1986 

• Po nastěhování do nového bytu ve čtvrti H. podávám telefonní přihlášku. Obávám se, že v případě rychlého kladného vyřízení bych neměl po ruce 2000 Kčs na úvodní poplatek; rodiče slibují, že by mi půjčili.

Tehdy jsem netušil, jak strašlivě naivní byla moje obava.

1987 se nestalo nic

1988 se nestalo nic

1989 

• Po svatbě moje novomanželka Jana podává žádost o překládku svého telefonu z jiné čtvrti v domnění, že překládky se vyřizují rychle.

1990 

• Pracovník Telecomu (tehdy se to snad jmenovalo jinak) Ing. U. konstatuje, že zádrhel je v nedostatečnosti kabelové sítě ve čtvrti H, a že za rok se bude provádět její rekonstrukce.
• Zoufalý krok: Dáváme inzerát do novin - nabízíme 500DM za předání přípojky v naší blízkosti, chtějí 1000 za stanici na místě B. vzdáleném od nás cca. 800 m.

1991 

• Jana (tedy moje manželka) podává formální žádost o firemní linku v domnění, že firemní žádosti mají přednost.
• Moje původní žádost převedena ze soukromé na firemní .
• Kamarádka Míša pracující na ústředně konstatuje, že za rok bude situace v naší čtvrti v pořádku t.j. proběhne rekonstrukce kabelové sítě.
• Náměstek Telecomu Ing. R. slibuje pomoc.
• Náměstek Telecomu Ing. O. navrhuje abych vlastním nákladem zakoupil PCM zařízení (cca 50.000 Kč) a daroval ho Telecomu za účelem zlepšení situace v místě. Ale bez záruky že zařízení bude použito právě v místě kde ho potřebuji...
• Kamarád Béďa doporučuje pracovníka Telecomu I.- ten slibuje telefon do 14 dnů . Pak už není k zastižení.

1992 

• Jistá Pardubická firma nabízí řešení: radioreléový spoj - cca. za 190.000 Kč. Nějak mi to připadá moc.
• Vedu jednání na Telecomu u pana T. o nasazení zařízení DFA (PCM). Situace se změnila, teď už ani není možné zařízení koupit a darovat Telecomu.

Při návštěvě v USA mě tamní domorodci považují za exota žijícího někde daleko v pustině - jenom proto že nemám domů telefon. Skutečnost, že bydlíme 1100 m od ústředny je pro ně nepochopitelná.

• Naše sousedka pracující jako telefonistka v Hotelu P. několik stovek metrů od nás říká, že její šéf nám to s Telecomem snadno dohodne. Když se dozvídá, že jsme už v jednání s T, tak rezignuje, že nic lepšího už nebude.

Situace se zhoršuje:
Zatímco dosud jedinou překážkou našeho připojení byl nedostatek kabelů v místě, teď už došla i čísla na ústředně.

1993 

• Kamarád MJ mi vypráví o svém originálním řešení: V bytě na Proseku nemá telefon, tak si instaloval radiový spoj z Dejvic (z práce), a to tak, že obyčejný bezšňůrový telefon vybavil směrovou anténou na obou koncích. Takže telefon má v Dejvicích a sluchátko na Proseku...
• Přemýšlím o podobném spoji z Janina bývalého bytu, kde ještě straší její telefon.
• Jelikož moje radiotechnické znalosti nestačí na zhotovení takové směrové antény, zkoušíme dosah různých bezšňůrových přístrojů. Za moc to nestojí.
• Firma S.C. sídlící 100 metrů od nás má taky problém: Kabel k nim sice vede, ale čísla nejsou. Nabízím výměnný obchod: Připojení na "jejich" kabel výměnou na "naše" číslo (z naší firmy připojené na stejné ústředně). Taky se to nepovedlo.
• Díky Ing. R. z Telecomu máme půjčený stacionární radiotelefon firmy Motorola, který pracuje ve zkušebním provozu. Pár tisíc těchto přístrojů by mělo v Praze vykrýt nedostatek kabelové sítě v místech jako je naše. Po úspěšném vyzkoušení ale Telecom celou akci odloží na neurčito...
• Naše dobrá známá dr. B. se stěhuje jinam a mohla by na nás převést svůj telefon; po dlouhém rozvažování to ale neudělala a navíc zemřela.
• Existuje AMR - celostátní síť vozidlových radiotelefonů. Dost primitivní. Přístroje se přidělují podle okresů, přestože každý z nich se dá používat v libovolném okrese. Zjišťuji, že v okrese Beroun jsou volné stanice. Snažím se založit fiktivní pobočku firmy v Berouně, abych o něj mohl zažádat. Úřadování kolem toho je tak složité, že jsem to nedokázal.
• Pomocí detektivní agentury X. jsem si zjistil v okolí všechny telefonní stanice a jejich majitele a obeslal jsem je s nabídkou 40.000 Kč za převedení jejich stanice. Získal jsem dva. Ale ztroskotalo to na Telecomu, kde odmítli převod uskutečnit.
• Zjistili jsme, že v Praze funguje další síť vozidlových radiotelefonů zvaná RATEL. Je to úžasně primitivní zařízení, původně určené k dálkovému ovládání stavebních strojů flákajících se na různých stavbách po Praze. Objednáváme stanici skládající se z několika mohutných beden a hlasité sirény, díky které o našich příchozích hovorech museli vědět snad i na ulici. Ven se dalo volat jakž takž automaticky, ale po N minutách (v závislosti na stupni provozu) se hovor přerušil, aby se dostalo i na ostatní. Příchozí hovory jdou přes spojovatelku.

Telefon to sice ještě není, ale částečně se mu to podobá a jednoduché signály se přes to dají předávat.

1994 

• V březnu ve složité rodinné situaci (manželka v druhém těhotenství v nemocnici, já s prvním klukem sám doma) propadám zoufalství a kupuji Eurotel. O něco lepší náhražka.
• Duben: Vysoký pracovník Telecomu Ing. X ode mne něco naléhavě potřebuje.

Ukazuje se, že do naší lokality ještě jsou nějaké volné kabelové páry. A vždycky tam byly.

Připojen telefon!!!!!!!!!!!!!!!!!

• RATEL zrušen v květnu

1995 se nestalo nic

1996 Happy End

• Probíhá rekonstrukce kabelové sítě ve čtvrti HA. slíbená v roce 1990. Teď už prý do roka bude telefonů ve čtvrti H. dostatek.
• ... a skutečně 3.12.1996 nám připojili druhou telefonní linku !

1997

• Hodláme se přestěhovat do obce HO ...

Že by to všechno začínalo znova ?

---

Tento horror je smyšlený. Jakákoli  podobnost  se  skutečnými  osobami  nebo  událostmi  je  čistě  náhodná (Poznámka z roku 1997 kdy účastníci ještě žili a jejich zločiny nebyly promlčené).