Paměti z první světové války 1914 - 1918
Josefa Šrámka z Ústí nad Labem
V rakouské armádě
1914
|
|
Září 26.
Po čtyřnedělním výcviku odjíždíme z Plzně přes Budějovice, Grund, Vídeň na
srbskou frontu. Jedeme zabíjet lidi, kteří nám nic neudělali. "Bůh to chce,"
pravil nám polní páter ve svém kázání!
Projíždíme Solnohrad, Semering - to okouzlující divadlo nechávám
nepovšimnuté - těžko se loučím s naší krásnou domovinou. Vzpomínám na rodiče
a je mi smutno a teskno. Uvidíme se kdy? Vrátím se?
|
Září 30.
Minuli jsme Slavonii, projíždíme Bosnou a vystupujeme v Dolení Tuzle. Dva
dny odmoru, odtud pěšky do Zvorníka. Jdeme dva dny v ohromném vedru do hor,
blížíme se ke Zvorniku a slyšíme pozdravy kanonů. Přecházíme Drinu. |
Říjen 2.
Jsme v Srbsku, v moři bláta, toho srbského blláta, kterého jsemtolik užil,
tolikrát v něm ležel, kráčíme dopředu. Vidíme spálené kuči, první známky zuřící
války. |
Říjen 5.
Po třídenním bloudění bez mináže a chleba dorazili jsme dnes k našemu batalionu.
Leží šest hodin od Zvorníku a my potřebovali plné tři dny! Vítání - každý
najde známého - já jsem zde sám! Seznamuji se s kap.Jupou, kdesi od Unhoště.
Hodný člověk, v době nedostatku a hladu přináší chleba. Prší a sněží, execírujeme. |
Říjen 8.
Stavíme deckung v bahně a vodě, spím v loužích. Když nám voda naše obydlí
zaplavila, stavíme nové na vršku. Prší den co den jen se leje. |
Říjen 10.
Byli jsme na hlídce čtyři hodiny daleko, sotva jsme tam došli, musíme nazpět.
Zůstávám vzadu. Ráno jsem došel, batalion se stěhuje - jdu pomalu za ním,
nemohu, jsem vysílen.Tři dny jdu za kompanií a spím a jím u regimentů, které
stihnu. |
Říjen 13.
Dnes jsem našel batalion v nových zákopech na pokraji lesa. Denně hlad, chleba
málo, rozmáhá se mezi námi úplavice, dyfterie atd. Porce chleba tři koruny,
Jupa mě zásobuje chlebem od kuchyně. Čekám balíky, marně - p.t. feláci nám
je rozkradli. To samé s rumem a vínem! Oficíři opilí, sekýrují a tlučou holemi. |
Říjen 15.
Denně cvičíme "Marsch einz" a v žaludku nám kručí. A to jsme v reservě, jak
bude teprve až budeme v boji? Píši často domů i do Ústí, ale málokdy něco
dostanu.
Vojna přituhuje den ode dne. Lidi z hladu snědí konservu - na dvanáct
hodin uvázání a tři koruny pokuty. Oficíři denně opilí! My máme i o vodu nouzi.
|
Říjen 19.
V nejlepším "šlapání" začaly do nás padat šrapnely, rozutekli jsme se. Úplavice
se vzmáhá. Též první vešky. Hlídky se zostřují - čekáme Srby. Můj deckung
je bezpečný, hůře až budu muset ven! |
Říjen 24.
Srbové nám zabili kaprála na patrole. Krásné počasí. Jupa byl ve Zvorníku
nakupovat, kšeftujeme s tabákem, čokoládou atd. |
Listopad 2.
Dnes byl na nás noční útok. Srbové nás napadli - ale nepořídili. Naši oficíři
byli zalezlí jak syslové. Měl jsem štěstí, kulka šla skrze střílnu okolo mé
hlavy. Příští noc útok nový, tentokráte prudší. Jde do živého. Z mého zákopu
je vedení k nastražené pumě. V noci na patrolu do lesa, nepřítel na 300 metrů
od nás! |
Listopad 5.
Kupředu! Dnes ráno o 5.hodině nasazené bodáky a nastupovat. V 8 hod. narazili
jsme na Srby a došlo k srážce. Oni jsou výborně ukryti v kukuřici, decimují
nás svými strojními puškami. Z mé čety z 56 lidí 32 raněno neb mrtvo. Já dostal
kulku do čepice, když jsem neopatrně zvedl hlavu. Konečně odpoledne Srbové
ustupují, ale zato jejich artilerie nám hraje.Noc trávím v díře narychlo
vyhrabané. Můj druh Šimeček zasažen kulkou do krku. |
Listopad 6.
Celí promrzlí vstáváme, postupujeme, jíme v lese, šrapnely do nás. Major
a hejtman raněni. Při postupu jsme se dostali do pravého deště kulek. Kulka
mi jde okolo hlavy do mantle, do kterého udělala 23 děr. Ležíme v srbských
dekunkách. |
Listopad 7.
Vstupujeme do Krupanje, kde držíme hlídku u přístupu do města. Vaříme slepice.
Artilerie postupuje k Valjevu, které se ještě drží. Veliké nadšení, myslíme,
že jsme již vyhráli válku, ano najdou se proroci, kteří tvrdí, že budeme na
vánoce doma. Vždyť to i všemocný Vilém řekl! |
Listopad 13.
Jdeme do Závlaky, kde v noci defilujeme před sborovým velitelem. Jdeme na
hlídku s kadetem Brejníkem na vrchy. Do rána jsme zasypáni sněhem. Mrzne.
Našli jsme půl prasete a zelí, vaříme. Bydlíme v kučích a živíme se sušenými
švestkami. |
Listopad 16.
Nazpět do tábora, zde je mnoho zajatců, vedeme jich l3OO do Ložnice. Při
zpáteční cestě v ohromném blátě, zůstal jsem spát v kůče. Ráno jdu do Závlaky,
vidím vesnici pod vodou. Veliké deště a snad také Srbové způsobili rozvodnění.
Celý train a pekárny pod vodou. Batalion je pryč a já se brodím po pás ve
vodě hodinu cesty. Hledám ho, mám čas. |
Listopad 21.
Po 3 dnech jsem konečně dohonil batalion ve Valjevu. Neměl jsem se cestou
zle. Když se blížila noc, našli jsme kůču, zabili ovci a pekli. Odcházíme
z Valjeva. - Mrzne a padá sníh. Spíme v polích, hladoví, promrzlí, vysílení.
Jdu na patrolu a dostali jsme se do deště granátů. Jako zázrakem jsem vyvázl.
Jsme docela blízko Srbů, kteří obsadili vrchy. Denně srážky na patrole. Bez
chleba - porce na lO mužů, 3 dny bez mináže, polévka celý měsíc neslaná.
Hledáme jídlo po okolí, sháníme, co se dá, hlavně jablka a švestky.
|
Listopad 27.
Postupujeme ve sněhu po kolena.
Došli jsme na vrchy, které Srbové tak houževnatě drželi. V každém
zákopu mrtvý Srb, zmrzlí. Srážky. Denně postupy i ústupy. Hladovíme, a Maďaři
mají plné saky masa.
|
Prosinec l.
Něco se děje - myslím, že budeme utíkat. Jsme co "rückzugbedeckung". Ležíme
ve sněhu, hladoví, denně v ohni. Divím se opravdu, že jsem ještě bez pohromy. |
Prosinec 6.
Marná námaho! Již 4. den střílíme. Srbové ze všech stran. My již 4.den bez
jídla, bez oficírů, držíme poslední vrch. Dnes jsem byl 3krát v pravém dešti
kulek, kompanie rozbitá, utíkáme každý jinak. Okolo mě praskají granáty do
sněhu. Únavou nemohu již jít. Večer sedám k ohni s Maďary, vtom Srbové zde
- "Bacaj puški"!
Jsem zajat. Srbové nás hned obírají. Nechci vydat moji peněženku.
Srbák mě uhodil kolbou, padám k zemi. Vtom jede srbská artilerie, jsem zachráněn.
|
|
Následující: Srbské
zajetí
|
