16.2.2013

V pátek 15.2.2013, bylo Rusko byla zasaženo kosmickým balvanem, jehož energie byla srovnatelná s atomovou zbraní a o několik hodin později Zemi těsně minulo těleso ještě podstatně mohutnější. Touto souhrou událostí nám příroda připomněla, že kteréhokoli místo na Zemi může být reálně ohroženo kosmickými tělesy.

Jakkoli je přirozené taková nebezpečí odsouvat do oblasti nepravděpodobných fantazií, racionální úvaha říká, a to bez zbytečné dramatizace, že je potřeba se těmito riziky zabývat stejně jako mnoha jinými hrozbami, proti kterým se naše společnost brání. Jak to udělat a jaké to uvědomění bude mít účinky?

Jako Česko máme slušnou startovní pozici:

• Především buďme rádi, že česká vědecká pracoviště mají bohatou tradici ve výzkumu malých těles naší sluneční soustavy, z nichž tato rizika pocházejí.
• Dále můžeme s uspokojením konstatovat, že ČR je členem mnoha vědeckotechnologických sdružení a organizací, která mohou s uvedenýmí hrozbami pracovat (ESA, COSPAR...)
• Jako dobrá snaha se jeví záměr vlády založit Českou kosmickou agenturu, která by koordinovala veškeré aktivity v ČR včetně soukromých firem s cílem zvýšit české uplatnění v kosmickém průmyslu.

Co můžeme udělat víc a jak bychom to měli vyjádřit v politickém programu?

1.    Na národní úrovni bychom měli podporovat další rozvoj výzkumných programů zaměřených na identifikaci a včasné zjištění těles blízkých Zemi, jako součást základního vědeckého výzkumu se specifickým praktickým užitkem. To se týká zejména Astronomického ústavu AVČR, ale i regionálních hvězdáren.

2.    Pro politiku podpory vědeckého výzkumu toto téma představuje unikátní příklad: Na jednu stranu se jedná o základní výzkum v jeho nejčistší podobě (základní, ne aplikovaný, protože na jeho základě nevznikne žádný produkt ani patent), na druhou stranu je zde výrazný praktický přínos, který doceníme teprve až z kosmu přijde skutečná hrozba. Rozpracování tohoto příkladu může být velmi užitečným příspěvkem pro vyřešení věčných tahanic mezi podporou základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a průmyslového vývoje.

3.    Dále bychom měli podporovat pokračující zapojení českých astronomů a institucí do mezinárodních programů koordinujících tyto aktivity. Toto mezinárodní propojení je důstojným cílem samo o sobě.

A co podnikneme, až nám astronomické pozorovací sítě zjistí, že v brzké době na Zem dopadne nebezpečné těleso a způsobí ohromující škody? Máme šanci vůbec něco proti tomu podniknout?

Ano, máme. Je v technických možnostech lidstva takové hrozivé těleso odchýlit z jeho dráhy tak, aby jeho dráha Zemi minula, zejména pokud bychom  zásah provedli s předstihem nejméně několika měsíců před hrozícím nárazem. (Konkrétně by se to dalo nejlépe udělat „malým“ jaderným výbuchem, který by do asteroidu „šťouchl“ a trochu změnil jeho dráhu) Je to v našich možnostech, ale připraveni na to nejsme. Chybějí nám nosné rakety, které by takovou protizbraň k asteroidu dopravily. Ironické je, že obě kosmické velmoci takové rakety už měly v provozu (Saturn V, Energia), ale s nezájmem je opustily. Je to mimo reálné možnosti české politiky, ale „někdo“ (nejsme i my „někdo“?) by na mezinárodní úrovni měl takovou přípravu iniciovat, i s přihlédnutím k synergickým efektům, které by obnova velkých kosmických raket měla pro jiné obory lidské činnosti. A takovou iniciativu by rozumná  politika měla podporovat.

 

Tomáš Svoboda

Autor je předsedou ICT komise KDU-ČSL a tímto článkem zásadně překračuje svou odborně-politickou kompetenci.