Dnes jsem (nemohl jsem jinak, jsa celoživotně postižený kosmonautikou) navštívil “European Space Expo” – výstavní stan před Rudolfinem, v naději, že si užiju pár kosmických vzpomínek na minulost a budoucnost.
Ale ouvej: “výstava” se skládá z třinácti dotykových obrazovek (!) na kterých si návštěvník může prohlédnout to samé, co někde na webu (!!!) Jediné navíc na celé “výstavě” je jedna sférická obrazovka – digitální glóbus, na který se promítají různorodé celoplanetární mapy.
Jaký marketingový imbecil si může myslet, že tohle dnes něco znamená? Možná před 20 lety, kdy dotyková obrazovka byla atrakce – ale dnes???

Za mého mládí jsme se na kosmických výstavách mohli přiblížit kousku Měsíce za tlustým sklem a zpřítomnit si tak něco z dobyvatelského snu, nebo si prohlédnout kus kosmického hardwaru a představit si, že “to” je někde tam nahoře. Co třeba když jsme si mohli na něco “kosmického” sáhnout... tehdy jsme každý byli částí dobyvatelského lidstva. A dnes? Nic.

A k obsahu výstavy:
“Družicová data v zemědělství” (jenom mi tam chybí “v socialistickém zemědělství” , “Družicová data v silniční dopravě”,  “Změna klimatu”, “Dohled nad planetou”  - jako kdyby vesmír byl jenom k tomu, aby pomáhal růstu HDP a nevyrušoval nás ze skvělé postkapitalistické přítomnosti :-(
Za mého mládí byla kosmonautika o dobývání neznámého, překračování hranic člověka a techniky, o směřování někam dopředu. A dnes? Stabilní nuda.

Takže nakonec obsah výstavy odpovídá zvolené formě = je stejně bezzubý :-(

Kam se nám ztratil ten kosmický sen? Neměli bychom v kosmonautice konečně zase něco začít dělat jinak?