16.2.2013 Jakkoli je přirozené taková nebezpečí odsouvat do oblasti nepravděpodobných fantazií, racionální úvaha říká, a to bez zbytečné dramatizace, že je potřeba se těmito riziky zabývat stejně jako mnoha jinými hrozbami, proti kterým se naše společnost brání. Jak to udělat a jaké to uvědomění bude mít účinky? Jako Česko máme slušnou startovní pozici:
Co můžeme udělat víc a jak bychom to měli vyjádřit v politickém programu? 1. Na národní úrovni bychom měli podporovat další rozvoj výzkumných programů zaměřených na identifikaci a včasné zjištění těles blízkých Zemi, jako součást základního vědeckého výzkumu se specifickým praktickým užitkem. To se týká zejména Astronomického ústavu AVČR, ale i regionálních hvězdáren. 2. Pro politiku podpory vědeckého výzkumu toto téma představuje unikátní příklad: Na jednu stranu se jedná o základní výzkum v jeho nejčistší podobě (základní, ne aplikovaný, protože na jeho základě nevznikne žádný produkt ani patent), na druhou stranu je zde výrazný praktický přínos, který doceníme teprve až z kosmu přijde skutečná hrozba. Rozpracování tohoto příkladu může být velmi užitečným příspěvkem pro vyřešení věčných tahanic mezi podporou základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a průmyslového vývoje. 3. Dále bychom měli podporovat pokračující zapojení českých astronomů a institucí do mezinárodních programů koordinujících tyto aktivity. Toto mezinárodní propojení je důstojným cílem samo o sobě. A co podnikneme, až nám astronomické pozorovací sítě zjistí, že v brzké době na Zem dopadne nebezpečné těleso a způsobí ohromující škody? Máme šanci vůbec něco proti tomu podniknout? Ano, máme. Je v technických možnostech lidstva takové hrozivé těleso odchýlit z jeho dráhy tak, aby jeho dráha Zemi minula, zejména pokud bychom zásah provedli s předstihem nejméně několika měsíců před hrozícím nárazem. (Konkrétně by se to dalo nejlépe udělat „malým“ jaderným výbuchem, který by do asteroidu „šťouchl“ a trochu změnil jeho dráhu) Je to v našich možnostech, ale připraveni na to nejsme. Chybějí nám nosné rakety, které by takovou protizbraň k asteroidu dopravily. Ironické je, že obě kosmické velmoci takové rakety už měly v provozu (Saturn V, Energia), ale s nezájmem je opustily. Je to mimo reálné možnosti české politiky, ale „někdo“ (nejsme i my „někdo“?) by na mezinárodní úrovni měl takovou přípravu iniciovat, i s přihlédnutím k synergickým efektům, které by obnova velkých kosmických raket měla pro jiné obory lidské činnosti. A takovou iniciativu by rozumná politika měla podporovat.
Tomáš Svoboda Autor je předsedou ICT komise KDU-ČSL a tímto článkem zásadně překračuje svou odborně-politickou kompetenci. |
česky > český blog >