck gegeben und los! Das war eine schreckliche Fahrt. Hier habe ich die ersten Läuse bekommen, eine serbische Nationalunerlässlichkeit, die ich nicht los wurde, solange ich in Serbien war.

Již jsme ubytovaní. Bývalé konírny, špatné pro dobytek, ale dobré dost pro "Šváby". Je nás zde namačkáno několik tisíc. Strava stále stejná, zelná polévka a ovčí maso. Píši domů první lístek. Prozatím nepracujeme. Počasí zde je nádherné, jak u nás v květnu.

We have our lodging now. It is a former stable that's too bad for cattle but good enough for the "Schwabs". There are several thousands of us crammed in here. Food is the same all the time - cabbage soup and mutton. I am writing my first post card home. No work so far. The weather here is beautiful, like in May back home.

Wir sind schon einquartiert. Einstige Pferdeställe, schlecht für das Vieh, doch gut genug für die "Schwaben". Wir sind hier einige Tausende zusammengepresst. Die Verpflegung immer dieselbe, Krautsuppe und Schafsfleisch. Ich schreibe die erste Karte nach Hause. Vorläufig gehen wir nicht zur Arbeit. Das Wetter ist hier herrlich, wie bei uns im Mai.

Rozmáhá se nemoc mezi námi, tyfus a úplavice. Denně umírá víc a víc lidí. Vinu nese špatná strava a nečistota, jakož i mizerná voda. Zakazují nám ji pít, ale nic jiného není a polévka je samá paprika. Vešky se rozmohly. Prát nemůžeme, není kde a usušit teprve ne. Tak prostě místo vybírání je kartáčuji. Jsou všude, v košili, v ponožkách, blůze a mantlu a čepici. Najdeš je ve vlasech, ve vousech, zkrátka všude. Najdeš-li jich v košili 150, není to tak mnoho! Vybereš-li je jeden den, ráno jsi jich zas plný.

Ležíme na zemi, sláma žádná a to ještě nesmíš naznak, nýbrž na boku, poněvadž třeba místo. Nejhorší je v noci, kdo jde ven, nemůže projít a šlape po nohách, po hlavě.

Vládne zde batina. Pro nic za nic dostaneš ránu, nebo bejkovcem a můžeš-li rychle zmizet, štěstí pro tebe.

Vládne zde všemocný gospodin kapitán Dogič, zvíře v pravém slova smyslu. "Ja sem váš Bog, já možem ta vás své ubijim" je jeho oblíbené pořekadlo. A naši feláci, Chorvati a Bosanci, mu statečně pomáhají, bijí a fackují na potkání.

Diseases spread among us - typhus and dysentery. More and more people die every day. Bad food, foul water and dirt are to blame. They forbid us to drink the water but there is none else and the soup is all pepper. The lice proliferate. We cannot wash clothes as there is nowhere to do so, to say nothing about drying. So, instead of picking them out, I brush them away. They're everywhere - in the shirt, socks, blouse, coat and hat. You can find them in your hair, beard - simply everywhere. If you find 150 of them in your shirt, it's not so many! If you pick them all one day, you're full of them the next morning again.

We lie on the ground, there is no straw and we must not lie on our backs but only on our sides as there is no room. It's worst at night - whoever goes out, cannot get through and stomps on feet or heads.

Batina rules here. You get hit with a fist or stick for nothing and if you can get away soon, good for you.

The almighty master here is captain Dogitch, a true animal. "I am your God, I can kill you" is his favorite proverb. And our feldwebels, the Croats and the Bosnians help him bravely, hitting everyone they meet.

Es verbreiten sich Krankheiten unter uns, Typhus und Disenterie. Täglich sterben immer mehr Leute. Schuldig ist die schlechte Verpflegung, die Unsauberkeit, wie auch das elende Wasser. Man verbietet uns es zu trinken, aber es gibt nichts anderes und die Suppe ist lauter Paprika. Die Läuse haben sich vermehrt. Es gibt keine Möglichkeit, die Wäsche zu waschen, und zu trocknen umso weniger. Deshalb muss ich sie bürsten. Sie sind überall, im Hemd, in den Socken, in der Bluse, im Mantel und der Mütze. Man findet sie in den Haaren, im Bart, einfach überall. Wenn du deren im Hemd 150 findest, ist das nicht so viel. Wenn du sie einen Tag beseitigst, bist du am nächsten Morgen deren wieder voll.
Wir liegen auf Erde, Stroh gibt es nicht, und dazu darf man nicht am Rücken liegen, nur an der Seite, um Platz zu sparen. Am schlimmsten ist es nachts, wer heraus gehen will, kommt nicht durch, tritt den anderen auf Beine, auf den Kopf. Unerwartet bekommt er einen Hieb.
Der Stock herrscht hier auch tagsüber, besonders in den Händen des Gospodin Kapitän Dogitsch - er ist wahrhaft ein tierischer Kommandant. "Ich bin euer Gott, ich kann euch totschlagen" - das ist seine Parole. Und unsere Aufseher - es sind Kroaten und Bosnier - machen tüchtig mit, schlagen und ohrfeigen uns bei jeder Begegnung. Für nichts bekommt man einen Schlag mit dem Ochsenziemer, wenn man schnell verschwinden kann, hat man Glück.

Štědrý večer. Co vzpomínek probíhá hlavou! Jaký rozdíl před rokem a dnes! Co asi dělají moji rodiče v tuto chvíli! Stmívá se, já ležím ve svém vyvýšeném loži (spím ve žlabu). Vlezl jsem si sem proto, abych neležel v té nečistotě a proto, že sem vešky tak nemohou. Ležím a vzpomínám, tak vzdálen od své domoviny. Několik jablíček a za l dinár čokolády je moje štědrovečerní večeře. A to ještě jsou mnozí, kteří si nemohou ani to dopřát. Vše ztichlo - každý snad vzpomíná a kdyby tu bylo lepší světlo, viděl bych leckterému slzu v oku! Jak smutno nám u srdce. Poslouchám - tam z rohu od lO2. Rg. pomalu nesměle první zvuky písně "Kde domov můj". Každým to zachvěje. Hlasů přibývá a naším chlívem zní velebně píseň, vyznačujíc tak naše city! Hluboké ticho a pojednou zazní "Narodil se..." A zase ticho. Každý vzpomíná. Nyní večeře a pak se připravují na půlnoční. A mnohý, který se již dlouho nemodlil, prosí toho, jenž světu mír přinesl, o brzký mír a o štastné vrácení se! Bude to kdy?

Christmas Eve. How many memories run through my head! What a difference between now and a year ago! What are my parents doing at this moment? It is getting dark and I am lying on my elevated bed (I sleep in a trough). I got in here to avoid the dirt and the lice that cannot get here so easily. I am laying and recalling, so far from my homeland. My Christmas Eve dinner is a few apples and l Dinar's worth of chocolate. And there are many here who don't even have that. All is quiet - perhaps everyone is thinking and, if there were more light, I could a tear in many an eye! We are so sad at heart. I am listening - there, in the corner, the 102^nd Regiment starts to sing "Where is my home". Everyone is trembling. Other voices join in and our sty resounds with a sublime song, illustrating our feelings! Deep silence - and then, a carol. And then silence again. Everybody is recalling. Now, there is supper and then everybody is getting ready for the midnight mass. And many of those who have not prayed long are now praying the one who gave the world peace, asking for peace soon and that they may return happily! Will this ever be?

Der Heilige Abend. Wie viel Erinnerungen laufen durch den Kopf. Was für ein Unterschied gegenüber dem Vorjahr. Was machen meine Eltern in dieser Weile. Es dämmert, ich liege im erhobenen Bett - in der Krippe. Ich habe mich hergelegt, um nicht in dem Dreck zu schlafen und auch deshalb, weil die Läuse nicht so einfach hierher hochkommen. Ich liege und denke zurück an meine Heimat, die so entfernt ist. Ein paar kleine Äpfel, für 1 Dinar Schokolade, das ist mein Festmahl. Und es gibt viele, die sich nicht einmal das leisten können. Alles wird still - wohl jeder ist in Gedanken Zuhause, wenn es hier besseres Licht gäbe, könnte ich in manchen Augen Tränen sehen. Wie traurig ist uns im Herzen. Ich lausche - dort aus der Ecke vom 102. Regiment ertönen zaghaft die Töne des Liedes Kde domov můj - Wo ist mein Heim. Jeder ist gerührt, die Stimmen mehren sich und durch unseren Stall klingt erhaben das Lied, das unsere Gefühle äussert. Tiefe Stille, und dann plötzlich ertönt das Weihnachtslied Narodil se - Christus ist uns geboren. Und wieder Stille. Jeder denkt nach. Dann gibt es Abendessen und ich bereite mich auf die Christmesse vor. Alle, die lange nicht mehr gebetet haben, bitten den, der der Welt den Frieden brachte, um baldigen Frieden auch für uns und um baldige Rückkehr. Wann wird es sein?

Svátky jsou pryč. Na Boží hod jsem pracoval celý den a postil se. Kus sýra a chleba byl můj oběd. Chodíme na práci denně, je různá. Na nádraží, na stavby, čistit, kopat, presovat seno, dělat cesty. Ráno nás vyženou v l/2 6 na dvůr. Tam stojíme hodinu v dešti a zimě, většina lidu bosá. Dogič obchází s bejkovcem v ruce, naši feláci a žandárové dělí party. Konečně vše rozděleno. Práce se moc nepodělá. Kdo pracuje na cestě, jde hledat vši, ti kteří jdou přes město, se rozejdou, jedni jdou pít do kafany, druzí na výdělek, třetí žebrat. Když číča přivede ze 3OO lidí na nádraží 8O, zakleje "Majku jim švábskou jebem u dupy" a věc je vyřízena. Kolik nás mají všech, to nespočítají kdybychom tu byli ještě 5 let.

Christmas is over. On Christmas day, I worked all day and fasted. My whole lunch was a bit of cheese and bread. We work every day, doing various things. We go to the station, to building sites, to clean, dig, press hay or to build roads. They drive us out to the courtyard at half past five in the morning. There we are, standing in the rain and cold for an hour, most of us are barefoot. Dogitch walks by with his stick, our feldwebels and gendarmes divide us in teams. At last, all are divided. But not much work gets done. Those who work on the roads end up searching for lice; those who pass through the town dismiss somehow - some go drinking to a cafe, some go making money, some go begging. When the guard arrives at the station with 80 people out of 300, he swears: "I fuck their Schwabish mother in the ass" and that's it. They could never count us all, even if we were to be here for the next five years.

Die Feiertage sind vorbei. Am ersten Weihnachtsfeiertag habe ich den ganzen Tag gearbeitet und gefastet. Ein Stück Käse und Brot, das war mein Mittagsessen.
Täglich gehen wir zur Arbeit. Sie ist verschieden - am Bahnhof, auf einem Bau, reinigen, hacken, Heu pressen, Wege bauen. Morgens um halb sechs jagt man uns auf den Hof, wo wir eine Stunde in Regen und Kälte stehen, die meisten barfuß. Dogitsch geht herum mit dem Ochsenziemer in der Hand, unsere Aufseher und Gendarmen teilen uns in Gruppen und dann marschieren wir ab. Die Arbeitsmoral ist sehr niedrig. Wer auf der Straße arbeitet, sucht Läuse, wer durch die Stadt geht, verschwindet entweder im Kafeehaus oder irgendwo, wo er betteln oder verdienen kann, wenn der Aufseher zum Bahnhof von 300 Leuten nur 80 bringt, flucht er wie zum Beispiel "Majku jim schwabskou jebem u dupy", oder etwas ähnlich ordinäres, und die Sache ist erledigt. Wieviel von uns hier sind, kann man nie feststellen, auch wenn wir hier noch fünf Jahre bleiben.

Poslední den v roce. Vzal ho čert, pěknou věc nám nadrobil. Vzpomenu-li si, jak pěkně jsme ho vítali (bylo to tuším v Krásném Březně v Českém domě), mám zlost!

The last day of the year. Devil may take that year - it has dealt us bad. Recalling how nicely we welcomed that year (I think it was in Krasne Brezno in the Czech House), I am getting angry!

Das Jahr ist zu Ende. Der Teufel soll es holen, unschöne Sachen hat es uns gebracht. Ich fliege in den Gedanken zurück, wie wir seinen Anfang begrüßt haben (wie ich mich erinnere, war es im Böhmischen Haus in Schönpriesen). Wut habe ich.

Nový roku, co neseš nového? Dost špatně začal, nosím pytle celý den na nádraží. Dnes jsem vyklouznout nemohl.

New year, what news are you bringing? The beginning of the year was pretty bad - I carried sacks at the station all day. I could not slip away today.

Neujahr - was steht uns diesmal zuvor ? Der Anfang war nicht gut. Ich trage den ganzen Tag Säcke am Bahnhof - konnte heute nicht verschwinden.

Jsem nemocen. Horečka, za chvíli zima, nemohu jíst, jen bych pil a ta voda naše zabíjí. Ležím jako pes na zemi, nikdo se nepodívá, nikdo si nevšimne. Ostatně nejsem sám, víc jak polovina mužstva leží. Epidemie. Ve městě není lépe! Nemocnice přeplněné, lékaři schází, bolničary jsou zajatci, z nichž největší část jaktěživa nemocného neměla v ruce. Zato okrást je, v tom jsou mistři!

I am sick. I have fever, cannot eat anything, I just want to drink but this water is deadly. I am lying on the ground like a dog, nobody cares, nobody notices. I am not alone, more than half of the men are lying. Epidemic. And the town is not better off! Hospitals are overfilled, there are no doctors, and the prisoners - who have never even treated a sick person - are the nurses. They are masterful in robbing the sick!

Ich bin krank. Fieber wechselt mit Schüttelfrost, kann nicht essen, nur trinken möchte ich, aber unser Wasser tötet. Ich liege wie ein Hund auf dem Boden, niemand schaut mich an, niemand hilft. Übrigens bin ich nicht allein, mehr als die Hälfte der Mannschaft liegt. Epidemie. In der Stadt ist es nicht besser. Die Krankenhäuser sind überfüllt, Ärzte fehlen, als Krankenbetreuer dienen die Gefangenen, von denen der größte Teil nie im Leben einen Kranken in Sorge hatte. Aber sie bestehlen, darin sind sie Meister.

Již je mi zase lépe, že mohu chodit. Dnes mě již vyhnali na práci. Nosit pytle s moukou - a jdu sotva sám. Hlásil jsem se k visitě. Seřadilli nás na nádvoří, přišel Dogič s bejkovcem a visita začala - "Co tebe pálí?" - "Bolí mene glava "- "Pizda ti..." a bejkovec švihá přes záda. My druzí již nečekali a hned bylo po visitě.

I feel better so that I can walk again. They drove me out to work today. I was to drag flour sacks - barely able to walk. I asked for an examination. They lined us up in the yard, Dogitch came on with his stick and the examination begun: "What's the matter with you?" - "My head hurts."- "Your cunt...." and the stick dances on his back. The rest of us did not wait and the examination was over.

Mir geht es bereits besser, kann aufstehen und gehen. Heute hat man mich schon zur Arbeit gejagt. Säcke mit Mehl tragen - kaum kann ich gehen. Ich habe mich zur Visite gemeldet. Man hat uns am Hof gereiht. Es kam der Dogitsch mit dem Ochsenziemer und die Visite hat begonnen: "Was fehlt dir ?" Bolí mene glava" -"Pizda ti ...." und der Ochsenziemer schwippt über den Rücken. Wir übrigen haben nicht länger gewartet und die Visite war zu Ende.

První lístek z domova. Karel píše, tatínek je rád, že jsi z nebezpečí. Kdyby ale věděl, jaké je zde nebezpečí. Denně umírá sta zajatců v největší nečistotě. Vší je tolik, že to už není k vydržení. Košili jsem nepral už měsíc. V nemocnicích umírají lidé bez pomoci, není lékařů, není léků, není postelí, ba ani jídlo.

The first post card from home. Karel is writing: Daddy is glad that you are out of danger. If only he knew what dangers are here. Hundreds of prisoners die daily in the worst dirt. There are so many lice that one cannot stand it anymore. I haven't washed my shirt for a month. In hospitals, people die helpless, there are no doctors, no medicine, no beds, no food.

Die erste Postkarte aus der Heimat. Bruder Karl schreibt: der Vater ist froh, dich in Sicherheit zu wissen. Wenn er aber ahnte welche Gefahren hier drohen. Täglich sterben Hunderte von Gefangenen im Dreck. Läuse gibt es in solchen Mengen, dass es nicht zum Aushalten ist. Das Hemd habe ich länger als einen Monat nicht mehr gewaschen. In den Krankenhäusern sterben die Leute ohne Hilfe, es gibt keine Ärzte, keine Arzneien, keine Betten, sogar nicht einmal Essen.

Stále nové zprávy o míru. Nedostatek čim dál tím větší. Není chleba, někdy je fialový, jindy žlutý. Jsme již 6.den bez mináže, nejdříve scházelo dříví, potom voda a nyní maso. Čekám peníze z domova, ale marně, zde to rozkradou šarže.

More news about peace. The shortage is getting worse. There is no bread; sometimes it is purple and sometimes it is yellow. We've had no meal for 6 days now - first, there was no wood, then there was no water and now there is no meat. I am waiting for money from home, but it is in vain - the officers here steal everything.

Immer neue Nachrichten vom Frieden. Der Mangel wird immer größer. Es gibt kein Brot, manchmal ist es violett, manchmal gelb. Wir sind schon den 6. Tag ohne Menage, zuerst fehlte Holz, dann Wasser und jetzt Fleisch. Ich warte auf Geld aus der Heimat, aber vergeblich, hier stehlen es die Chargen.

Denně na práci, místo mináže povidla, a výprasky denně. Vězení zde nemají a soud je báječně prostý :"Pětadvacet na dupu". Ten, kdo je dostane, má památku na několik dní.

I work every day, we get damson-cheese instead of meals, and there is beating every day. They have no prison here and trials are wonderfully easy: "Twenty five blows on the butt". Those who are beaten stay marked for several days.

Täglich zur Arbeit, anstelle der Menage nur Pflaumenmus und Prügel. Ein Gefängnis gibt es hier nicht und das Gericht ist sehr einfach - fünfundzwanzig Schläge. Jeder, der sie bekommt, hat für ein paar Tage ein Andenken.

Epidemie dostupuje svého vrcholu. Naše přeplněné chlévy prořídly úžasně, více jak polovina se vystěhovala za bílou zeď. Lidé, kteří večer jsou plni života, ráno nevstanou.

The epidemic is peaking. Our crammed sties got terribly empty - more than half of the men moved beyond that white wall. Men who are full of life in the evening cannot get up in the morning.

Die Epidemie erreicht ihren Gipfel. Unsere überfüllten Ställe werden leerer, mehr als die Hälfte siedelte hinter die weiße Friedhofsmauer um. Leute, die abends voller Leben waren, stehen morgens nicht auf.

Měli jsme tu návštěvu řecké hraběnky, přivezla s sebou bedny prádla, cukru, čaje. Dostal jsem košili, 2 kapesníky a cukr. Presujeme seno a jezdím s volma. Tu a tam dostanu lístek z domova nebo z Ústí, ale chodí to mizerně.

A Greek countess visited us and brought us boxes of underwear, sugar and tea. I got a shirt, two handkerchiefs and some sugar. We press hay and I drive oxen. Now and then I get a post card from home, but the deliveries are bad.

Wir haben hier Besuch einer griechischen Gräfin gehabt, sie brachte zwei Kisten Wäsche, Zucker und Tee mit. Ich bekam ein Hemd, zwei Taschentücher und Zucker. Wir pressen Heu und ich fahre mit Ochsen. Ab und zu bekomme ich eine Postkarte von zu Hause oder aus Aussig, aber die Post kommt sehr unregelmäßig.

Byl jsem komandován za bolničara do nemocnice, ale vida ten nepořádek tam, utekl jsem. Z 1200 zajatců zde ve Skoplji zbyla nás hrstka. Zase několik dní bez mináže, zkažený sýr, povidla za oběd.

They commanded me to go to the hospital as a nurse, but when I saw the mess there, I ran away. Here in Skoplye, just a handful of us prisoners was left from 1200. Again, several days with no meal, just some spoilt cheese and damson-cheese for lunch.

Ich wurde als Krankenbetreuer ins Krankenhaus kommandiert, als ich aber die Unordnung dort sah, floh ich weg. Von 1200 Gefangenen hier in Skoplje blieb nur ein kleiner Haufen übrig.
Wieder ein paar Tage ohne Menage, verdorbener Käse und Pflaumenmus zum Mittagessen.

Odjíždíme ze Skoplje do Djevdjekie. Je to při samých řeckých hranicích na trati Niš-Skoplje-Soluň. Je nás 15, jsme komandováni za bolničary. Je to hezké město obydlené Turky, Bulhary, Řeky atd. Krásné počasí. Je zde asi na 500 Rakušanů v službách americké lékařské misie. Někteří užili zlaté časy. Američani přivezli s sebou všechno možné, prádlo, medikamenty, postele, konservy, cukr, čaj, petrolej, boty, inu vše.

Začínají dělat pořádek a zařizují nemocnice a oddělují raněné od tyfusových.

Leaving Skoplye for Djevdjekia. It is on the very border with Greece, on the track that goes Nish-Skoplye-Salonica. There are 15 of us, and we are assigned nurses. The town is nice, and there are Turks, Bulgarians, Greeks etc. The weather is lovely. There are about 500 Austrians serving within an American medicinal mission. Some of them enjoyed golden age - the Americans brought just about everything - underwear, medication, beds, cans, sugar, tee, kerosene, boots - everything.

They are putting everything in order, setting up hospitals and separating the injured from the typhus-infected.

Wir fahren von Skoplje nach Djevdjekie ab. Es liegt dicht an der griechischen Grenze an der Bahnlinie Nisch - Skoplje - Saloniki. Es sind unser 15 hier und werden als Krankenbetreuer kommandiert. Es ist eine schöne Stadt, bewohnt von Türken, Bulgaren, Griechen und weiteren.
Das Wetter ist herrlich. Es sind hier etwa 500 Österreicher im Dienste der amerikanischen Ärztemission. Manche haben goldene Zeiten erlebt. Die Amerikaner haben alles Mögliche mitgebracht, Wäsche, Medikamente, Betten, Konserven, Zucker, Tee, Petroleum, Schuhe einfach alles. Sie beginnen Ordnung zu machen. Richten Krankenhäuser ein und trennen Verwundete von Typhuskranken.

Jsem bolničarem. Nemocnice je bývalý turecký státní magazín, ohromná budova o 5 poschodích. Dostal jsem sobu VI. Je nás 5 bolničarů a máme na starosti přes 8O nemocných tyfusových. Hrůza se podívat. Většinou Srbové, rekruti, hubení s omrzlými nohami. Leží na slamnících na zemi, v nečistotě, jakou jsem v životě neviděl. Nemohou na nohy, záchody jsou daleko - poněvadž strop je z prken, kape a teče na ně se- shora, inu hotové peklo. Každý den jich umírá 6 až 8 a na jejich místa čekají již jiní.

Vši hýbou celým barákem. Medicina žádná, doktor přijde jednou za 3 dny. Máme hrozně práce. Nosit mináž, rozdělovat, uklízet, nosit vodu (do 3.poschodí),dávat obklady. Nevím, jak dlouho to vydržím, i v noci se musí držet služba a dávat obklady. A za všechnu námahu dostane člověk jen nadávky. Celý den slyšíš jen samé nadávky a jebání. Chorvati a Bosanci obírají mrtvé, prohledávají je, já bych na ně nesáhl, ani kdyby tisíce měli. Boty a šatstvo z nich hned prodaji.

I am a nurse. The hospital is a former Turkish state magazine, an enormous building of 5 floors. I got Soba VI. There are 5 of us as nurses, serving more than 80 people sick of typhus. Shudder to look. The majority of them are Serbs, thin recruits with frost bitten legs. They lie on mattresses on the ground, in a dirt I have never seen in my life. They cannot walk, the toilets are too far - and the ceiling is made of planks so it's dripping and running upon them from above - it's hell. 6 or 8 of them die every day and others take their places.

The lice seem to move the entire building. There is no medication, a doctor comes once in 3 days. We have a lot to do. We carry meals and divide them, clean the rooms, carry water (to the 3^rd floor) and apply compresses. I don't know how long I can take it, we must be on duty and apply compresses at night, too. And all you get for that toil is swearing. All you hear in a day is just swearing and yebat (fuck). The Croats and Bosnians rob the dead and search them - I would not touch them even if they had thousands on them. They immediately sell the clothes and shoes they take off the dead.

Ich bin Krankenbetreuer. Das Krankenhaus ist ein ehemaliges türkisches Staatsmagazin, ein großes Haus mit 5 Stockwerken. Wir sind 5 Krankenbetreuer und haben über 80 Typhuskranke in Sorge. Ein schrecklicher Anblick. Meistens Serben, Rekruten, abgemagert mit abgefrorenen Füssen. Sie liegen auf Strohsäcken auf der Erde im Dreck, den ich im Leben nicht gesehen habe. Sie können sich nicht auf die Beine stellen und die Aborte sind weit - da die Decke aus Brettern ist, tropft auf sie von oben der Dreck, eben eine wahre Hölle. Täglich sterben 6 bis 8 von ihnen, auf ihre Plätze warten schon andere.
Die Läuse bewegen die ganze Baracke. Keine Medizin, der Arzt kommt einmal in drei Tagen. Wir haben viel zu tun. Die Menage tragen und zuteilen, aufräumen, Wasser in das dritte Stockwerk tragen, Umschläge anlegen. Ich weiß nicht, wie lang ich es aushalte, auch in der Nacht muss man Dienst halten und Umschläge anlegen. Und für alle diese Mühe hört man nur Schimpfworte und Sekkatur, den ganzen Tag über. Die Kroaten und Bosnier bestehlen die Toten, suchen die Toten durch - ich könnte sie nicht berühren, auch wenn sie Tausende hätten. Die Schuhe und die Bekleidung von ihnen verkaufen sie sofort.

Mám horečku 39°, ale pracuji stále, bojím se ulehnout, neb kdo zde ulehne, málokterý vstane.

I have a fever - 39°C, but I keep on working as I am afraid to lie down: few of those, who lay down, can get up again.

Ich habe Fieber 39 Grad, aber arbeite immer noch, ich fürchte mich liegen zu bleiben, denn von denen, die sich niederlegen, stehen nur sehr wenige wieder auf.

Konečně zase při vědomí. Nevím, co se se mnou dělo po 20 dní. Sedm dní jsem prý vůbec nic nepřijmul, později jen čaj a mléko. Měl jsem už také 41° horečky. Pomalu jsem se vzpamatoval. Nevěděl jsem, kde jsem, jak se jmenuji. Jsem sláb, že nemohu se ani postavit na nohy.

Finally, I came round again. I don't know what was going on with me for 20 days. They say I could not accept anything for seven days; later I could only accept tea and milk. My fever reached 41°C. I got a grip on myself slowly. I did not know where I was or what my name was. I am too weak to I stand up.

Endlich wieder bei Bewusstsein . Ich weiss nicht, was mit mir 20 Tage lang los war. Sieben Tage habe ich angeblich nichts eingenommen, dann nur Tee und Milch. Ich habe sogar 41 Grad Fieber gehabt. Langsam kam ich zum Bewusstsein. Ich wusste nicht, wo ich bin, wie ich heiße. Immer noch bin ich schwach, kann mich nicht auf die Beine stellen.

Pomalu nabývám síly a zároveň hladu. Snědl bych pětkrát tolik, co mi dají. Mundur a mantl mně zatím ukradli, takže jsem holý. moji tašku náprsní též, měl jsem tam dopisy a asi 4 koruny. Tašku jsem viděl u jednoho Srbáka, ale když jsem ji chtěl, tak mě uhodil. Hlad mám ohromný a peníze žádné. Za poslední 2 dinary jsem koupil chleba, pečené maso a víno.

I am slowly regaining strength and hunger. I could eat five times as much as they give me. In the meantime, they stole my uniform and coat, so I am naked. They also stole my purse, I had my letters and about four Crowns in it. I saw the purse with one of the Serbs, but when I demanded it, he hit me. I am so hungry and penniless. I spent the last 2 Dinars on bread, roast meat and wine.

Langsam bekomme ich Kraft und auch Hunger. Ich könnte fünfmal so viel essen, als man mir gibt.
Den Mantel und Mundur hat man mir gestohlen, ich blieb nur in Unterwäshe. Auch die Geldtasche ist weg, hatte dort Briefe und etwa 4 Kronen. Die Tasche habe ich bei einem Serben gesehen, aber als ich sie zurück wollte, hat er mich geschlagen. Der Hunger ist ungeheuer, aber ich habe kein Geld. Für die letzten 2 Dinare habe ich Brot, gebratenes Fleisch und Wein gekauft.

Dnes jsem byl propuštěn z nemocnice a poslán na komando. Nastaly zde ohromné větry a nemocným omrzly nohy v nemocnici.

Today, I was dismissed from the hospital and sent to the headquarters. Harsh wind came and the sick in the hospital got their feet frost bitten.

Heute wurde ich aus dem Krankenhaus entlassen und zum Kommando geschickt.
Starke Winde haben hier angefangen und vielen Kranken im Krankenhaus sind die Beine abgefroren.

Jsem zase už bolničarem, tentokráte v "Hotel Magasin". Starý turecký tabákový magazín. Jsou zde jen ranění nebo omrzlí. Zde je již lepší pořádek. Američani a naši lidé to mají v rukou. Práce dost, ale jídla také dost. Líbí se mi zde. Na zahradě nám kvetou fíky.

I'm a nurse again, this time in "Hotel Magasin". It is an old Turkish tobacco magazine. Here, there are just the injured or frost bitten. The order here is much better. The Americans and our fellows manage it. There is a lot to do, but food enough, too. I like it here. Figs are blossoming out in our garden.

Ich bin wieder Krankenbetreuer, diesmal im Hotel Magasin. Ein altes türkisches Tabakmagazin, in dem nur Verwundete oder Leute mit Frostwunden liegen. Die Ordnung ist hier besser. Die Amerikaner und unsere Leute haben es in den Händen. Arbeit genug aber Essen auch genug. Mir gefällt es hier. Im Garten blühen die Feigenbäume.

Nebylo zbraní, byl nedostatek munice, nebylo oděvů, ani sanitárních potřeb. Nedostatek komunikačních prostředků zaviňoval i špatnou dopravu potravin a následek toho byl, že z větších center,kde byly pro nás opravdové sympatie, rozprchli jsme se po nově osvojených srbských krajích, kde lid, ač v jádru dobrý a slovansky pohostinský, přece většinou - a to jen z pouhé neznalosti - nechápal našeho odboje tak, jak toho zasluhoval. Jen šťastlivcům podařilo se už v těchto dobách vmísiti se mezi hérojské obránce stále ještě ohrožené malé srbské vlasti. A pak v patách za námi vplížila se do Srbska hrozná epidemie tyfová. Kolik českých hlav a rukou pomáhalo v nedostatečných lazaretech a bolnicích srbských, aby zdolán byl nepřítel tak zarputilý. A právě proto, že pomocnou tuto službu konali jsme s pravým porozuměním, obětavostí a láskoou v tvrdých poměrech života balkánského, hynuly stovky, hynuly tisíce našich hochů, po boku těch, kdo s nadlidským úsilím a nedostatečnými prostředky postavili se na odpor zákeřné nákaze. Drobné dřevěné křížky na srbských hřbitovech jsou bolestným památníkem těch hrozných dob, ale tato ušlechtilá naše snaha a práce sblížila nás tak s .... (další pokračování chybí).

There were no weapons, no ammunition, no clothes or sanitary aids. The lack of means of communication caused bad food deliveries. The result was that we ran from the larger centers, where people were really friendly to us, to the newly won countries of Serbia where most people, although they were good in their hearts and hospitable as true Slavs, did not understand our rebellion the way it deserved to be understood due to their ignorance. Only the lucky ones could join the heroic defenders of the still endangered small homeland of Serbia. And then, at our heels, the terrible typhus epidemic crawled to Serbia. So many Czech heads and hands helped in insufficient hospitals in Serbia to beat this vigorous enemy. And the reason, why hundreds and thousands of our boys died along with those who faced the insidious disease with superhuman zeal but insufficient means, was that they fulfilled their helping duty with true understanding, self-sacrifice and love in the harsh Balkan conditions. Small wooden crosses on Serb cemeteries are aching memorials of those terrible times; but this sublime effort and work of ours so endeared us to .... [the rest is missing].

Američané odjeli - a Dr.Borssič převzal nemocnici. Ohromný poplach, Bulhaři přepadli srbské vojsko u Strumtce. Mnoho jich pobili. Obyvatelstvo se stěhuje obávajíc se Bulharů. My dostali celý vlak raněných, ale v jakém stavu! Pokrytí krví, v bezvědomí, umírající. Celou noc a celý den obvazujeme a omýváme. Mnoho jich zemřelo již první noc, někteří jsou v agonii, jiní nesou hrozná zranění. Jeden má l6 bodnutí bajonetem. Bulhaři si vedli jako zvěř.

The Americans left and Dr. Borssitch took over the hospital. There was a massive alarm - the Bulgarians assaulted Serb corps near Strumtets. They killed many. The inhabitants move out for fear of the Bulgarians. We receive a full train of injured soldiers in terrible condition! All covered with blood, unconscious, dying. We have been bandaging and washing all night and all day. Many of them died the very first night, some are in agony, some are wounded horribly. One was stabbed by a bayonet 16 times. The Bulgarians were like animals.

Die Amerikaner sind abgefahren und Doktor Borsitsch übernahm das Krankenhaus. Ein großer Alarm - die Bulgaren überfielen das serbische Heer bei Strumetz und töteten viele Menschen. Die Bevölkerung flieht aus Angst vor den Bulgaren. Wir bekamen einen vollen Zug der Verwundeten, aber in welchem Zustand. Bedeckt von Blut, ohne Bewusstsein, sterbend. Die ganze Nacht und den ganzen Tag waschen und verbinden wir sie. Viele von ihnen starben bereits in der ersten Nacht, einige sind in Agonie, andere tragen schreckliche Wunden. Einer erlitt 16 Bajonettstiche. Die Bulgaren benahmen sich wie Tiere.

Máme nyní jen raněné, kdo dostane horečku, jde do druhé nemocnice. Mám se nyní dobře. Všeho je nadbytek, mléka, čaje i vajec. Málokdy dostanu co z domova. Stále se těším, že snad bude již brzo konec a zatím píší noviny o vypovězení války Itálií.

Now we are taking care of the wounded only - those with fever are moved to the other hospital. I am well off now. We have abundance of everything - milk, tea and eggs. I seldom receive anything from home. I am still looking forward to a near end - and, meanwhile, newspapers say that Italy has declared war.

Wir haben jetzt nur Verwundete. Wer Fieber bekommt, geht in ein anderes Lazarett. Mir geht es jetzt gut, alles gibt es im Überfluss, Milch, Tee und auch Eier. Nur selten bekomme ich etwas von Zuhause. Dauernd freue ich mich, dass bald Ende sein wird, aber die Zeitungen berichten über die Kriegserklärung durch Italien.

Nový sobar Srbák začal dělat vojnu, ale brzo povolil. Přišel jsem mu na šmejdy a musí být zticha. Seznámil jsem se s Roubíkem. První transport na stavbu dráhy do Kněževace odchází. Příjdem pryč všichni.

The new Serb sobar started off being rough, but slackened off soon. I discovered his dirty deals and now he has to be quiet. I met Roubik. The first batch of prisoners leaves to build the railway to Knyezhevats. We all will leave.

Ein neuer Sobar, ein Serbe, begann es streng zu nehmen, aber bald hat er nachgelassen. Ich entdeckte seine Ränke und er muss sein Maul halten. Ich habe mich mit dem Roubik bekanntgemacht. Der erste Transport zum Eisenbahnbau nach Knezevac fährt ab, wir werden alle mit der Zeit hinfahren.

Odjíždím z Djevdelije do Niše na stavbu dráhy. Dostali jsme 2 dinary na cestu. Než jsme v Niši došli z nádraží do maštalí, promokli jsme na kůži. Zde spíme a nové překvapení -blechy. Veliké jako mouchy a v l/2 hodině jich máš na sobě na sta. Na spánek ani pomyšlení.

I am leaving Djevdekiya for Nish to build the railway. We got 2 Dinars for the journey. Before we got from the station to the stables in Nish, we got all wet. This is our lodging with a new surprise - fleas. They are as big as flies and you get hundreds of them within half an hour. Nobody can even think about sleep.

Ich fahre von Djevdelije zum Bahnbau nach Nisch ab. Wir bekamen 2 Dinar Reisegeld. In Nisch unterwegs vom Bahnhof zum Pferdestall sind wir bis auf die Haut nass geworden. Hier sollen wir schlafen, und eine neue Überraschung - Flöhe. Groß wie die Fliegen und in einer halben
Stunde fängst du Hunderte von ihnen. An Schlaf kein Gedanke.9*

Dostali jsme každý 3 chleby a kus uzeného masa na cestu a jdeme přes Niš do Knaževace. První noc byla v lese, promrzl jsem na kost, bez mantle, bez deky spát ve vlhké trávě. Druhá noc byla lepší, spíme v opuštěné škole. Cesta stále obtížnější přes vrchy, rokle, jaké jsem ještě neviděl.

Each of us got 3 loaves of bread and a piece of smoked meat for the journey, and here we go through Nish to Knazhevats. We spent the first night in a forest. I froze to the bone - having no coat, no blanket and sleeping in damp grass. The other night was better - we slept in an abandoned school. The journey is getting harder, going over hills and ravines unlike anything I have ever seen.

Wir bekamen jeder 3 Brote und ein Stück Selchfleisch auf den Weg und marschierten weiter über Nisch nach Kneževac. Die erste Nacht verbrachten wir im Wald. Ich fror durch bis auf die Knochen, ohne Mantel und Decke im nassen Gras. Die zweite Nacht war besser, wir schliefen in einer verlassenen Schule. Der Weg wird immer schwieriger, über Berge und Schluchten, die ich noch nie gesehen habe.

Po dvoudenním oddechu v Knaževaci, kde jsme byli ubytováni v kafaně a spali pod stoly, jdeme k búro sekcii. Každý dostal pár opánků, někteří nějakou bejkovcem.

K večeru dorazili jsme do Banice, kde jsme se koupali v teplém prameni a naše mundury vyvařovali v kotlích. Když jakž takž uschly, šli jsme na nocleh do Ragostě, kde jsem spal s několika kamarády v kurníku.

Having rested for two days in Knazhevats where we were accommodated in a cafe and slept under the tables, we went to the Section. Everyone got a pair of sandals and some were hit with a stick.

We arrived in Banitsa in late afternoon. We bathed there in a thermal well while our uniforms were boiled in cauldrons. When they were so-so dry, we went to sleep in Ragost where I and several boys slept in a chicken shack.

Nach zweitägiger Rast in Knaževac, wo wir in einer Cafeterie untergebracht worden waren und unter den Tischen schliefen, gehen wir zur Büro-Sektion. Jeder bekam ein Paar Sandalen und einige von uns aber auch ein paar Schläge mit dem Ochsenziemer. Gegen Abend erreichten wir Banitza, wo wir in warmen Quellen badeten und unsere Munduren in Kesseln auskochten. Als sie so einigermaßen trocken waren, gingen wir zur Übernachtung nach Ragosta, wo ich mit einigen Kameraden in einem Hühnerstall übernachtete.

Po celodenním obtížném a nesmírně nebezpečném pochodu došli jsme na místo. Za obydlí nám vykázána ohromná jeskyně, kde je postavena kuchyň. Kolem dokola skály, pod námi divoký Timok, nad námi kousek modré oblohy, naši společníci orlové. Travičky nevidíš, samá holá skála. Hotová pustina. Pěšinky musíme vytesávat, chybný krok a zřítíš se. Je nás zde 35, většinou Češi, se šikovatelem Roubíkem. Za komandanta je nám Černohorec Theodor Čejkovič, pacholek první třídy, vypadá jako nějaký uprchlý trestanec. Hoši mu hned dali jméno Babinský, které mu padne jako rukavička. S dubovkou v ruce, vždy připraven zjednávat si autoritu fackami a ranami, stává se pravým postrachem všech lidí. Staví se zde dráha, která půjde přes samý most, tunel a násep. Vše se musí trhat dynamitem, práce velice namáhavá a obtížná. Spíme ve skále jako jezevci, a je mi zima, poněvadž nemán ani mantl ani deku. Strava stále stejná, v poledne a večer fazole a kousek kozího masa, ráno zapražená polévka a l chleba na den.

We finally arrived, having marched all day in immense danger. We are to live in a large cave where a kitchen is set up. Rocks are all around us, wild Timok is underneath, a bit of blue sky is above and eagles are our partners. One can't see grass anywhere - it is all bare rocks. A real waste land. We have to dig our paths - make a bad move and fall down. There are 35 of us, mostly Czechs with sergeant Roubík. Our commander is certain Theodor Tcheikovitch from Monte Negro, a first class bastard. He looks like a fugitive convict. The boys immediately nicknamed him Babinsky, it fits him perfectly. With an oak stick, he is always ready to earn recognition through slaps and blows and becomes a real nightmare for everyone. They are building a railway here. It is routed along nothing but bridges, tunnels and embankments. They have to use dynamite to dig everything. The work is very hard. We sleep in the rocks like badgers and I am cold as I have neither coat nor blanket. Meals are all the same: beans with a bit of goat's meat for lunch and supper, thickened soup in the morning and l loaf of bread daily.

Nach ganztägigem anstregendem und sehr gefährlichem Marsch sind wir zum Ziel gekommen und wurden in einer großen Grotte einquartiert, wo auch eine Küche eingerichtet ist. Ringsherum Felsen, oben ein Stück blauen Himmels, unten der wilde Fluss Timok, unsere Gefährten sind die Adler. Gras ist nicht zu sehen, lauter nackter Felsen, einfach Einöde. Die Pfade müssen wir aushauen, ein Fehlschritt genügt und man stürzt ab. Unser sind hier 35, meistens Tschechen, mit dem Zugsführer Roubik. Als Kommandant ist der Montenegriner Theodor Čejkovič, erstklassiger Lümmel, sieht aus wie ein geflohener Häftling. Bekam sofort den Namen Räuber Babinsky und das passt sehr genau. Mit einem Ochsenziemer in der Hand ist er bereit mit Schlägen und Ohrfeigen sich Autorität zu verschaffen. Er wird zum Schrecken aller Leute.
Eine Bahnlinie wird hier gebaut, die über lauter Brücken, Tunnels und Böschungen führt. Alles muss mit Dynamit gesprengt werden, es ist eine sehr anstregende und gefährliche Arbeit. Wir schlafen wie Dachse im Felsen. Ich leide ohne Mantel und Decke an Kälte. Die Ernährung ist immer dieselbe, mittags und abends Bohnen und ein Stück Ziegenfleisch, früh eingebrannte Suppe und 1 Brot pro Tag.

Nedělám ve skále, nýbrž chodím denně pro potřeby pro kuchyň a chleba. Musím vstát ráno o 4 hod., abych přivezl maso do 7 hod. Z porážky až do Glisury je vezou na vozech, odtud jej musíme nosit na hřbetě přes skály skoro jednu hodinu cesty.

Dokud neprší, je dobře, ale když začne pršet, tak tu prší kolik dní a tu není možno vytáhnout z bláta nohy.

I do not work the rock but go for bread and kitchen stuff everyday. I must get at 4 a.m. to bring the meat before 7. They carry it from the slaughterhouse to Glisura on carts. From there, we have to drag it on our backs across the rocks for almost one hour's distance.

When there is no rain it is good. But when the rain starts, it goes on for days and days and you can't get your feet off the mud.

Ich arbeite nicht mehr im Felsen, jeden Tag hole ich Brot und alles, was in der Küche für den Tag notwendig ist. Muss früh um 4 Uhr aufstehen, damit ich mit dem Fleisch bis 7 Uhr zurück bin. Vom Schlachthof bis Glisury wird es mit dem Wagen befördert, von dort müssen wir es eine Stunde lang auf dem Rücken über Felsen tragen.
Solange es nicht regnet, ist alles gut, wenn aber der Regen kommt, regnet es meistens mehrere Tage und da kann man die Beine nicht aus dem Kot ziehen.

Přibylo nám 120 lidí a pracuje se pilně. Máme plat od 50 h do jednoho dináru, ale co platno, když nemožno ničeho koupit, mimo rakiju. Sekcie vyplácí, kdy chce (kdy má).

120 new men arrived and we work hard. Our wage is from 50 Hellers up to 1 Dinar but it's worth nothing because we can't buy anything but rakiya. The Section pays when they want (well, when they have).

Es kamen 120 neue Menschen hinzu und es wird fleißig gearbeitet. Der Lohn beträgt 50 Heller bis 1 Dinar, aber was hilfts, wenn man, außer Rakia, nichts kaufen kann. Die Sektion zahlt aus, wann sie will (wann sie Geld hat).

Dnes byli zraněni dva zajatci při odstřelování. Celý den neslyšíš než samé hřmění. Dostáváme místo polévky ráno povidla, která jsou výborná. Vaříme kávu, hlad nemáme. Jednoho si vážím, že jsme se zbavili vešek. Tu a tam nějaká, ale přece jsme to vyčistili. Zato ale začínají blechy.

Two prisoners were wounded during the explosions today. You can't hear anything but thundering noise all day long. Instead of soup, we get damson cheese in the morning. It is great. We have coffee - we are not hungry. I am glad for one thing - we got rid of the lice. Well, one can be found here or there, but we got cleaned. But fleas start to pop up.

Heute wurden zwei Gefangene bei der Sprengung verwundet. Den ganzen Tag hört man nichts als Donnern. Anstatt Suppe bekommen wir morgens Powideln, die ausgezeichnet schmecken. Wir kochen Kaffee, Hunger haben wir nicht. Eines schätze ich - dass wir uns von den Läusen befreit haben, ab und zu erscheinen noch einige, aber doch haben wir es bereinigt. Dafür aber beginnen die Flöhe.

Partie vzrostla na 300 lidí. Přišli ze Skoplje a Brtolje. Každý má pěkné nové boty, které přišly od amerických Čechů. Přišlo prý jich 30 tisíc párů, ale Češi jich dostali tak 3 tisíce. Ostatní rozkramařili Srbové. - V transportu přišel také Šalomon Hruška atd.

Our team grew up to 300 men. They came from Skoplye and Brtolye. Everyone has a nice new pair of boots that arrived from the American Czechs. They say 30 thousand pairs had arrived but the Czechs only got about 3,000 of them. The Serbs "took care" of the rest. With the transport, Salomon Hruska arrived among others.

Unsere Mannschaft vergrößerte sich auf 300 Menschen. Sie kamen von Skoplje und Brtolje. Jeder hat schöne neue Schuhe, die von den amerikanischen Tschechen kamen. Es sind angeblich 30 Tausend Paare angekommen, aber die Tschechen bekamen so etwa 3 Tausend, die übrigen haben die Serben verkrämert. - Mit diesem Tranport sind auch der Šalomon Hruška und andere gekommen.

Dostal jsem lístek od Karla, je odveden. Z domova dojde málokdy zpráva. Někdy lístek z Ústí od F.T. nebo A.M., ale také jeden od S.F. Stále myslíme, že snad bude již konec, nic o světě neslyšíme, jsme zde jak na pustém ostrově. Postavili již provizorní kolej, takže chleba vozíme na vozíkách. Každý den dojde k úrazům při střílení.

I got a card from Karel, he's been drafted. Messages from home arrive seldom. Sometimes, I get cards from Ústí from F.T. or A.M., but also one from S.F. We still think that the end will be there soon. We don't hear any news of the world, we are here like on a bare island. They have built a provisionary track so we carry bread on trolleys. People get hurt in explosions every day.

Ich habe eine Postkarte vom Bruder Karl erhalten, er wurde assentiert (muss einrücken). Von Zuhause kommt nur selten eine Nachricht, manchmal eine Karte, von Aussig von F. T. oder A. M. aber auch eine von S. F. Immer denken wir, dass vielleicht doch bald Ende wird, von der Welt hören wir aber nichts, wir leben hier wie auf einer wüsten Insel.
Man hat bereits ein provisorisches Gleis in Betrieb gesetzt, so dass wir das Brot auf kleinen Wagen transportieren. Jeden Tag kommt es zu Verletzungen bei den Sprengungen.

Den za dnem ubíhá a my stále otročíme. Bůh ví, snad máme souzeno se nevrátit. Zde je člověk stále v nebezpečí být zasažen kamenem.

Days pass on by and we keep working like slaves. God knows, maybe it's our fate not to return. Here, one is permanently in danger of being hit with a stone.

Tag für Tag vergehten und wir machen unsere Sklavenarbeit weiter. Nur der liebe Gott weiß, ob es uns beschieden ist, zurückzukehren. Hier ist der Mensch dauernd in Gefahr, durch einen Stein getroffen zu werden.

Babinský vymámil na mně moje hodinky, které nešly, za 5 dinárů, ale přidal mi. Mám nyní 8O h.

Babinsky wheedled my watch, that didn't work, from me for 5 Dinars, but he raised my wage. Now I get 80 H.

Babinsky hat von mir für 5 Dinar meine nicht gehende Uhr erschlichen, ich habe jetzt 80 Heller.

Stavba pokračuje báječně. Tunely proraženy, ohromně vysoké mosty zcementovány. Tato nákladná trať zhotovena z mozolů a potu zarobljeníků. Lidé, kteří jaktěživi podobnou práci ani neviděli, pracují s palicí a klínem jako by to dělali od narození. Zde se nikdo neptá na tvoje zaměstnání, dostaneš krampu nebo kolečko a hajdy!

The construction goes on well. The tunnels have been made, very high bridges cemented. This costly track is made of calluses and sweat of the zaroblyeniks. People who had never seen such work in their lives work with hammers and wedges as if they had done it from their birth. Nobody here asks about your profession - you get a pickaxe or a wheelbarrow and go!

Der Bau geht wunderbar vorwärts. Die Tunnels sind durchgebrochen, die hohen Brücken fertiggestellt. Diese kostspielige Bahnlinie entstand aus den Schwielen und dem Schweiß der Gefangenen. Leute, die nie im Leben eine ähnliche Arbeit gesehen haben, arbeiten mit dem Schlegel und Keil, als hätten sie es seit jeher getan. Hier fragt niemand nach deinem Beruf, du erhältst eine Kreuzhacke oder einen Schubkarren und los gehts!

Jezdím nyní jen pro maso a obchoduji s ovocem: švestky, hrušky, ořechy, okurky , ano i jitrnice. Řezníci na porážce udělali jitrnice, přivezl jsem jich 200 a hned byly rozebrané.

These days I only go for meat and bargain with fruits: plums, pears, nuts, cucumbers, even sausages. The butchers at the slaughterhouse made sausages. I brought 200 of them and they were all gone in a moment.

Ich fahre nun nur für Fleisch und betreibe Handel mit Obst: Pflaumen, Birnen, Nüssen, Gurken aber auch mit Leberwürstchen, ich brachte deren 200 und im Nu waren sie weg.

Dnes v noci uteklo 7 hochů do Bulharska. Nemáme tam daleko,asi šest hodin. Též z druhých km utíkají denně. Máme strach ze zimy, bude zde veliká, koupil jsem si deku a kožíšek. Dostal jsem tento týden z domova dvoje peníze, jednou dinárů 10 a podruhé 1l2.

Last night, 7 boys ran to Bulgaria. It is not far, about six hours. Men from other units escape every day. We fear the winter, it will be rough here: I bought a blanket and a fur coat. This week, I received money from home two times: First 10 Dinars and then 12.

Heute Nacht flüchteten 7 Kerle nach Bulgarien. Es ist nicht weit dorthin, etwa 6 Stunden. Auch von den anderen Einheiten flüchten Leute. Ich habe Angst vor dem Winter, in diesen Gegenden ist er meistens sehr streng, ich habe mir eine Decke und eine Pelzjacke gekauft. Ich habe zweimal Geld von zuhause bekommen, einmal 10 Dinar und noch einmal 12.

Zprávy o vpádu Němců do Bělehradu a zakročení bulharském. Mnoho poběhlíků a skoro denně neštěstí, hlavně v tunelech. Slyšíme v noci rány z kanonů. Babinský nás ujišťuje, že Bulhaři "hraví manvry". Ale myslíme, že to nějak smrdí.

News are here that the Germans assaulted Belgrade and that the Bulgarians counter-acted. Many run away and accidents happen almost every day, mostly in tunnels. At nights, we hear guns firing. Babinsky assures us that the Bulgarians do maneuvers. But we think it stinks.

Es kommen Nachrichten über die Besetzung von Belgrad durch die Deutschen und eine Gegenaktion der Bulgaren. Es gibt viele Flüchtlinge und fast täglich Unglück, besonders in den Tunnels. Nachts hören wir Kanonenfeuer. Babinski versichert uns, dass die Bulgaren "hravi manvry" (Manöver machen). Wir sind aber der Meinung, dass es irgendwie stinkig wird.

Dnes v noci jsme měli alarm. Bylo jasně slyšet kanonádu a oheň. Bulhaři srazili se na hranici se Srby.

Z Glysucy odešlo na 8OO lidí dělat zákopy ke Králjevu. Ohromné rozčílení v Knaževaci. Civilní obyvatelstvo utíká. Dostáváme každý dvě deky, dvoje opánky a prádlo na cestu.

Last night there was alarm. We heard firing clearly. Bulgarians clashed with the Serbs on the border.

About 800 people left Glysuca to dig trenches near Kralyevo. Knazhevats got very upset. Civilians flee. Each of us got two blankets, two pairs of sandals and some underwear for the journey.

Heute Nacht gab es Alarm. Deutlich hörten wir Kanonenfeuer. Die Bulgaren stießen an der Grenze mit den Serben zusammen.
Aus Glysuca gingen 800 Leute nach Knaževac Schützengraben machen. Die Zivilbevölkerung flüchtet. Wir bekommen ein jeder zwei Decken, zwei Paar Sandalen, und Wäsche auf den Weg.

Ütíkáme před Bulhary, kteří jsou již v Knaževaci. V 11 hod. přišel rozkaz "Utíkat", mináž jsme vylili, pytle hodili na záda a jdeme do Niše. Nářadí se nese s sebou, jakož i kazany.

Je to ohromné procesí, zajatci, Srbi, civilové, celá Sekcija, vše prchá skrze tunely - silnice k Niši je přeříznuta.

We run away from the Bulgarians who have gained Knazhevats. At 11 we received a command to run: We threw away our meals, got our sacks on our backs and off we go to Nish. We are taking the tools and kazans with us.

It is a huge procession: prisoners, Serbs, civilians, all the Section flee using the tunnels as the road to Nish has been cut.

Wir flüchten vor den Bulgaren, die schon in Knaževac sind. Um 11 Uhr kam der Befehl "Fliehen", die Menage haben wir ausgeschüttet, die Säcke auf den Rücken genommen und gehen nach Nisch. Alles Werkzeug trägt man mit, ebenso die Kazany (Kessel).
Es ist eine große Prozession, Gefangene, Serben, Zivilisten, die ganze Sektion, alles flüchtet durch die Tunnels - die Straße nach Nisch ist abgeschnitten.

V Niši. První noc přenocovali jsme v tunelu a ráno plným kvapem přes vrch, nehotové mosty ke Gramadě. Cesta ohromně nebezpečná a ještě táhneme s sebou všechno nářadí a těžké kazany. Druhou noc jsem našel v pytli s poštou lístek z domova Toníkovi (nevlastní bratr). Chleba zde stojí plné vozy a množství sudů s povidly. V noci dojeli jsme do Niše a šli spát do strojovny.

Ve městě panuje ohromný zmatek a panika, vše se stěhuje, vláda je prý již v Prokuplji.

In Nish. We spent the first night in a tunnel and, in the morning, we hassle over the hill and over the unfinished bridges towards Gramada. The journey is extremely dangerous and, on top of it all, we drag all the tools and heavy kazans. The other night, I found a post card from home for Tonik (my stepbrother) in the mail bag. There are wagons of bread and many barrels with damson-cheese. We arrived in Nish at night and went to sleep to an engine room.

The city is in great confusion and panic. Everything is moving, they say that the government is now in Prokuplya.

Wir haben Nisch erreicht. Die erste Nacht schlafen wir im Tunnel und morgens eilen über den Berg und nicht fertige Brücken in Richtung Gramada. Der Weg ist sehr gefährlich, wir tragen sämtliches Werkzeug und auch die schweren Kessel mit. In der zweiten Nacht fand ich im Sack mit der Post eine Karte von Zuhause an meinen Bruder Anton. Es stehen hier Wagen voller Brot und Fässer mit Pflaumenmus. Zur Übernachtung fahren wir in die Stadt und schlafen in einem Maschinenraum. In der Stadt herrscht großes Chaos und Panik, alles zieht um - die Regierung soll schon in Prokuplje sein.

Naši táboří na louce za městem. Přivezli ohromné množství rakouských comodek, zajatci se rvou o ně i já šťastně ulovil jeden pár, třeba za cenu rány bejkovcem. Zde shromážděno na 8 tisíc zajatců. Znovu rozdáván chléb a povidla. Celý den prší. Na noc jsem opět utekl do strojovny.

Our fellows have a camp beyond the town. They brought an immense quantity of Austrian shoes, the prisoners fight for them and I, too, was lucky to win a pair - it was worth being hit with a stick. About 8,000 prisoners have gathered here. Bread and damson-cheese are given away again. It rains all day long. For the night, I ran to the engine room again.

Wir lagern auf einer Wiese außerhalb der Stadt. Man brachte eine riesige Menge österreichischer Comodecken, die Gefangenen raufen um sie, ich habe auch ein Paar erwischt, jedenfalls um den Preis eines Hiebes mit dem Ochsenziemer.
Es sind hier 8 Tausend Gefangene versammelt. Neuerlich wird Brot und Pflaumenmus verteilt. Den ganzen Tag regnet es. Zur Nacht bin ich wieder in den Maschinenraum geflüchtet.

Po celodenním pochodu došli jsme v l0 večer do Prokuplje, kde nás nacpali do kafan. Spíme namačkáni po zemi. Druhý den odstěhovali jsme se na louku. Celý den prší a celou noc, jsem promočen na kůži. Prší stále, koupil jsem za 3 D dřeva, dělám ohníček a osušuji se. Stěhujeme se na druhou louku.

Having marched all day, we arrived in Prokuplya at 10. They crammed us into cafes. We sleep crowded on the floor. The next day, we moved to a meadow. It keeps on raining all day and all night, I am drenched. It keeps on raining. I bought timber for 3 D, made a campfire and tried to dry myself a bit. We moved to another meadow.

Nach ganztägigem Marsch erreichten wir um 10 Uhr abends Prokuplje, wo man uns in Kaffee-Lokale gestampft hat. Wir schlafen aneinander gepresst auf bloßer Erde. Am nächsten Tag sind wir auf die Wiese umgezogen. Den ganzen Tag und die ganze Nacht regnet es, ich bin bis auf die Haut nass. Es regnet immer weiter, ich habe um 3 D Holz gekauft, entzünde ein kleines Feuer und trockne mich. Wir ziehen um auf eine andere Wiese.

Došli jsme do Koršumlije, kde spíme prvou noc v kafaně. Zde naše parta rozdělena. Polovice jde s Theodorem někam spravovat cesty. Naši oficíři táboří zde. Začíná bída, hlad a vešky. Celý den jdeme přes hory, lesy, cestou necestou, bláta všude plno a stále prší. K večeru došli jsme v největším lijáku do vesnice, ale není místa, zavedli nás na luka. Sedíme ve vodě, prší jen se leje, zimou se chvěji. Když na chvíli přestalo pršet, udělali jsme oheň s ohromnou námahou. Ale bouřka přišla a my museli utíkat před zátopou. Celou noc hřmí a pravá průtrž mračem. Je to jedna z nejhorších nocí, co jsem zažil.

Ráno jdeme dále, moje deky namočené váží trojnásob, jsme umdleni, nevyspalí, hladoví, máme na den l/2 chleba, štěstí, že mám ušetřené peníze.

We arrived in Korshumliya and slept in a cafe the first night. They divided our team here. One half goes with Theodor to repair roads somewhere. Our officers are camped here. Misery, hunger and lice begin to appear. We go all day over hills, forests, road or no road, mud is everywhere and it keeps on raining. We reached a village in early evening, but there is no place for us so we go to a meadow. Sitting in the water, I am trembling from cold as it is raining hard. When the rain stopped for a while, we made a fire with great efforts. But storm came and we had to run away from flood. It rains very hard and the thunder roars all the night. This was one of the worst nights I've experienced.

In the morning we march on. My wet blankets weigh three times their weight, we are fatigued, sleepless, hungry (we have l/2 of a bread per day). Happily, I have saved some money.

Wir erreichten auf unserem weiteren Weg Koršumlije, wo wir wieder in einem Kaffeelokal schlafen. Hier wurde unsere Gruppe geteilt, eine Hälfte geht mit Theodor irgendwohin Wege reparieren. Unsere Offiziere lagern hier. Es beginnt Not, Hunger und Läuse. Den ganzen Tag gehen wir über Berge, Wälder auf Wegen und Unwegen, in großem Morast und dauerdem Regen weiter. Abends sind wir in ein Dorf gekommen, aber für uns gibt es keinen Platz. Man führte uns wieder auf die Wiesen, ich sitze in einer Pfütze und zittere vor Kälte. Wenn es für eine Weile aufhörte zu regnen, machen wir mit großer Mühe ein Feuer, aber es kam ein Gewitter und wir mussten vor Überschwemmung fliehen. Die ganze Nacht donnert es und stürzt ein Wolkenbruch. Es ist eine der schlimmsten Nächte, die ich erlebt habe.
Morgens gehen wir weiter, meine durchnäßten Decken wiegen das dreifache, wir sind alle müde, nicht ausgeschlafen, hungrig. Bekommen ein halbes Brot pro Tag - Glück, dass ich eingespartes Geld habe.

Priština. Po 2denním nesmírně namáhavém pochodu přes lesy, hory, řeky bez mostu, dorazili jsme sem! Nastala bída. Ten chleba na 2 dny sní se lehounce na l den a chceš-li koupit, platíš dinary dva až tři. Hoši prodávají prádlo, deky, boty za kus chleba. Naše stráž nás okrádá až běda. Nedovolí nám nic koupit, přinášejí to sami a nechají si platit lOkrát dráže.

Jde se celý den bez zastávky, kdo zůstane vzadu je tlučen holí, kolbou, píchán bajonetem, vody se nesmíš napít, stále řvou - četyry a četyry. Silnice je zatopená, skoro čtyři hodiny jdeme po pás ve vodě.

Priština je staré turecké město, poloprázdné, skýtá báječný pohled svými mešitami. Spíme ve smrdutém chlívě plném hnoje, ale jsme rádi, že jsme pod střechou. Dostali jsme 2 chleby na 5 dní.

Prishtina. We got here after 2 days of an immensely demanding march across forests, hills and rivers without bridges! Misery arrived. The 2-day dose of bread gets eaten easily in one day and if you want to buy some, you pay 2 or 3 D. The boys sell underwear, blankets and boots for a piece of bread. Our guards rob us - shame to think. They never let us buy anything, but bring it themselves and collect 10 times the price.

We walk all day without stopping - those who stay behind get beaten with stick or butt ends or stabbed with bayonets. You mustn't have a sip of water as they keep on screaming "four and four". The road is flooded, we walk in water that reaches up to our waists for almost four hours.

Prishtina is an old Turkish town. It is half-empty and its mosques offer a beautiful sight. We sleep in a stinking sty full of dung, but we're glad to be in a shelter. We got 2 breads for 5 days.

Priština. Nach zweitätigem sehr anstregendem Marsch über Wälder, Berge, Flüsse ohne Brücken sind wir bis hierher gekommen. Große Not ist ausgebrochen. Das Brot für 2 Tage ist leicht in einem aufgegessen und wenn du kaufen willst, musst du zwei bis drei Dinar zahlen. Die Leute verkaufen Wäsche, Decken, Schuhe für ein Stück Brot. Unsere Bewachung bestiehlt uns wie es möglich ist, sie erlaubt uns nicht etwas zu kaufen, bringen es selber und lassen sich alles zehnmal so teuer bezahlen.
Wir marschieren den ganzen Tag ohne Rast, wer zurück bleibt wird mit dem Stock oder Kolben geschlagen, mit dem Bajonett gestochen. Man darf kein Wasser trinken, dauernd wird gebrüllt - četyry, četyry. Die Straße ist überschwemmt, fast vier Stunden gehen wir bis zur Taille im Wasser.
Priština ist eine alte türkische Stadt, halb leer, sehr malerisch mit ihren vielen Moscheen. Wir schlafen in einem stinkenden Stall voller Mist, aber wir sind froh, dass wir unter (einem) Dach sind. Bekamen 2 Brote für 5 Tage.

Na dnešek jsme spali zase v dešti, naši stražári řádí jako divoši, bijí, kopají, okrádají. Na noc došli jsme do Orechovače, kde spíme namačkáni jeden na druhém. O spaní není ani řeči, poněvadž nemůžeme ani sedět.

Last night we slept in the rain again. Our guards rage as mad - they hit, kick and rob. In the evening we reached Orekhovatch and slept crammed shoulder to shoulder. Actually, there was no sleep as we could not even sit.

In der vorigen Nacht haben wir wieder im Regen geschlafen, unsere Bewacher rasen, wie die Wilden, schlagen uns, stoßen mit den Füßen, bestehlen uns. Abends sind wir nach Orechovac gekommen, übernachten einer an den anderen gepresst. Vom Schlafen keine Rede, weil wir nicht einmal sitzen können.

Cíl včerejší naší cesty Prisren viděli jsme již v poledne. Krásné turecké město s ohromným tureckým hradem a s velikým počtem mešit. Obklopen ohromnými vrchy skýtá báječný pohled. Zde hraničí tři území Srbské, Černohorské a Albánské. Jsme ubytováni v ohromných tureckých kasárnách. Ležíme sice na zemi, ale jsme šťastni, že jsme pod střechou a že můžeme se natáhnout dle libosti. Odpočíváme zde 2 dny, využívám toho k prohlédnutí mojí košile a zbavení se alespoň poněkud těch bílých příživníků.

Naše "sledovanje" je stále stejné, l chleba na 2 dny. Nemít svých peněz, musel bych prodat deky jako druzí, případně i boty a jít bos. A ještě štěstí, že mám své peníze ve stříbře, papírové nechce nikdo, ztěží je udáš za 6 dinárů. Říká se, že jdeme do Drače a odtud do Itálie! Všecko jedno, jen když se dostaneme z rukou těch lumpů srbských.

We were able to see the goal of our yesterday's journey - Prizren - as early as noon of that day. A beautiful Turkish town with a great Turkish castle and many mosques. Surrounded by high mountains, it offers a beautiful sight. This is a border point of three territories - Serbia, Monte Negro and Albania. We are lodged in large Turkish barracks. We lie on the ground but we are happy to be in a shelter and to stretch out as much as we like. We stayed there for two days. I used that time to inspect my shirt and to get rid of at least some of those white parasites.

Our daily dose is the same - l bread for 2 days. If I had no money, I would have to sell my blankets as others, or maybe even my shoes and walk barefoot. And I am lucky to have my cash in silver coins: Nobody wants bank notes, one can hardly sell them for 6 Dinars. Rumors spread that we are going to go to Dratch and then to Italy! I don't care as long as we escape those Serb bastards.

Das Ziel unseres gestrigen Marsches, Prisren sahen wir schon mittags. Eine schöne türkische Stadt mit einer großen türkischen Burg und großer Zahl von Moscheen, umgeben von hohen Bergen bietet einen herrlichen Anblick. Hier grenzen drei Territorien - Serbien, Montenegro und Albanien. Wir werden in riesigen türkischen Kasernen einquartiert. Liegen zwar auf Erde, aber sind glücklich, dass wir unter Dach sind und uns nach Belieben strecken können..Wir ruhen 2 Tage aus, ich nütze die Zeit zur Kontrolle meines Hemdes und, wenigstens einigermaßen, zur Beseitigung der weißen Parasiten.
Unsere Verpflegung bleibt immer dieselbe, 1 Brot pro 2 Tage. Wenn ich nicht mein Geld hätte, müsste ich wie die anderen die Decken oder Schuhe verkaufen und weiter barfuß laufen. Noch Glück, dass ich das Geld in Silber habe, Papiergeld will niemand. Schwer kann man es für 60 Dinar los werden. Man sagt, dass wir nach Drač gehen und von dort nach Italien! Alles egal, hauptsächlich wir entkommen den Händen der serbischen Lumpen.

Jdeme dále. Slyšíme bulharskou kanonádu od Skoplje a náš komandant provádí "Eilmarsch" (rychlý pochod). Spíme na Kosovu poli. Kumanovo prý dobyto. Jdeme samými vrchy a roklemi. Albánci nejsou zlí, ale sami mají hlad.

Marching on, we hear Bulgarian guns from Skoplye and our commander orders "Eilmarsch" (fast march). We sleep at Kosovo Pole. They say Kumanovo was won. We pass many hills and ravines. The Albanians are not bad, but they are also hungry.

Wir gehen weiter. Hören die bulgarische Kanonade von Skoplje und unser Kommandant befiehlt Eilmarsch. Schlafen auf dem Kosovo Pole. Kumanovo ist angeblich gefallen. Unser Weg führt über Berge und Schluchten. Die Albaner sind nicht böse Leute, aber sie haben selber Hunger.

Jdeme stále pustinami. Po nějaké cestě ani památky, tu a tam nějaká rozbitá chatrč, stále se musíme brodit až po kolena, poněvadž přes potoky nejsou žádné mosty. Spíme denně venku, v lijáku,šťastni jsme, můžeme-li si večer udělat ohníček. Vypadáme jako cikáni, rozervaní, bosí, hladoví a zavšivení. Dnes jsme šli do l0 hodin v noci a došli jsme do vesnice Preškoplje, kde jsou polní pekárny.

Celý den musíme čekat než nám napečou chleba, který zase dostáváme na 4 dny. koupil jsem ještě dva, takže mám zásobu.

We march on and on through barren lands. No sign of a road, a broken shack here and there. We have to wade through creeks deep up to our knees as there are no bridges. We sleep outside every night - in the rain, happy to make a fire in the evening. We look like Gypsies - torn, barefoot, hungry and full of lice. Last night, we walked for 10 hours and reached a village called Preshkoplye where there are field bakeries.

It takes a whole day to wait before they have baked bread for us. We get bread for 4 days. I bought two more so that I have a good stock.

Wir gehen immer durch eine Wildnis, keine Wege, hie und da eine zerschlagene Hütte, müssen dauernd bis zu den Knien waten, da es über die Bächer keine Brücken gibt. Täglich schlafen wir draußen im Regen. Sind glücklich, wenn wir abends ein Feuer anzünden können. Sehen wie Zigeuner aus, zerrissen, barfuß, hungrig und verlaust. Heute marschierten wir bis 10 Uhr abends bis in das Dorf Preškoplje, wo die Feldbäckereien sind.
Den ganzen Tag müssen wir warten, bis das Brot für uns gebacken wird, das wir wieder für 4 Tage bekommen, ich habe noch zwei hinzugekauft, so dass ich Vorrat habe.

Po celodenním lezení z vrchu na vrch došli jsme do Debra. Jsme ubytováni ve starých tureckých kasárnách, napolo rozpadlých. Jeden transport zajatých Bulharů a několik Němců je zde. Máme hlad a Srbáci z nás tahají poslední halíře. Je to hrozné být vydán na milost několika trhanům, kteří tě okradou, svléknou a ubijí, kdy chtějí. Já se stále držím vpředu, ten, kdo se opozdí nebo nemůže, je tlučen a okrádán. Nevím však, stačí-li mi síly, moře ještě daleko a bída stále větší! Bože pomoz!

We reached Debro after a day of climbing and descending hills. We stay in old Turkish barracks, half crumbled. There is one transport of Bulgarians taken prisoners and several Germans. We are hungry and the Serbs rob us of our last money. It is terrible to be at the mercy of several yokels who can rob you, strip you and beat you to death whenever they wish. I stick to the fore, those who get late or cannot go are beaten and robbed. I don't know if I'll be strong enough - the sea is still very far and the misery is growing harder! God help us!

Nach ganztägigem Kriechen von einem Berg auf einen anderen erreichten wir die Ortschaft Debra. Wir werden in alten türkischen, halb zerfallenen Kasernen untergebracht. Außer uns ist hier ein Transport gefangengenommener Bulgaren und einige Deutsche.Wir haben Hunger und die Serben nehmen uns die letzten Heller ab. Es ist schrecklich auf Gnade einigen Haderlumpen ausgeliefert zu sein, die dich bestehlen, ausziehen und totschlagen wann sie wollen. Ich halte mich immer vorne, wer zurück bleibt oder nicht weiter kann, wird geschlagen und beraubt, ich weiß aber nicht, wie lange mir die Kräfte noch reichen. Das Meer ist noch weit und die Not immer größer! Gott helfe mir!

Včera naše četa rozdělena, my dostali jméno Rádničká četa a jdeme stavět cestu. Komandantem nám profesor prý Žižkovič, člověk s očima baziliška. Celý den jsme šli, k večeru dorazili jsme do arnautské (albánské) vesnice v silném dešti. Komandant nás chce ubytovat v kůči, ale Arnauti se zavřeli a nechtí otevřít. Po dlouhém a marném vyjednávání stražári vrata rozbili a my se nastěhovali. Avšak prší na nás stejně, poněvadž střecha je děravá.- Steblová je malá vesnička, kupujeme brambory velké jako třešně. Arnauti nám prodávají pečené tykve a kukuřičnou mouku, ale jen za prádlo nebo boty. Zřízena zde kuchyně, vaří 2x za den vodu a v ní plave trochu lupení zelného. Chleba je jen někdy. Kopá se zde cesta. Začlo mrznout a padá sníh, sháníme dříví a rozebíráme ploty z kůči arnautské. Ve 3 dnech nenajdeš ani kousek plotu. Arnauti sami rozebrali zbytek a poschovávali. Vařím z kukuřičné mouky škubánky a různé jiné speciality. Je to nemastné, neslané, ale chutná to všem výborně, doma by to snad ani pes nežral.

Our platoon was divided yesterday: We were called the Radnitchka platoon and took off to build a road. Our commander is (reportedly) professor Zhizhkovitch, a man with the eyes of a basilisk. We marched all day; in the evening we arrived in an Arnaut (Albanian) village as it rained hard. The commander wants us to live in kutchas but the Arnauts locked in and don't want to open. Our guards broke the gates after a long and useless negotiation, and we moved in. But we are in the rain again because the roof is full of holes. Steblova is a small village. We buy potatoes small as cherries. Arnauts sell us baked pumpkins and corn flour - for underwear or boots. A kitchen was established here, they boil water with a few green leaves twice a day. Bread is available only sometimes. We dig the road. It started to freeze and snow, we look for timber and dismantle the fences. There is no sign of a fence in 3 days. Arnauts themselves dismantled and hid the rest. I make pasta balls and other specialties from corn flour. It is not greasy and unsalted but everybody likes it (not even dogs would eat it back home).

Gestern wurde unsere Gruppe aufgeteilt, wir bekamen den Namen Radnitzer Zug und gehen eine Straße bauen. Als Kommandant wurde uns ein Professor, angeblich Žižkovič, bestimmt. Ein Mensch mit Basiliskenaugen. Den ganzen Tag sind wir gegangen und abends erreichten in strömendem Regen ein Arnautendorf d.h. albanisches. Der Kommandant will uns in der Hütte einquartieren, aber die Arnauten (Albaner) haben die Tür geschlossen und wollen uns nicht hinein lassen. Nach langer und ergebnisloser Verhandlung haben die Bewacher das Tor aufgerissen und wir zogen ein. Aber wir sind weiter im Regen, da das Dach Löcher hat. Steblova, so heißt das Dorf, ist eine kleine Ortschaft, wir kaufen kirschengroße Kartoffel, die Arnauten verkaufen uns gebratene Kürbise und Maismehl, aber nur für Wäsche oder Schuhe. Eine Küche wurde hier eingerichtet, die zweimal täglich Wasser kocht, in dem ein wenig grünes Laub schwimmt. Brot gibt es nur manchmal. Eine Straße wird hier gebaut. Es begann zu frieren und der Schnee fällt, wir suchen nach Holz und nehmen die Zäune auseinander. Nach 3 Tagen findet man kein Stück eines Zaunes mehr. Die Albaner haben den Rest auseinandergenommen und versteckt. Ich koche aus dem Maismehl Sterz und andere Spezialitäten. Sie sind weder geschmalzen noch gesalzt, aber es schmeckt allen wunderbar, zu Hause möchte es kein Hund fressen.

Smutné časy, již 3 dny žádný chléb a žádná mináž a máme pracovat. Zmíráme hlady. Prší, potok se rozvodnil a train k nám nemůže. Eman Růžička odešel do kuchyně. Vaříme kukuřici a šípky. Dal jsem košili a spodky za trochu kukuřičné mouky. Peníze srbské Arnauti nechtí vidět. Hoši se zbavují posledních dek za mouku. Na práci nechce nikdo jít. Dnes křičeli na nárednika: "Dej nám chleba anebo nás postřílej, takhle nemožno žit." Jsme zoufalí.

Sad times - no bread and meals for 3 days and yet we have to work. We are dying for food. It is raining, the creek flooded the road and the supplies can't reach us. Eman Ruzicka left for kitchen. We boil corn and rose hips. I bought a little corn flour for a shirt and underwear. The Arnauts do not want Serb money. The boys buy flour for their last blankets. Nobody wants to go to work. Today, they shouted at the narednik: "Give us bread or shoot us, we cannot live like this." We're hopeless.

Traurige Zeiten, schon 3 Tage gibt es kein Brot, keine Menage und wir sollen arbeiten. Es regnet, der Bach ist aus den Ufern getreten und die Versorgung kann nicht kommen. Eman Růžička ging in die Küche. Wir kochen Mais und Hagebutten. Ich gab Hemd und Unterhose für ein wenig Maismehl. Das serbische Geld wollen die Albaner nicht, unsere Kerle geben die letzten Decken für Mehl ab. Zur Arbeit will niemand gehen, wir murren: "Gebt uns Brot oder schießt uns nieder, so kann man nicht leben." Wir sind verzweifelt.

Dnes konečně po 6 dnech přišel chleba. Bohu díky! Na pět dní dostali jsme 3/4 kg chleba! Mináž stále žádná. Hlad a stále hlad. Mrzne a celou noc sněží, jsme strašně vysoko. Obrovské závěje a mnoho lidí je boso.

Finally, bread arrived today after six days. Thank God! We got 3/4 kg of bread for five days! But still, there are no meals. Hunger is there still. It's freezing and snowing all night long, we are pretty high. There are huge snowdrifts and many men are barefoot.

Heute endlich nach 6 Tagen kam Brot. Gott sei Dank! Pro fünf Tage haben wir 3/4 kg Brot bekommen, Menage gibt es immer noch keine. Hunger, nichts, nur Hunger. Es friert und die ganze Nacht schneit es, wir sind sehr hoch. Große Schneewehen und viele Leute sind barfuß.

Mrzne a stále sněží. Dnes zase došla komora a zase každý dostal 3/4 kg chleba, ale úplně rozmočeného. V noci naše stráž byla povolána do Debra, jsme tu sami a snad tu i zůstaneme. Nevíme, co již hlady, stále sněží a mrzne. Zprávy, že Niš dobyta od Bulharů. Máme přesvědčení, že se do Itálie nedostaneme, nepřijdou-li však Bulhaři, zahyneme tu.

Still freezing and snowing. The supplies arrived today again, and everybody got 3/4 kg of bread again, but it was completely drenched. Our guards were called to Debro at night, we are alone here and perhaps we will stay here. We're so hungry that we lose our minds; it's still snowing and freezing. There are news that the Bulgarians won Nish. We are convinced that we cannot get to Italy; but if Bulgarians do not come, we will perish here.

Dauernd Frost und Schneefall. Heute kam wieder die Verpflegug, jeder bekam 3/4 kg Brot, aber völlig durchnässtes. In der Nacht wurde unsere Bewachung nach Debro abgerufen, wir bleiben hier verlassen und vielleicht verbleiben wir auch. Wir wissen nicht, wie vor Hunger weiter und dauernd schneit und friert es. Es kommen Nachrichten, dass Niš von den Bulgaren erobert wurde. Wir sind überzeugt, dass wir Italien nicht erreichen werden, wenn aber die Bulgaren nicht kommen, verhungern wir hier.

Ve 12 hod. v noci měli jsme alarm, přijel náš komandant Žižkovič a dal rozkaz k odchodu. Místo chleba na cestu musíme nést všecko nářadí a i celou kuchyni. Jdeme do Elbasánu. Stále sestupujeme, otepluje se. Asi v 9 hod. ráno zpozoroval komandant, že několik lidí zahodilo cestou nářadí. Poručil zastavit, oddělit ty, kteří neměli nářadí, a nařídil každému vysázet dvacet pět. Bylo to hrozné divadlo. Více jak 80 lidí zde stálo, z nichž většina žádné nářadí nedostala. Nic platno prosení, spíš kámen by obměkčil než jeho. Byl jsem též mezi nimi, avšak podařilo se mi se ztratit. Ten, kterému se dokázalo, že zahodil sochor, dostal 50 ran, ale také již nevstal.

Po polední šli jsme podél kukuřičného pole, lidé jsouce hladoví sebrali několik klasů. Za to, když jsme zastavili k večeru, zavolal si všech šest Zugskomandantů (mezi nimi Roubíka a Salomona), poručil jim lehnout si na silnici a vyplatili každému deset ran. Posléze trest prominul a prohlásil, že za trest nebude dnes kuchyně vařit. Spíme pod kolnou.

There was alarm at midnight. Our commander Zhizhkovitch arrived and commanded us to leave. Instead of bread for the journey, we have to carry all the tools and the entire kitchen. We are going to Elbasan. Still descending, it's getting warmer. At about 9 in the morning, the commander noticed that several people threw away their tools on the way. He ordered to stop, separate those with no tools, and give them twenty five blows. A terrible theater. There were more than 80 people, and most of them never got any tools. All pleas were in vain, a stone would be more merciful than he. I was one of them, but managed to get away. Those who were proven to have thrown away the crowbars received 50 blows, and never got up again.

We went past a cornfield in the afternoon. Being hungry, some men grabbed a few ears. When we stopped in the evening, the commander summoned all six Zugskommandants (including Roubik and Salomon), ordered them to lay down on the road and each received ten blows as a punishment. Thereafter, he forgave them the punishment and said there would be no meal tonight as a punishment. We are sleeping in a shed.

Um 12 Uhr nachts gab es Alarm, unser Kommandant Žižkovič kam und gab Befehl zum Weitermarsch. Anstatt Brot auf den Weg müssen wir alles Werkzeug und die ganze Einrichtung der Küche tragen. Wir gehen nach Elbasan, steigen dauernd herab, es wird immer wärmer. Etwa um 9 Uhr merkte der Kommandant, dass einige Leute das Werkzeug weggeworfen haben, er befahl Halt zu machen, die ohne Werkzeug abzutrennen und befahl, jeden mit 25 Schlägen zu bestrafen..Es war ein schreckliches Theater. Mehr als 80 Leute standen hier, von denen die Mehrheit kein Werkzeug zu tragen hatte. Es half aber nichts, er blieb unbeugsam und verharrte. Ich war auch unter den "Schuldigen", aber es gelang mir, zu verschwinden. Jeder, dem bewiesen wurde, dass er die Brechstange weggeschmissen hat, bekam 50 Schläge und stand meistens nicht mehr auf. Nachmittags gingen wir an einem Maisfeld entlang und einige der hungrigen Leute pflückten ein paar Ähren. Deshalb, als wir abends Halt machten, berief er alle sechs Zugkommandanten zu sich (dazwischen auch Roubik und Salomon), befahl ihnen, sich auf die Straße zu legen und verurteilte sie zu 10 Schlägen. Letztendlich nahm er das Urteil zurück und entschied, dass als Strafe die Küche heute nicht kochen wird. Wir schlafen unter einem Schuppen.

Ráno polévka ze zelí a v 6 hodin vycházíme. Před námi řeka Škomba. Musíme přes ni. Skoro l/4 hod. se brodíme ve vodě po pás, ba až pod prsa v silném proudu. Několik hochů poraženo a odneseno. Jsme na druhé straně promočeni a mrzne! Sestupujeme s kopců do nížiny a jdeme po skalní stezce za hrozné bouře sněhové. Chytáme se skalní stěny, abychom nebyli smeteni do pod námi proudící řeky. Přicházíme na starou tureckou silnici, pohled na okolí je nádherný. Od jižní strany ohromné ledovce Bitoljské a od severu sněhová planina albánská, proti nám údolí Elbasánské s palmovníky a cypřiši. Ale nemáme žádný smysl pro tyto přírodní krásy. Mysl naši zajímá Elbasan a tam čekající chleba.

Konečně v l0 hod. v noci dorazili jsme do Elbasánu, kde nás Turci ubytovali ve městě. Já ležím v turecké mešitě. Turci jsou k nám velice přívětiví a dobrosrdeční. Město je pravým Eldorádem kuřáků, tabák stojí zde l kg 2 dináry 60 para.

Cabbage soup was our breakfast and we set out at 6. River Shkomba lay in front of us. We have to wade through. It took us almost fifteen minutes, the water reached up to our waists and even breasts and the stream was very strong. Several men got carried away by the stream. We are on the other shore - drenched and it's freezing! We descend from the hill to the lowlands, walking a rocky path in a terrible blizzard. We catch on the wall of rock not to get blown away down into the river below. We got to an old Turkish road - the sights are beautiful. On the south, there are the great Bitolye icebergs, on the north there is the Albanian snow plain, and opposite us there is the Elbasan valley with palms and cypresses. But we cannot appreciate this natural beauty. Our minds are occupied with Elbasan and the bread that awaits us there.

At last, we arrived in Elbasan at ten p. m. The Turks gave us lodging in the town. I am staying in a Turkish mosque. The Turks are very genial and nice to us. The town is a real El Dorado for the smokers since l kg of tobacco costs just 2 Dinars 60 Para here.

Morgen gibt es Krautsuppe und um 6 Uhr brechen wir auf. Vor uns ist der Fluss Škomba, wir müssen ihn überqueren. Fast eine Viertelstunde waten wir bis zur Taile oder zur Brust in starkem Strom zum anderen Ufer. Einige von uns werden hingerissen und weggeschwemmt. Endlich sind wir am anderen Ufer, durchnässt und es friert. Wir steigen herab zum Tiefland bei schrecklichem Schneesturm auf einem engen Felspfad. Halten uns am Felsen an, um nicht in den strömenden Fluss abzustürzen. Endlich gelangen wir auf eine alte türkische Straße mit einem herrlichem Ausblick auf die Umgebung. Vom Süden die großen Bitolja-Eisgletscher und vom Norden die albanische Schneeplatte, gegenüber uns das Elbasanertal mit Palmen und Zypressenhainen. Aber wir haben kein Verständnis für diese Naturschönheiten, uns interessiert nur Elbasan mit dem dort wartenden Brot.
Endlich um 10 Uhr nachts sind wir dort eingetroffen, wo uns die Türken in der Stadt einquartiert haben. Ich liege in einer türkischen Moschee. Die Türken sind uns gegenüber sehr freundlich und sehr gutherzig. Die Stadt ist ein Eldorado für die Raucher, Tabak kostet hier 1 kg nur 2 Dinar 60 Para.

Vychytralí Albánci dovedli jako vždy i nyní využitkovat situaci. Když vzhledem na četné tlupy uprchlíků neodvažovali se ubíjet a loupit, okrádali nás jiným způsobem - prodávali potraviny. Zde kus chleba, vlastně placky kukuřičné stuchlé, tvrdé, odporné chuti, tam kus slaniny, jinde opět kukuřičný plod nebo brambor - a to vše musilo se skoro vyvažovat zlatem. Ostatní peníze ztratily úplně cenu. Kdo měl zlato, ten ještě jakž takž mohl se najíst. Hůře bylo ostatním s bankovkami černohorskými nebo srbskými, ti byli odkázáni na milost druhých. Ovšem bylo i dosti míst, kde ani za zlato nedalo se nic koupit, neboť Albánie byla před námi jdoucími skoro úplně vyjedena a my vlastně byli již poslední, kterým podařilo se uniknout. Bylo nám projít napříč Albánií, která snad ještě dnes je méně prozkoumána než střední Afrika. Není cestovatele, který by se odvážil mezi nezkrotné albánské kmeny, které samy žijí v neustálém sporu a bojích, kde život lidský nemá pražádné ceny, kde Albánec, má-li novou pušku, vyzkouší ji na nejbližším, koho potká, a lituje spíše náboje do ní než své oběti.

Hůře bylo s jídlem. Měl-li kdo ještě nepatrné nějaké zásoby, žárlivě je skrýval. Za kus kukuřičného chleba asi libru těžkého platilo se 40-50 korun a bylo k tomu ještě třeba veliké protekce a milosti se strany prodávajícího.

Žalostný byl pohled na rakouské zajatce - a bylo mezi nimi značné procento Čechů, kteří snad dobrovolně šli do zajetí. Na ty se ve všeobecném zmatku úplně zapomnělo, o ty se nikdo už nestaral. Vlekouce se ulicemi, vychrtlí, a cáry rakouské uniformy, která jen chatrně pokrývala jejich zubožené tělo, podobni spíše kostrám než lidským bytostem, žebrali o kus chleba.

(Připojen časopisecký snímek přechodu asi 6 lidí a 3 koní přes horský hřeben). Poznámka - podle typu písma se nejedná o výstřižky z časopisu Samostatnost, spíše o nějaký obrázkový týdeník.

The clever Albanians knew, as always, how to make the best out of the situation. As they were afraid to kill and rob among the large groups of refugees, they robbed us in another way - selling food. A piece of bread here - actually, a hard and musty corn cake of disgusting taste, a piece of bacon there, a corn ear or a potato elsewhere - everything was worth gold. Other sorts of money became totally useless. Those who had gold could eat some. Those with bank notes from Monte Negro or Serbia were worse off - they were at the mercy of others. But there were also many places where even gold would not buy anything as Albania was eaten almost completely by those who got there before us. In fact, we were the last ones to escape. We were to cross Albania - a country perhaps less explored today than central Africa. There is no such traveler who would dare go among the wild Albanian tribes that only live in never ending disputes and fighting, where human life has no value, where an Albanian who gets a new gun will rather try it out on the first person he meets, feeling more sorry for the bullet than for his victim.

It was much worse with food. Anyone who had any, however few, they hid them jealously. A piece of corn bread weighing about a pound was worth 40 to 50 crowns, only if the seller was greatly kind and merciful.

Pitiful was the look at Austrian prisoners. Among them, a great percentage of Czech was who perhaps chose to become prisoners. Everybody forgot about them in general confusion, nobody cared about them any longer. Worn and gaunt, they wandered the streets and rags that used to be Austrian uniforms failed to cover their miserable bodies. Similar to skeletons rather to human beings, they begged for a bit of bread.

[Attachment: A magazine photograph of approx. 6 people and 3 horses crossing a mountain comb. Note: The font type suggests that these cutouts are not from the Samostatnost magazine, but more likely from a picture weekly].

Nejen tabák, i chleba a maso jsou zde laciné. l kg masa ovčího 70 hal. Ale zase úraz, bankovky srbské nemají žádnou cenu. Jsi rád, dostaneš-li za ni 2 až 3 dináry nebo-li čereky. Máme zde denně mináž a půlku chleba. Město je plné mešit, ale najdeš zde i obchody po evropsku zařízené. Rostou zde pomeranče a cypřiše jakož i olivy. Bohužel, třetí den po našem příchodu přišel mráz a 3 dny padal sníh a bylo hned po pomerančích.

Zatím dorazilo sem více jak 2000 zajatců, vyprávějí, co v horách Bitolských pomrzlo a zahynulo našich. Za 5-6 dní dostali šálek mouky a nemajíce ani dřeva, snědli ji takto.

Přišel i můj kolega Vlček, byl jsem šťasten, že maje peníze, mohl jsem mu koupit chleba a dávat po několik dní mináž. Debru prý mají Bulhaři, Bitojl též a do Drače prý se nedostaneme, musíme do Valony a odtud prý do Francie! Dej Bože, abych to vydržel! Rozmohla se mezi námi nemoc, prý tyfus, ale myslím, že je to z hladu.

Not only tobacco, but also bread and meat are cheap here. l kg of mutton costs 70 Hellers. But alas - Serb bank notes are worth nothing here. You can be glad if you get 2 or 3 Dinars (that is, Chereks) for one. We get a meal and half-a-bread daily. The town is full of mosques, but one can also find shops that are European style. There are oranges, cypresses and olives. Unfortunately, it started to freeze on the third day after our arrival and it kept snowing for three days. The oranges were gone immediately.

So far, more than 2,000 prisoners arrived. They tell about how many of our fellows froze and died in the Bitolye mountains. They got a cup of flour after five or six days and, having no timber, they ate it as it was.

My colleague Vlcek arrived. I was happy to have money so I could buy him bread and give him my meals for a couple of days. Reportedly, Bulgarians won Debro and Bitolye, and we cannot go to Dratch - we will have to go to Valona and then to France! Oh God, let me withstand it all! A disease has spread among us. They say it's typhus but I think it's out of hunger.

Nicht nur Tabak, auch Brot und Fleisch sind hier billig. 1 kg Schafsfleisch kostet 70 Heller. Aber wieder ein Hindernis - die serbischen Banknoten haben keinen Wert. Bist froh, wenn du dafür 2 bis 3 Dinar bekommst. Täglich haben wir hier Menage und halbes Brot. Die Stadt ist voller Moscheeen, aber man findet hier auch Geschäfte, die auf europäische Art eingerichtet sind. Es wachsen hier Orangen-, Oliven- und Zypressenbäume. Leider kam am dritten Tag nach unserer Ankunft Frost und ein dreitägiger Schneefall, und mit den Orangen war Schluss.
Inzwischen kamen hier mehr als 2000 Gefangene an und erzählen, wie in den Bitolbergen viele von ihnen erfroren und umgekommen sind. In 5 bis 6 Tagen bekamen sie eine Schale Mehl und da sie kein Holz hatten, haben sie es so, wie sie es bekommen haben, gegessen.
Auch mein Freund Vlček kam unter ihnen an. Ich war froh, dass ich noch Geld hatte und ihm Brot und für einige Tage auch die Menage kaufen konnte.
Debra haben angeblich die Bulgaren besetzt und Bitolj auch. Nach Drač können wir nicht gehen, wir müssen nach Valone und von dort angeblich nach Frankreich! Gott gebe, dass ich es aushalte!
Eine Krankheit verbreitete sich unter uns - angeblich Typhus, aber ich bin überzeugt, dass es vom Hunger ist.

Včera jsme odešli z Elbasánu. Město je přeplněno zajatci i civily. 400 mužů s Roubíkem odešlo spravovat cestu. Hned za městem musili jsme přebrodit řeku. Potkáváme karavany s moukou americkou, jdoucí z Drače. Jsme ubytovaní v jedné arnautské kůče, ostatní si vystavěli deckungy. Jsme zase druhý den bez mináže a bez chleba. Nevědouce hlady již co dělat, chytli jsme s Roubíkem kozlíka, podřízli a v noci uvařili. Též mužstvo krade po okolí telata, krocany atd. Arnauti střílí po nich z pušek.

We left Elbasan yesterday. The town is packed with prisoners and civilians. 400 men with Roubik left to repair a road. We had to wade through a river right beyond the town. We meet convoys with American flour on their way from Dratch. We stay in an Arnaut kutcha, the others built deckungs. No meals and no bread for two days now. Not knowing what to do out of hunger, I and Roubik caught a little goat, slaughtered it and boiled at night. The boys steal calves, turkeys etc. all about. Arnauts shoot at them with guns.

Gestern haben wir Elbasan verlassen. Die Stadt ist mit Gefangenen und Zivilisten überfüllt. 400 Mann mit Roubik gingen einen Weg reparieren.
Gleich in der Nähe der Stadt mussten wir den Fluss überqueren. Wir begegnen Karawanen mit amerikanischem Mehl, die von Drač kommen. Wir sind in einer albanischen Hütte untergebracht, die übrigen haben sich Deckungen errichtet. Wir sind wieder den zweiten Tag ohne Menage und Brot. Da wir vor Hunger nicht mehr wussten, was zu tun, haben wir mit Roubik ein Böcklein gefangen, geschlachtet und in der Nacht gekocht. Auch die andere Mannschaft klaut in der Umgebung Kälber, Puthähne und weiteres, die Albaner schießen nach ihnen aus Gewehren.

Večer přišlo asi l5 důstojníků rakouských, nemocných a dnes přešlo tudy přes 600 důstojníků, rozedraní, sešlí, hladoví, mezi nimi oberleutnanti. Cesta se netrhne. Tisíce a tisíce zajatců projde denně, každý otrhaný, bos, spíše cikánu podoben, žebrají, kradou a každý hledí jen dopředu, k moři k vysvobození. Bohužel sta a sta jich klesá hladem, únavou, nemocemi. Nám vaří jednou za tři dny polévku se zwiebackem (sucharem), ale obyčejně dojde k útoku na kotle a je třeba hole k udržení pořádku.

About 15 sick Austrian officers arrived in the evening. In total, more than 600 officers passed through here today. They were torn, tired and hungry, and there were even oberleutnants among them. The road is always busy. Thousands and thousands of prisoners pass every day. They are torn, barefoot and they look more like gypsies. They beg, steal and all of them look ahead - towards the sea and the liberation. Unfortunately, hundreds and hundreds of them drop down out of hunger, fatigue and sickness. Once in three days, we get soup with zwiebackem (biscuits). Usually, the kettles are stormed and one needs a stick to maintain some order.

Abends sind etwa 15 kranke österreichische Offfiziere gekommen und heute über 600, alle zerfetzt, hungrig, verkommen unter ihnen Oberleutnante. Die Kolonne reißt nicht ab. Tausende und Abertausende Gefangene kommen täglich durch, alle zerfetzt, barfuß, eher einem Zigeuner ähnlich, sie betteln, stehlen und jeder schaut nur vorwärts dem Meer entgegen - der Erlösung. Leider Hunderte von ihnen fallen vor Hunger, Erschöpfung oder Krankheiten um.
Für uns wird einmal in drei Tagen Suppe mit Zwieback gekocht, aber meistens kommt es zum Sturm auf die Kessel und Stockschläge müssen Ordnung schaffen.

Včera přijel komandant se svým bratrem a šíří postrach kolem sebe. Asi čtyři Maďaři prodali lopaty v Elbasánu, byli udáni a zde je trestá. Nechá je uvázat ke stromu na 3 hodiny až bolestí omdlí, pak si je posadí ke stolu, rozpráví s nimi a nechá si hrát na housle. Druhý den je uváže zase a dívá se na to mučení.

Tři zajatci utekli od party, byli přivedeni nazpět, museli si kopat hrob a on komandoval vojáky k jejich zastřelení. Smrt jim odpustil, ale byli uvázáni.

Ale vrchol zvířeckosti provedl dnes. Kuchaři nemající dříví šli porazit strom asi 600 kroků od kuchyně. Žižkovič je uviděl, přinesl si ze stanu pušku a pravil, že musí vyzkoušeti, jak nese. Zamířil a střelil kuchaře Janotu do břicha. Když jej přinesli, pravil: "Klesla mi ruka, mířil jsem na hlavu." Když medik Krtička ze Slaného žádal převezení raněného do Elbasánu , odepřel a prohlásil "Nechať crkne, dostaje ubil Srbínů." Ubohý Janota zemřel druhý den v ohromných bolestech. Takovému netvoru jsme vydáni v šanc.

The commander arrived with his brother yesterday and they spread fear. Some four Hungarians sold their shovels in Elbasan, were denounced and now he is punishing them. He has them tied to a tree for 3 hours till they faint of pain. Then he seats them at a table and talks to them while having someone play a violin for him. The next day, he has them tied again and watches the torture.

Three prisoners ran away from their unit, were led back and had to dig a grave for themselves. He commanded soldiers to shoot them. He then pardoned them the death sentence but left them tied up.

The top of his animality he did today. The cooks in lack of firewood went to cut a tree about 600 steps from the mess. Zizkovic saw them and brought a rifle from the tent saying that he must test the aim. He aimed and shot cook Janota in his belly. When they brought the victim he said "My arm fell down - I was aiming at the head." When medic Krticka requested to have the wounded transported to Elbasan he refused saying "Let him die, he killed enough Serbs." Poor Janota died the next day in terrible pain. Such a monster has power over us!

Gestern ist der Kommandant mit seinem Bruder angekommen und breitet Schrecken um sich. Etwa vier Ungarn haben in Elbasan die Schaufeln verkauft, wurden angezeigt und hier sollen sie bestraft werden. Er lässt sie für 3 Stunden an einen Baum fesseln bis sie in Ohnmacht fallen. Dann setzt er sie zum Tisch, unterhält sich mit ihnen und lässt sich von ihnen Geige spielen. Am nächsten Tag fesselt er sie wieder und amüsiert sich an der Folterung. Drei Gefangene, die von der Gruppe geflüchtet sind und zurückgebracht wurden, mussten sich ein Grab graben und er kommandierte Soldaten zu ihrer Hinrichtung. Den Tod hat er ihnen verziehen, aber sie wurden an den Baum gefesselt. Aber den Höhepunkt der Bestialität führte er heute vor. Die Köche, die kein Holz hatten, gingen um etwa 600 Schritte von der Küche einen Baum zu fällen. Žižkovič hat sie gesehen, holte vom Zelt ein Gewehr und sagte, dass er es ausprobieren muss. Er zielte auf sie und schoss den Koch Janota in den Bauch. Als man ihn herbeischaffte, sagte er: "Die Hand ist mir gesunken, ich zielte auf den Kopf." Als der Mediker Krtička aus Schlan um die Überführung ins Krankenhaus nach Elbasan bat, hat er abgelehnt und sagte: "Er soll sterben, genug Serben hat er getötet." Der arme Janota ist am nächsten Tag in furchtbaren Schmerzen gestorben. Einem solchen Unmenschen sind wir in die Hände ausgeliefert!

Jednou za 3 dny dostaneme kolečko sucharů nebo půlku chleba. Pěkné teplé počasí. Jdeme 4 km dále, kde si stavíme deckungy. Jdu 2 hod. cesty k arnautským kůčám sehnat něco k jídlu. Marná námaha. Zdálky již Arnaut křičí "Ska ič buka", hrozí puškou a pouští psy. Nedivím se. Zajatci táhnou krajem jak loupežníci, přepadají v noci kůče, kradou dobytek, drůbež, kukuřici. Riskují život, mnoho jich Arnauti ubijou, mnoho jich zmírá hlady v roklích a močálech. To nejsou více lidé, to je zvěř, hladová, která vraždí vlastního přítele pro kousek chleba.

Viděl jsem následující příhodu. - U cesty leží Rakušan, u něho dva Bosňáci. Dojde hlouček Čechů : "Co zde děláte?" -"To náš brat nemože." Nemocný otevře oči a šeptá: "Já nejsem Bosňák, já jsem Čech, oni mě chtí ubít a svléknout." A na to hole měly hned práci na zádech Bosňáků. Vůbec, bez pořádné hole nejde zde nikdo. Panuje právo pěstní, právo kdo z koho!

Once every 3 days we get a few biscuits or a half of bread. Weather is nice warm. We go 4km further where we build camp. I go for 2 hours to Arnaut houses to get something to eat. In vain. Already from afar the Arnaut shouts "Ska ic buka", waves his rifle and releases dogs. Somehow I am not surprised. The captives pass through the country like robbers, attacking houses at night, stealing cattle, chicken and corn. They risk their lives; many get killed by Arnauts, many starve to death in valleys and swamps. These are not people any more but animals who murder their own friend for a piece of bread.

I saw the following incident: There was an Austrian laying by the road and near him two Bosnians standing. A group of Czechs comes along asking "What are you doing?" "Our brother cannot go." The sick man opens his eyes and whispers: "I am not Bosnian, I am Czech, they want to beat me and strip me." And the sticks got to work on the Bosnians' backs. Here nobody goes out without a good stick. Law of the fist rules here.

Einmal in drei Tagen bekommen wir ein Stück Zwieback oder eine Hälfte Brot. Das Wetter ist angenehm warm. Wir gehen 4 km weiter, wo wir Deckungen bauen. Ich gehe 2 Stunden zu den albanischen Hütten, um etwas zum Essen aufzutreiben. Vergebliche Anstrengung! Schon von weitem ruft der Albaner "Ska ič buka" , droht mit dem Gewehr und lässt die Hunde los. Ich wundere mich nicht, die Gefangenen ziehen durch die Gegend wie die Räuber, überfallen in der Nacht die Hütten, stehlen Vieh, Geflügel, Mais. Riskieren das Leben, viele werden von den Albanern getötet, viele sterben vor Hunger in Schluchten und Sümpfen. Das sind keine Menschen mehr, das sind wilde hungrige Tiere, die den eigenen Freund für ein Stück Brot umbringen.

Ich sah folgendes Ereignis: Am Weg liegt ein Österreicher, bei ihm zwei Bosnier. Da kommt eine kleine Gruppe Tschechen: "Was macht ihr hier?" "Unser Bruder kann nich mehr". Der Kranke öffnet die Augen und flüstert: "Ich bin kein Bosnier, ich bin ein Tscheche, die wollen mich töten und berauben." Daraufhin haben die Stöcke auf den Rücken der Bosnier viel Arbeit. Überhaupt, ohne ordentlichen Stock geht hier niemand aus. Hier herrscht das Recht der Fäuste, das Recht des Stärkeren!

Na druhé straně je následující text:

Po této improvizované silnici postupovalo se jen zvolna, husím pochodem a každý krok musil se vyměřiti. Chvíli co chvíli cesta byla zastavena nějakým padlým koněm, který si buď zlomil nohu neb učiniv chybný krok zapadl do bahna. A tak záhy hromadily se po obou stranách cesty zdechlí koně, někde musilo se jíti přes celé hromady zdechlin, nohy klouzaly po měkkém ještě mase čerstvě padlých koní, jinde opět staré zdechliny, obklopené mračny much, vydávaly nesnesitelný zápach, a tam zas kůň, po kterém se kráčelo, zdvíhal ještě svoji hlavu a smutným pohledem jako by prosil o smrt. Někde bylo vidět Albánce, kterak se zdechlin stahují kusy kůže na svoje opánky.

Cholera, hlad a strádání vyžadovaly v řadách uprchlíků stále nové a nové oběti a kdo únavou klesl, více již nepovstal. Jako řady šílenců, s vyjeveným zrakem, sami blízcí padnutí, kráčeli uprchlíci kolem umírajích, každý staral se pouze o sebe, pud sebezachování ovládal každého. Kupředu, bylo heslem, kupředu, dokud nepadnu sám. Syn zapomněl na otce, bratr na bratra, přítel na přítele. Nebyly řídké případy, kdy matky odhazovaly svoje nemluvňata, aby svobodněji mohly se vléci samy kupředu. A padlí byli ihned olupováni od Albánců o to poslední, co na nich zůstalo.

Těžko je tomu, kdo sám neviděl, představit si zubožený stav kdysi tak vítězného a nyní prchajícího srbského vojska. Vojáci, vlastně pouhé jen kostry, potažené žlutou koží, kteří již prchali plné dva měsíce, odění v zablácených hadrech, ponejvíce bosonozí, odhazovali svoje zbraně, snad ani jeden ze sta neměl svou pušku, a bez hlesu volně se vlekli kupředu. Noha zapadala až po kolena do bahna a jen pracně postupovalo se krok za krokem. Každý odhazoval, co měl zbytečného, a zbytečným záhy stalo se vše kromě zbytků potravin, které, kdo ještě měl, schovával pro krajní případ.

On the other side following text:

On this improptu road it was possible to advance only slowly one man after another and every step had to be considered. Every once in a while the road was blocked by a fallen horse who either broke his leg or fell deep into the mud. Soon there were dead horses in heaps on both sides of the road, in places one had to walk over piles of carcasses, feet slipping on the soft flesh of freshly fallen horses, then again old carcasses surrounded by swarms of flies stinking intolerably, and hen again a horse who was being walked over still raising his head as if begging for death. In palces Albanians were seen cutting off the skin from the carcasses to make their sandals.

Cholera, hunger and suffering were taking more and more victims from among the the fugitives and who fell down from fatigue never rose up again. Like rows of madmen, with eyes staring, themselves close to falling down walked the fugitives along the dying, everyone looking only after himself. The instict for survival controlled everyone. Forward, was the motto, forward until I fall myself. A son forgot his father, brother forgot his brother, a friend forgot his friend. Often mothers threw away their toddlers to be more free to drag themselves forward. The fallen were immediately robbed by the Albanians of the last things they had on them.

Hard to imagine for someone who did see it himself the miserable state of the once victorious army, now fleeing. The soldiers were just skeletons covered with yellow skin who were already two months fleeing, clad in muddy rags, mostly barefoot, throwing away their weapons, not one in a hundred had his rifle, and soundlessly they dragged themselves forward. Legs up to the knees in mud and it was most difficult to advance step by step. Everyone was throwing away everything unnecessary and soon unnecessary was everything except for remainders of food that were being saved for the worst .

Ležíme a očekáváme lhostejně smrt hladem, vždyť již třetí den jsem nedal nic do úst.

Srbská kavalerie jde tudy zubožená, vysílená, a ta nás zachránila. V nejkritičtějším okamžiku Bůh nám seslal pomoc. Po cestě leží padlí koně. Vrháme se na ně jak smečka dravých vlků, uřezáváme kusy masa, děláme ohně, vaříme a udíme. Jsme zachráněni padlými koňmi. Chutná mi jako nejlepší vepřové ten očouzený ještě polosyrový kus masa. Opekli jsme kusy masa do zásoby! Je to podívaná. Každý pokrvácen, řeže a párá, ten hledá srdce, onen se snaží rozbít kamenem lebku, koňský mozek předčí prý i vepřový! Každému záři z očí radost, dnes se najedl po tak dlouhém čase dosyta. Bohužel mnozí zaplatili smrtí svoji hltavost, jdouce dále, každých l0 kroků leží mrtvola ubožáka Rakušana neb Srba, kteří zmizí zde nepoznáni a jejichž drazí tam doma marně budou čekat!

We lay indifferently expecting death of starvation. For three days already I had nothing to put in my mouth.

The Serbian cavalry was passing nearby pitiful, exhausted and that was our salvation. In the most critical moment God sent us help. There are fallen horses laying on the road. We attack them like pack of wolves, cut off pieces of meat, male fires and cook and smoke. We are saved by fallen horses. The half raw piece of meat dirty from smoke tastes like best pork to me. We even fried some meat to store! What a scene. Everybody full of blood is cutting and tearing. One searching for the heart, another one trying to break a skull with a stone to get the horse brain which should be even better than pig's! Joy is shining from everyone's eyes as today we have filled up after a long time. Unfortunately many have paid the price of death for their voracity. Further along the way every 10 steps lays a corpse of an Austrian or Serb who will disappear here unrecognized and whose dear ones at home will be waiting in vain.

Wir liegen und erwarten ergeben den Tod vor Hunger, da wir bereits den dritten Tag nichts in den Mund bekommen haben.
Die serbische Kavallerie fährt vorbei, verelendet und erschöpft und die hat uns gerettet. Im kritischsten Augenblick hat uns Gott Hilfe geschickt. Am Weg liegen gefallene Pferde. Wir stürzen auf sie wie wilde Wölfe, schneiden Stücke Fleisch ab, machen Feuer kochen und selchen. Wir sind Dank der gefallenen Pferde gerettet. Das halbgeräucherte und halbrohe Stück Fleisch schmeckt als bestes Schweinefleisch. Wir haben auch Fleischstücke als Vorrat gebraten. Es war ein schreckliches Bild, jeder ist verblutet und schneidet, schlitzt. Der sucht das Herz, jener wieder versucht den Scheitel mit einem Stein zu zerschlagen, weil das Pferdegehirn besser als das vom Schwein sein soll!
Jedem strahlt aus den Augen Freude, denn heute konnte man sich endlich sattessen. Leider viele haben ihre Gefräßigkeit mit dem Leben bezahlt, auf weiterem Weg liegt jede 10 Schritte ein toter Österreicher oder Serbe, die hier unerkannt verschwinden, während ihre Lieben zu Hause vergeblich warten werden!

Včera jsme přišli do Lešina a večer jsme museli přebrodit řeku Semeni. Řeka hluboká a prudká , jde mi přes prsa, jednu chvíli proud mne nesl, dostal jsem závrať a cítil jsem se ztracen. V tom s druhé strany začli na mě volat, to mne přivedlo poněkud k sobě. Mnoho zajatců ostalo v řece, mnoho jich zemřelo přes noc. Rozdělali jsme oheň a celou noc se sušili. Ráno nám nechal komandant uvařit dva magorce, kteří již dodělávali. Z města přinesli kukuřičné placky, každý dostal jednu a šli jsme. Prý do Valony, kde se již naloďuje. Ještě před odchodem zbil komandant asi padesát lidí za to, že přišli pozdě. Bije je bejkovcem přes obličej! Na noc jsme se dostali do Ružné, kde nám město dalo každému půl placky. Neseme kazany s sebou, dnes je nesla moje četa, Maďaři se hádali, nikdo nechtěl nést a komandat nařídil vysázet každému muži 12 ran. Je to první bití, co jsem dostal v Srbsku, nebylo to tak hrozné, poněvadž mi je sázel známý stražar, ale mít pušku, tak jsem lumpa střelil. Řádí jako pominutý pes, den ode dne hůř, zdá se nám, že občas šílí.

Yesterday we arrived in Lesino and in the evening we had to wade over the river Semeni. The river was deep and wild, above my chest. One moment the current started to carry me away. I felt dizzy and thought I was lost. From the other side they started to shout at me and that brought me to my senses somewhat. Many captives stayed in the river and many died during the night. We made a fire and spent the whole night drying ourselves. In the morning the commander allowed us to cook two "magorce" who were almost dying. From the city they brought corn lapjacks, each got one and we went on. To Valona where supposedly ships were already being boarded by prisoners. Before leaving the commander beat about 50 people for coming late. He beat them on their faces with a bullwhip! For the night we got to Rezna where we each got half a flapjack. We carry the "kazans" with us. Today my platoon had to carry them. The Hungarians got into an argument because no one wanted to carry and the commander had 12 blows given to every man. It was my first beating in Serbia. It was not so terrible because it was delivered to me by a friendly guard but if I had a gun I would have shot the bastard. He rages like a mad dog, worse every day. Sometimes we think he is out of his mind.

Gestern sind wir nach Lešino gekommen und mussten abends den tiefen und reißenden Fluss Semeni durchwaden. Das Wasser, tief und wild, reicht mir bis zur Brust und eine Weile riss mich der Strom nieder, ich fiel in Ohnmacht und fühlte mich verloren. Da begann man von der anderen Seite, mich zu rufen und das brachte mich zu sich. Aber viele Gefangene blieben im Fluss und viele starben in der Nacht. Wir haben Feuer gemacht und trockneten uns die ganze Nacht. Morgens ließ uns der Kommandant zwei halbtote Schafe kochen, aus der Stadt brachte man Maisfladen, jeder bekam einen und weiter ging es. Angeblich nach Valona, wo bereits die Einschiffung begonnen haben sollte. Noch vor dem Abgang prügelte der Kommandat etwa 50 Leute, weil sie zu spät gekommen sind. Er schlägt sie mit dem Ochsenziemer ins Gesicht! Zur Nacht sind wir nach Ružné gekommen, wo uns die Stadt jedem einen halben Fladen gegeben hat. Die Kessel tragen wir mit, heute mein Zug. Die Ungarn stritten, niemand wollte sie tragen und der Kommandant befahl, jedem Mann 12 Schläge auszusetzen. Es war das erstemal im Serbien, als ich sie bekam, es war aber nicht so schlimm, da mich ein bekannter Bewacher schlug. Trotzdem, wenn ich ein Gewehr hätte, möchte ich den Lumpen Kommandaten erschießen. Er rast wie ein wütender Hund. Uns kommt es, so von dass er zeitweise wahnsinnig ist.

Dnes jsme vyrazili časně zrána. Cíl vidíme před sebou, tmavé vrchy. Tam musíme být večer. Poněvadž tam nevede nijaká cesta, jdeme přímo přes bažiny. Naše četa z trestu nese dnes kazany znovu. Zpočátku jde se dobře, ale čím dále je cesta obtížnější, nohy se boří do bahna, stále musíš přeskakovat široké příkopy. Jsou to rýžová pole pod vodou. Po poledni jdeme ve vodě již pod lýtka, později pod kolena i po pás! Nohy se boří, padáš a ještě neseme kotle, které váží 80 kg. Tak jdeme až do večera, umdlení, rezignovaní, divím se dnes opravdu, kde sebrali jsme tehdy tu sílu! Nepřemýšleli jsme o ničem, jen kupředu nás vše táhlo, tam za těmi vrchy, tam je vysvobození. Mnoho ubožáků zůstalo ve vodě, sklesli vysílením a zapadli do bahna! O Serbio, mnoho máš na svědomí! Večer jsme se dostali k vrchům a pomalu vyškrábali se nahoru. Zde ohromné cypřiše a olivy. Táboříme v lese, odkud je vidět do širokého údolí na valící se řeku Semeni. Tisíce ohňů září po březích, to jsou zajatci, kteří přicházejí od Drače.

Today we set out early. Our goal we see before us: dark hills.There we have to be at night. As no road leads there we go straight through marshes. Our platoon carries the "kazans" again as a punishment. At first it goes well but the going is getting worse all the time. Legs sink into mud. Often we have to jump over wide trenches. They are rice fields underwater. After noon water is up to our thighs, then knees, then waist. Our feet sink, we fall and above that we carry kettles which weigh 80 kg. So we go into the evening in resignation. I wonder where we got that strength! We thought about nothing, we were just being pulled forward over the hills where liberation was. Many poor men were left in the water - they fell from exhaustion and sank into the mud! Oh Serbia you have much on your conscience! In the evening we reached the hills and slowly scrambled uphill. There are giant cypresses and olive trees here. We camp in the forest from where we see the wide valley and the rolling river Semeni. Thousands of fires shine along it's banks. Those are captives coming from Drac.

Heute früh sind wir zeitig aufgebrochen. Unser Ziel sehen wir vor uns, dunkle Berge. Dort müssen wir abends sein. Da kein Weg hinführt, gehen wir geradeaus über die Sümpfe. Unser Zug trägt heute als Strafe wieder die Kessel, anfangs geht es gut, aber je weiter der Weg desto schwieriger, die Beine sinken im Kot, dauernd muss man breite Gräben überspringen. Es sind Reisfelder unter Wasser. Nachmittags gehen wir bis zu den Knöcheln im Wasser, später bis zu den Knien oder bis zur Taille! Die Beine sinken ein und dazu tragen wir die Kessel, die 80 kg wiegen. So gehen wir bis zum Abend, müde, resigniert, heute wundere ich mich, wo wir damals die Kraft genommen haben! Ich dachte an nichts, nur vorwärts hat es uns gezogen, dort hinter den Bergen ist die Erlösung. Viele Unglückliche blieben im Wasser, sie fielen hin vor Erschöpfung oder sind im Sumpf ertrunken. Ach Serbien, du hast viele von uns auf dem Gewissen! Abends sind wir an die Berge herangekommen und langsam hinauf geklettert und sahen ins breite Tal mit dem Fluss Semeni. Tausende Feuer leuchten an den Ufern, das sind Gefangene, die von Drač gekommen sind.

Večer, když jsme se utábořili, promočeni až na kůži, a sehnali dříví, dal Žižkovič rozkaz : pouze l oheň pro četu, což znamená pro 80 lidí. Když však hoši rozdělali více ohňů, šel potmě od ohně k ohni a řezal ubožáky bejkovcem přes obličej. Bylo to hrozné divadlo, nezapomenu na to do smrti. Divím se, že nenašel se mezi 400 muži jeden, který by jej odpravil. Avšak byli jsme již tak skleslí na mysli, že nám bylo vše lhostejné a že jsme volali smrt co vysvobození! On jsa si vědom svých provinění hleděl svými ukrutnostmi udržet si svoji autoritu a dovést nás až do Valony, kde shrábne peníze za naše vydržování po celé cestě. Dnes došli jsme v 11 hod. dopoledne k široké řece, měl jsem strach, že se budeme zase brodit, nevida mostu, ale jsou zde vory a Arnauti převážejí. V 11 hod. v noci jedeme na druhou stranu, kde táboří tisíce zajatců, kteří přišli od Drače. Vyprávějí, co tam dostali mouky a chleba amerického, a my zde umíráme hlady. Drač je bombardována z moře i ze vzduchu, naloďují se tam srbští vojáci i civilové na Korfu.

In the evening we were soaked wet. When we made camp and got some firewood Zizkovic ordered: Only one fire per platoon meaning 80 people. When the guys lighted more fires he went in the dark from one fire to another and beat the poor guys with his bullwhip in their faces. It was a scene I will not forget until my death. I wonder why among the 400 men not one was found who would do away with him. We were so downhearted that nothing mattered to us and we were calling for death to set us free! He being aware of his crimes was trying to retain his authority through cruelty and lead us all the way to Valona where he would get money for supporting us on the way. Today at 11 A.M. we reached a wide river. I was afraid we would have to wade again but there are raft here and Arnauts do the transporting. At 11 at night we go to the other bank where thousands of captives acmp who came from Drac. They tell how much flour and american bread they got while we were starving to death. Drac is being bombed both from sea and air. Serbian soldiers and civilians are embarking there to sail to Corfu.

Abends, als wir bis auf die Haut nass das Lager aufgeschlagen und Holz aufgetrieben haben, erließ Živkovič den Befehl: nur ein Feuer pro Zug, das heißt für 80 Leute. Als aber die Gefangenen mehr Feuer angezündet haben, ging er in der Dunkelheit von einem zum anderem und schlug die Leute mit dem Ochsenziemer ins Gesicht. Es war ein schreckliches Theater, ich vergesse das bis zum Tod nicht. Ich wundere mich, dass sich unter den 400 Männern keiner gefunden hat, der ihn niedergeschlagen hätte. Wir waren jedoch alle schon so herabgekommen, dass uns alles egal war und wir haben nur den Tod als Erlösung gerufen! Er, bewußt sich seiner Verschulden, trachtete durch Grausamkeit seine Autorität zu erhalten und uns nach Valona zu bringen, um dort das Geld für unseren Unterhalt am ganzen Weg zu kassieren.
Als wir um 11 Uhr nachts zu einem breiten Fluss gekommen sind und ich keine Brücke sah, hatte ich Angst, dass wir wieder zum anderen Ufer werden waten müssen. Aber es sind Flösse hier und die Arnauten überführen. Um 11 Uhr nachts fahren wir auch zum anderen Ufer, wo Tausende von Gefangenen, die von Drač gekommen sind, lagern. Sie erzählen, wie sie dort amerikanisches Mehl und Brot bekommen haben, und wir hier sterben vor Hunger.
Drač wird aus der Luft und vom Meer bombardiert, es schiffen sich dort serbische Soldaten und Zivilisten für Korfu ein.

Prošli jsme dnes městečko Fiera, které je plné italských vojáků všech druhů zbraní. Jaký to rozdíl mezi nimi a námi. Jsou dobře ošaceni, výborně živeni a my vypadáme jak cikáni, otrhaní, bosí, spálení. Cestou samé mrtvoly, zapáchající, našich i srbských. Jdeme již asi 3 hodiny po kotníky ve vodě, žádná cesta, musíme se brodit přes strouhy po pás ve vodě.

Odpoledne dorazili jsme k řece Vojuši. Na druhé straně přijímají nás již Italové a do Valony již jen 2 dny. Jsem šťasten, že konečně naše cestování končí a s ním snad i naše útrapy. Avšak na březích táboří několik tisíc zajatců - o hladu, poněvadž Italové převážejí nejvýše l000 za den, a nás je zde na 8000. Sekcie přišla s námi, musí ale do Drače a s nimi všichni vojáci srbští. Theodor musí též zpět, i na něho došlo. Zde je ohromná bída a hlad. Široko daleko nic k sehnání, ani dřeva není, lámeme trní. Za srbské peníze nikdo nic nedá, a i kdyby dal. já jsem již hotov.

Kousek kukuřičné broje 8 čereků! Zde platí jen čereky a liry. Zde se nikdo o nás nestará, všechny naděje jdou na druhý břeh.

Today we passed through the town of Fiera which is full of Italian soldiers of all kinds. What a difference between them and us. They are well clad, well fed and we look like gypsies, torn, barefoot, burnt. Just stinking corpses along the way, both our and Serbian. We have been walking for 3 hours in ankle deep water. No road. In some places we have to wade across ditches up to our waists in water.

Afternoon we have reached the river Vojusa. On the other side Italians are accepting us and it is just 2 days to Valona. I am happy that our travel will finally end and so will our suffering. However on the river bank several thousand hungry captives are camping because Italians transport no more than 1000 men per day and there are 8000 of us here. The "Section" came here with us but must go to Drac along with all the Serbian soldiers. Theodor too must go back. Here is great misery and hunger. Long distance from here there is nothing available, no firewood. We break the brushes. Nobody gives anything for Serbian money and if they did I would not have any left.

A piece of corn "broj" costs 8 cereks! Here only cereks and liras pay. Nobody cares about us. Our sole hope is the other bank.

Wir sind durch die Ortschaft Fiera gegangen, die voller italienischer Soldaten aller Waffengattungen ist. Was für ein Unterschied zwischen ihnen und uns! Sie sind gut bekleidet und auch gut ernährt, wir dagegen schauen wie Zigeuner aus, zerrissen, barfuß, abgebrannt. Am Weg liegen stinkende unsrige und serbische Leichen. Wir gehen schon 3 Stunden bis zu den Knöcheln im Wasser, kein Weg ist zu finden, wir müssen über Graben bis zur Taille im Wasser waten.
Nachmitttags sind wir zum Fluss Vojuša gekomen, auf der anderen Seite übernehmen uns schon die Italiener und nach Valona sind es nur 2 Tage. Ich bin glücklich, dass unsere Reise ein Ende findet und damit auch unsere Plagen. Aber auf den Ufern lagern mehrere Tausend hungrige Gefangene, da die Italiener täglich nur 1000 Männer überführen und uns sind hier 8000. Die Sektion kam mit uns, muss aber nach Drač und mit ihnen alle serbischen Soldaten. Theodor muss auch zurück, gut so. Hier herrschen große Not und Hunger. Breit und weit nichts zu finden, nicht einmal das Holz, wir brechen Dorne. Für serbisches Geld gibt niemand was, und wenn auch - ich habe nichts mehr. Hier gelten nur Liren. Niemand kümmert sich um uns, alle Hoffnungen fliegen nur zum anderen Ufer.

Dnešní noc nezapomenu, co živ budu. Ulehl jsem večer do příkopu do trní, v noci přišla bouře, liják, jsa unaven, neprobudil jsem se, až jsem úplně ležel ve vodě. Celou noc prší a dnes celý den. Naše situace je zoufalá. Řeka se rozvodnila a nemožno převážet. Dnes sebrali na 60 mrtvých vysílením. Je to hrozný pohled na nás. Z každého visí cáry, bosí s omrzlýma nohama, zarostlí, nemytí, všechno to utrpení dlouhé cesty zříš jim ve tváři. Ničím nejsi jist, v noci vezmou ti pod hlavou brotsack (chlebník), deku, mantel a vůbec, co máš. Lidem, kteří slabostí již nemohou vstát, svlékají mantle a boty a prodají. 400 lidí z Radučké čety nese dnes kazany a nářadí zpět do Fiera, kde to vše Žižkovič prodal.

This night I wil never forget. I laid down in a thorny ditch. At night a storm came and I did not wake up until I was all lying in water. It kept raining the whole night and then the whole day. Our situation is hopeless. The river is overflooding and ferrying is impossible. Today they picked 60 dead from exhaustion. We are a terrible sight. Rags hanging from everyone, barefoot with frostbitten legs, unshaved, unwashed, all the suffering of the way mirroring in their faces. You have no certitude - at night they take your "brotsack" from under your head, your blanket, coat - anything you may have. Those who cannot raise up have their coats and boots stolen from them for resale. 400 people from the "Raducka" platoon today carry "kazans" and tools back to Fiera where Zizkovic sold these.

Auf die heutige Nacht vergesse ich nicht, solange ich leben werde. Abends legte ich mich in einen Graben in Dorngebüsch, nachts kam ein Gewitter mit Schauerregen, weil ich müde war, wachte ich nicht auf, bis ich ganz im Wasser lag. Die ganze Nacht und den ganzen Tag regnet es, unsere Situation ist verzweifelt. Der Fluss schwoll an und machte das Überfahren unmöglich. Heute hat man 60 total erschöpfte Tote gefunden. Es ist ein schrecklicher Anblick für uns - jeder nur mit Fetzen bekleidet, barfuß mit angefrorenen Füßen, unrasiert, ungewaschen, all das Leiden des langen Weges im Gesicht. Nichts ist sicher, in der Nacht klaut man dir den Brotsack unter dem Kopf, die Decke, den Mantel und überhaupt alles, was du hast. Leuten, die vor Schwäche nicht mehr aufstehen können, zieht man Mantel und Schuhe aus und verkauft sie. 400 Leute aus der Radučka-Gruppe tragen heute die Kessel und das Werkzeug zurück nach Fiera, wo es Živkovič verkaufen wird.

Stále prší a mrtvých přibývá. Převážet se nemůže, řeka rozvodněna. Přivezli Taliáni fasung - l kolečko sucharu, to je jídlo na 3 dny. Druhý den dostali jsme každý 2 lžíce rýže. Vaříme ji - voda není k sehnání, je špinavá, dřevo žádné. Bože, vysvoboď nás!

It rains all the time. No ferrying, the river is flooding. Italians brought rations: One biscuit is food for 3 days. The second day we each got 2 spoons of rice. We boil it - water is unavailable, dirty. No firewood. God save us!

Dauernd regnet es und die Zahl der Toten wächst. Überfahren kann man nicht, der Fluss ist aus den Ufern gestiegen. Die Italiener brachten Fassung (Zuteilung) - eine Scheibe Zwieback - das ist die Ernährung für drei Tage. Am nächsten Tag haben wir jeder 2 Löffel Reis bekommen, wir kochen es, obzwar das Wasser schwer aufzutreiben ist und wenn, dann dreckig, Holz gibt es nicht. Gott erlöse uns!

Dnes sebráno víc jak 200 mrtvých. Bída dostupuje vrcholu. Přišli Albánci a přinesli broju. Máš-li dobré boty ,dá ti jí tak l kg, a to musíš dát pozor, aby se na tebe nevrhli a nevydrápali. Dnes náš komandant odešel. Díky Bohu, že jsme zbaveni toho netvora! Lidí zde stále přibývá, poněvadž Italové převezou denně 600 osob. Srbští vojáci okrádají veřejně. Kdo má dobré boty, ranami přinutí jej k vydání, kradou a stáhnou z tebe mantel, deku, vůbec vše, co má cenu. Fasung, co nám Taliáni pošlou, rozkradou, a pak nám prodávají kolečko za 3 čereky. Dovolání není. Od čeho jsme živi? Vaříme čaj z malinového listí, hledáme šneky, želvy, vyhrabáváme kořínky. Slyšel jsem, že prý kdesi i lidské maso jedli. S resignací hledíme budoucnosti vstříc. Je nám souzeno umřit zde a hledět na druhý břeh. Tam je vysvobození, život zde pozvolné umírání. Několik lidí zešílelo - jiní nemohouce povstat prosí o ubití. A stále prší, ve dne i v noci. Řeka zase stoupá, fasung na zítra nám voda odnesla.

More that 200 dead collected today. Misery reaches it's peak. Albanians came and brought "broja". If you have good boots they give you about 1 kg but you have to be careful.Our commander left today. Thanks God that we got rid of that monster! The number of people is still rising because the Italians ferry only 600 people daily. Serbian soldiers steal publicly. Who has good boots gets beaten to withdraw them, they steal your coat, blanket and anything of value. They steal the rations sent by Italians and then sell us a biscuit for 3 cereks. No appeal possible. What do we live on? We brew a tea from raspberry leaves, look for snails, turtles and dig up roots. I hear that even human meat was eaten in places. In resignation we look toward the future.We are destined to die here looking at the other bank. There is liberation, here is slow dying. Several people have turned mad - others unable to rise beg for death. And it is still raining, day and night. River is rising again and water took tomorrow's rations.

Heute hat man mehr als 200 Tote gefunden, die Not erreicht ihren Höhepunkt. Die Albaner kamen und brachten Broja. Wenn man gute Schuhe hat, bekommt man so ungefähr 1kg, aber man muss aufpassen, dass man dabei nicht überfallen und beraubt wird. Unser Kommandant ist heute weggegangen, Gott sei Dank, dass wir von diesem Unmenschen befreit sind. Die Zahl der Leute hier wächst dauernd, weil die Italiener täglich nur 600 Leute überführen. Die serbischen Soldaten bestehlen ganz offen. Wer gute Schuhe hat, den zwingen sie mit Schlägen zum Abgeben, sie stehlen und ziehen dir den Mantel ab, die Decke und überhaupt alles, was Wert hat. Die Fassung, die uns die Italiener schicken, stehlen sie und dann verkaufen - eine Scheibe für 3 Tscherek. Berufung gibt es nicht. Wovon wir leben? Wir kochen Tee von Himbeerblättern, suchen Schnecken, Schildkröten und graben kleine Wurzel aus. Ich habe gehört, dass irgendwo man sogar Menschenfleisch gegessen hat. Resigniert sehen wir der Zukunft entgegen, ist es uns beschieden hier langsam zu sterben, oder gelangen wir ans andere Ufer, wo die Erlösung auf uns wartet. Manche Leute sind wahnsinnig geworden, andere, die nicht mehr aufstehen können, baten um Erschlagung. Und immer regnet es, tagsüber und nachts. Das Wasser im Fluss steigt, unsere Fassung für morgen hat es weggeschwemmt.

Dnes se nepřeváží, poněvadž řeka je rozvodněná, byla to zase hrozná bouře, blesky, liják, sedíme ve vodě. Ráno přes 300 mrtvých leží po březích. A stále nové tisíce zajatců přicházejí. Dnes jsme dostali koflíček mouky na celý den, není voda k pití, tam v té kaluži, kde jsem ji bral, leží několik mrtvých. Stále prší. Ležel vedle mne jeden, dívám se naň, umírá! Kdy dojde na mne ? Zítra? Pozítří?

No ferrying today because the river is flooding again. There was a terrible storm, ligtnings, rain. We sit in water. In the morning 300 dead lay on the riverbank. And still new thousands captives are coming. Today we got a cup of flour for the whole day. No drinking water. In the slop I took water from several dead people were laying. Still raining! One was laying beside me, I saw him dying! When will my turn come? Tomorrow? The next day?

Heute fährt man nicht über, der Fluss ist aus den Ufern getreten. Es war ein großer Sturm mit Blitzen und Schauerregen. Wir sitzen im Wasser, morgens liegen auf den Ufern über 300 Tote. Und immer kommen Tausende neuer Gefangener. Heute haben wir eine Tasse Mehl für den ganzen Tag, es gibt kein Wasser zum Trinken, dort in der Pfütze, wo ich es schöpfte, liegen einige Tote. Dauernd regnet es. Ich beobachte einen, der neben mir liegt, und stirbt! Wann komme ich an die Reihe? Morgen? Übermorgen?

Dnes se zase převáží, ale jen marody! Nepopsatelné scény odehrávají se u prámu. Lidi se hrnou jak smyslu zbavení, tlačí se, perou. Srbové do toho řežou klacky a pažbami. Mnoho lidí ubito, ušlapáno, svrženo do řeky.

Každý se hledí zachránit od smrti hladem. Naše četa má přijít zítra na řadu. Dostali jsme 3 lžíce mouky na dnešek a jdeme si hledat nocleh do trní. Natrhali jsme trávu a tak ležíme, okolo nás lítají kulky z pušek Albánců.

They do ferry today but only the sick! Undescribable scenes take place at the raft. People rush like mad, push each other, fight. Serbians beat them with sticks and gun butts. Many people beaten and kicked to death, thrown into the river.

Everyone is trying to save himself from death of hunger. Our platoon's turn should be tomorrow. We got 3 spoons of flour for today and set out to look for places to sleep in the thorns. We picked some grass and lay. Around us bullets from Albanian guns fly.

Heute fährt man wieder über, aber nur die Kranken. Bei der Fähre spielen sich unvostellbare Szenen ab, die Leute drängen sich wie wahnsinnig, prügeln sich. Die Serben schlagen mit Stöcken und Kolben dazwischen. Viele Leute werden totgeschlagen, totgetreten oder fallen in den Fluss .
Jeder versucht, sich vor dem Hungertod zu retten. Unser Zug soll morgen an die Reihe kommen, für heute haben wir 3 Löffel Mehl bekommen und gehen, uns die Unterkunft im Dornbusch zu suchen. Ringsherum pfeifen die Kugeln der Albaner.

Zase na nás nedošlo - vozili ještě marody, jichž je víc než zdravých. Na dnešek v noci byl silný mrazík, mnoho lidí omrzlo a museli je vodit, aby se rozhřáli. Arnauti dávají kousek broji za boty. Dal jsem moji deku, abych dostal kousek. Lidé bloudí jak šílení. Hryžou lupení, trávu, kůru ze stromů. Zítra prý jedeme určitě.

Not our turn yet. They were still ferrying the sick who numbered more than the healthy. The night was freezing, many people got frostbitten and had to be supported to warm up. Arnauts give a piece of broj in exchange for boots. I gave them my blanket fro a piece. People walk around like mad. They bite leaves, grass, tree bark. Tomorrow they say we will go for sure.

Wieder sind wir nicht an die Reihe gekommen - immer noch werden die Kranken, deren es mehr als der Gesunden sind, übergefahren. Heute Nacht war ein ziemlich starker Frost, viele Leute waren halberfroren und mussten beim Gehen unterstüzt werden, damit sie sich erwärmen. Die Albaner geben ein Stück Broja für die Schuhe, ich musste meine Decke geben, um auch ein wenig zu bekommen. Die Leute irren umher wie wahnsinnige. Sie nagen an Blättern, Gras und Baumrinde. Morgen sollen wir bestimmt fahren.

Štědrý den - jak smutný a žalostný. Postím se opravdu, poněvadž o fasung nás okradl náš četař. Byl jsem ráno již u samého prámu, když přišel rozkaz : dost, a já se musel vrátit. Taliáni prý budou držet svátky, proto nepřevážejí. K večeru pozoruji, že mám horečku, jsem nemocen. Je to snad začátek konce? Nedej Bože, abych podlehl! Dostali jsme 2 kolečka sucharů, ale já nemohu jíst! Vzpomínám na domov, tak smutný Štědrý večer, ležím rozpálen v trní a modlím se jak nikdy v životě! Co asi dělají moji rodiče nyní!

Christmas Eve day - how sad and miserable. I fast really because the sergeant stole our rations. In the morning I was already by the raft when the order came: Enough and I had to go back. The Italians will celebrate the holidays and will not ferry. In the evening I recognize that I have a fever, I am ill. Is this the beginning of end? God, don't let me give in. We got 2 biscuits but can't eat! I remember home. So sad a Christmas Eve - I lay burning in the thorns and praying like never in my life! I wonder what my parents are doing now!

Dezember den 24.
Heiliger Abend - wie traurig und jammervoll. Ich faste total - unsere Fassung klaute der Zugführer. Morgens war ich schon dicht an der Fähre als der Befehl kam: Genug. Und ich musste zurück. Die Italiener werden angeblich Weihnachten feiern und deshalb nicht überfahren.
Gegen Abend merke ich, dass ich Fieber habe und krank bin. Ist es der Anfang vom Ende? Gott lasse es nicht zu, dass ich unterliege!
Wir haben zwei Scheiben Zwieback bekommen, aber ich kann nicht schlucken! Denke an die Heimat, ein so trauriger Heiliger Abend, ich liege erhitzt im Dorngebüsch und bete, wie nie im Leben! Was machen wohl jetzt die Eltern !

Boží hod! Radničká četa nastupovat! Je mi zase lépe. Stavím se k odjezdu. Nám schází četař, moje četa nepojede, všichni moji kamarádi odjíždějí a já tu zůstal. Nastupuji s 10. četou, když jsme přišli až k prámu, bylo převážení zaraženo. Jsem zoufalý! Dávám poslední prádlo za kus broje a poslední 3 dináry. Nyní jsem bez haléře.

Christmas feast! "Radnicka" platoon embark! I stand in queue for departure. Our sergeant is missing, my platoon is not going. All my friends left and I stayed here. I join the 10. platoon but when we reach the raft they stopped ferrying. I am hopeless! I give my last underwear for a piece of "broj" and also my last 3 dinars. Now I am penniless.

Der erste Weihnachtsfeiertag! Radnitzerzug Antritt. Es geht mir besser. Stelle mich zur Abfahrt. Unser Zugsführer fehlt, wir fahren nicht, alle meine Kameraden fahren ab, nur ich bleibe hier.
Endlich soll ich mit dem 10. Zug einsteigen, aber als wir zur Fähre gekommen sind, wurde das weitere Überfahren eingestellt. Ich bin ganz verzweifelt und gebe die letzte Wäsche für ein Stück Broja und die letzten 3 Dinar. Nun bin ich ohne Heller.

Dnes opět nepřevážejí! Zde hrůza dostupuje svého vrcholu. Mrtvých plno, nikdo je nesbírá, nikdo se nestará o jejich zakopání, ošklivý zápach nese se vzduchem. Houfy krkavců krouží vzduchem, cítí dobré hody.

Again no ferrying today! Horror is reaching it's peak here. Full of corpses which no one collects, no one cares to bury. Ugly stinch is in the air. Flocks of ravens circle the sky, they smell a good feast.

Heute fährt man wieder nicht. Hier erreicht der Schauder seinen Höhepunkt. Tote gibt es überall, niemand begräbt sie, schrecklicher Gestank steht in der Luft. Schwärme von Raben kreisen in der Luft, sie wittern reichen Schmaus.

Dnes ještě nepřevážejí. Ztratil jsem již úplně naději a odevzdal se osudu. Srbáci okrádají, co ještě zbylo. Více jak 2000 lidí odtáhlo do lesů, ale vracejí se zase - je tam plno sněhu a Albánci je ubíjejí a okrádají. Prý tam ubili a obrali též Žižkoviče.

No ferrying today. I lost all hope and gave in to the destiny. The Serbs steal all that is still left. More than 2000 people left for the woods but keep coming back - there is much snow there and Albanians who beat them to death and rob. They say that Zizkovic too was robbed and killed there.

Heute fährt man immer noch nicht! Ich habe vollkommen die Hoffnung verloren und habe mich dem Schicksal ergeben. Die Serben stehlen, was noch übriggeblieben ist. Mehr als 2000 Leute zogen in die Wälder, aber sie kehrten wieder zurück - es ist dort zuviel Schnee und die Albaner schlagen sie tot und berauben sie. Angeblich haben sie auch den Žižkovič totgeschlagen und beraubt.

Hned zrána jsem byl u prámu marně. V noci byl silný mráz, přes 200 mrtvých, z toho asi polovina pomrzlých. Ve 3 hod. odpoledne přišel náhle rozkaz "Nastupovat" a za malou hodinu přejíždíme řeku. Díky, Bože, jsme zachráněni! S Bohem! Prokletá Serbie!

A sunrise I was at the raft in vain. The night was very freezing, more than 200 dead about half of them frozen. At 3 P.M. suddenly the order came: "Embark" and in less than an hour we cross the river. Thanks God, we are saved! Farewell!Dammed Serbia!

Gleich früh am Morgen war ich bei der Fähre vergeblich. Nachts war starker Frost, es gab 200 Tote, davon die Hälfte der Erfrorenen. Um 3 Uhr nachmittags kam unerwartet der Befehl "Einsteigen" und in einer Stunde überqueren wir den Fluss. Dank Dir, Gott - wir sind gerettet! Auf Niewiedersehen, verdammtes Serbien!

Přišla Albánie, ty strašné aleje smrti, kdy český člověk raději volil smrt v nejpřísnější formě - smrt hladem - než aby byl znovu vrácen armádě rakouské. Poslední šli jsme pustou Albánií - Mrtvolami trasovali jsme si cestu do neznáma nepřístupnými horami. Bosi, hladoví, holí - položiví vlekli jsme se ne jako lidé, ale jako děsivé, bídné lidské podoby, živící se travou, korou stromů, žížalami a p. - ba, bez nadsázky a zcela zodpovědně - i lidským masem - těmi roklinami a močály mezi řekami Škumbi, Semeni a Vojušou - Trpko vzpomínat.

Then came Albania, those terrible alleys of death where the Czech man opted for death in it's strictest form - from hunger - rather than be returned to the Austrian army. We went through deserted Albania. Corpses marked our path to the unknown through forbidding mountains. Barefoot, hungry, naked, half alive we dragged not like humans but like frightening miserable human resemblances through those valleys and swamps between the rivers Skumpi, Semeni and Vojusa feeding on grass, tree bark, worms - even (responsibly without exeggeration) human meat. Bitter remembrances.