posted Nov 23, 2014, 2:40 PM by Tomas Svoboda
[
updated Feb 7, 2015, 9:07 AM
]
1986
- Po nastěhování do nového bytu ve čtvrti
H. podávám telefonní přihlášku.
Obávám se, že v případě rychlého
kladného vyřízení bych neměl po ruce 2000 Kčs
na úvodní poplatek; rodiče slibují, že by mi
půjčili.
Tehdy jsem netušil, jak strašlivě naivní byla moje obava.
1987 se nestalo nic
1988 se nestalo nic
1989
- Po svatbě moje novomanželka Jana podává žádost o překládku svého telefonu
z jiné čtvrti v domnění, že překládky se vyřizují rychle.
1990
- Pracovník Telecomu (tehdy se to snad jmenovalo jinak) Ing. U. konstatuje,
že zádrhel je v nedostatečnosti kabelové sítě ve čtvrti H, a že za rok se
bude provádět její rekonstrukce.
- Zoufalý krok: Dáváme inzerát do
novin - nabízíme 500DM za předání
přípojky v naší blízkosti, chtějí
1000 za stanici na místě B. vzdáleném od
nás cca. 800 m.
1991
- Jana (tedy moje manželka) podává formální žádost o firemní linku v
domnění, že firemní žádosti mají přednost.
- Moje původní žádost převedena ze soukromé na firemní .
- Kamarádka Míša pracující na ústředně konstatuje, že za rok bude situace
v naší čtvrti v pořádku t.j. proběhne rekonstrukce kabelové sítě.
- Náměstek Telecomu Ing. R. slibuje pomoc.
- Náměstek Telecomu Ing. O. navrhuje abych vlastním nákladem zakoupil
PCM zařízení (cca 50.000 Kč) a daroval ho Telecomu za účelem zlepšení situace
v místě. Ale bez záruky že zařízení bude použito právě v místě kde ho potřebuji...
- Kamarád Béďa doporučuje pracovníka Telecomu I.- ten slibuje telefon
do 14 dnů . Pak už není k zastižení.
1992
- Jistá Pardubická firma nabízí
řešení: radioreléový spoj - cca. za 190.000
Kč. Nějak mi to připadá moc.
- Vedu jednání na Telecomu u pana T. o nasazení zařízení DFA (PCM).
Situace se změnila, teď už ani není možné zařízení koupit a darovat Telecomu.
Při návštěvě v USA mě tamní domorodci považují za exota
žijícího někde daleko v pustině - jenom proto že nemám domů telefon. Skutečnost,
že bydlíme 1100 m od ústředny je pro ně nepochopitelná.
- Naše sousedka pracující jako telefonistka v Hotelu P. několik stovek
metrů od nás říká, že její šéf nám to s Telecomem snadno dohodne. Když se
dozvídá, že jsme už v jednání s T, tak rezignuje, že nic lepšího už nebude.
Situace se zhoršuje:
Zatímco dosud jedinou překážkou našeho připojení byl nedostatek kabelů
v místě, teď už došla i čísla na ústředně.
1993
- Kamarád MJ mi vypráví o svém originálním řešení: V bytě na Proseku
nemá telefon, tak si instaloval radiový spoj z Dejvic (z práce), a to tak,
že obyčejný bezšňůrový telefon vybavil směrovou anténou na obou koncích.
Takže telefon má v Dejvicích a sluchátko na Proseku...
- Přemýšlím o podobném spoji z Janina
bývalého bytu, kde ještě straší
její telefon.
- Jelikož moje radiotechnické znalosti nestačí na
zhotovení takové směrové antény,
zkoušíme dosah různých bezšňůrových
přístrojů. Za moc to nestojí.
- Firma S.C. sídlící 100 metrů od
nás má taky problém: Kabel k nim sice
vede, ale čísla nejsou. Nabízím
výměnný obchod: Připojení na "jejich" kabel
výměnou na "naše" číslo (z naší
firmy připojené na stejné ústředně). Taky
se to nepovedlo.
- Díky Ing. R. z Telecomu máme půjčený stacionární radiotelefon firmy
Motorola, který pracuje ve zkušebním provozu. Pár tisíc těchto přístrojů
by mělo v Praze vykrýt nedostatek kabelové sítě v místech jako je naše. Po
úspěšném vyzkoušení ale Telecom celou akci odloží na neurčito...
- Naše dobrá známá dr. B. se stěhuje jinam a mohla by na nás převést
svůj telefon; po dlouhém rozvažování to ale neudělala a navíc zemřela.
- Existuje AMR - celostátní síť vozidlových radiotelefonů. Dost primitivní.
Přístroje se přidělují podle okresů, přestože každý z nich se dá používat
v libovolném okrese. Zjišťuji, že v okrese Beroun jsou volné stanice. Snažím
se založit fiktivní pobočku firmy v Berouně, abych o něj mohl zažádat. Úřadování
kolem toho je tak složité, že jsem to nedokázal.
- Pomocí detektivní agentury X. jsem si zjistil v okolí všechny telefonní
stanice a jejich majitele a obeslal jsem je s nabídkou 40.000 Kč za převedení
jejich stanice. Získal jsem dva. Ale ztroskotalo to na Telecomu, kde odmítli
převod uskutečnit.
- Zjistili jsme, že v Praze funguje další
síť vozidlových radiotelefonů
zvaná RATEL. Je to úžasně primitivní
zařízení, původně určené k dálkovému
ovládání stavebních strojů
flákajících se na různých stavbách
po Praze. Objednáváme stanici
skládající se z několika mohutných beden a
hlasité sirény, díky které
o našich příchozích hovorech museli vědět snad i
na ulici. Ven se dalo volat
jakž takž automaticky, ale po N minutách (v závislosti na
stupni provozu)
se hovor přerušil, aby se dostalo i na ostatní.
Příchozí hovory jdou přes
spojovatelku.
Telefon to sice ještě není, ale částečně se mu to
podobá a jednoduché signály se přes to dají předávat.
1994
- V březnu ve složité rodinné situaci (manželka v druhém těhotenství
v nemocnici, já s prvním klukem sám doma) propadám zoufalství a kupuji Eurotel. O něco lepší náhražka.
- Duben: Vysoký pracovník Telecomu Ing. X ode mne něco naléhavě potřebuje.
Ukazuje se, že do naší lokality ještě jsou nějaké volné kabelové páry. A
vždycky tam byly.
Připojen
telefon!!!!!!!!!!!!!!!!!
1995 se nestalo nic
1996 Happy End
- Probíhá rekonstrukce kabelové sítě ve čtvrti
HA. slíbená v roce 1990. Teď už prý do roka bude telefonů ve čtvrti H. dostatek.
- ... a skutečně 3.12.1996 nám připojili druhou telefonní linku !
1997
- Hodláme se přestěhovat do obce HO ...
Že by to všechno začínalo znova ?
Tento horror je smyšlený. Jakákoli podobnost se skutečnými osobami nebo
událostmi je čistě náhodná (Poznámka z roku 1997 kdy účastníci ještě žili a jejich zločiny nebyly promlčené).
|
|