česky‎ > ‎český blog‎ > ‎

10 důvodů, proč nezavírat obchody o svátcích

posted May 1, 2015, 2:16 PM by Tomas Svoboda   [ updated Apr 18, 2017, 3:13 PM ]
Za šedivého socialismu se obchody zavíraly v 18 hodin, přičemž zákazníci skončili pracovní dobu krátce před tím a měli jen krátký průnikový čas pro nákup než obchody zavřely. Čili v této nepřirozené době měli všichni skoro stejnou pracovní dobu a tudíž poctivě pracující měl malou šanci zastihnout nějaký otevřený obchod. Za jeden z velkých výdobytků svobodné společnosti považuji to, že obchody jsou otevřené tehdy, když to zákazníci chtějí, někdy i 24/7.
Řadu roků se objevují snahy sociálních inženýrů nařizovat povinné uzavření obchodů v neděli, ve svátky, v noci a kdo ví, kdy ještě. Využívá se několik opakujících se záminek:
  • Ohled k prodavačům a jejich volnému času
  • Potřeba vychovávat rodiny, aby trávily více času spolu a ne na nákupech
  • Slavení svátků zavřením obchodů jako duchovní hodnota - reminiscence sabatu
Nabízím řadu důvodů, proč jsou tyto iniciativy falešné a zavrženíhodné:
  1. Obchody jsou pro zákazníky a mají být otevřené v době, když zákazníci mají čas.
    Pro většinu populace se nakupování odehrává mimo pracovní dobu, t.j. večer a ve volných dnech. Tudíž obchody by měly být přednostně otevřené právě v těchto časech. Neměl by tedy příkaz být opačný - t.j. povinně otevřené obchody o svátcích ?
  2. Sváteční trhy
    S tím souhlasí i naše kulturní tradice, ve které trhy a obchodování probíhaly právě ve svátečních dnech. Kdy jindy, ostatně. Ve všední den, kdy lidé dřeli na polích to opravdu nemělo smysl. Nebylo to nijak v rozporu s charakterem svátečního dne, naopak ho to dotvářelo.
  3. Duchovní Sabat
    Židovská tradice Sabatu (převzatá do křesťanství) vyžadovala, aby se lidé jeden den v týdnu osvobodili od své rutinní dřiny a věnovali se Bohu a sobě navzájem. V době, kdy každá rodina byla z velké části soběstačná, bylo logické ve sváteční den eliminovat všechny vnější přesuny a transakce a omezit se na komunikaci uvnitř rodiny. V dnešní době, kdy jsme naopak vysoce závislí na službách, které si poskytujeme vzájemně v lidské společnosti, už nucené uzavření rodiny do sebe nemá smysl a naopak získávají význam společné činnosti ve vnějším světě - včetně společné zábavy a konzumace různých služeb a nákupů. O důvod víc aby služby a obchody byly otevřené.
  4. Ohledy k prodavačům
    Často se argumentuje tím, že pracující v obchodě jsou obíráni o svůj volný čas, který by chtěli mít ve stejnou dobu jako většina populace (sorry, ale to prostě z podstaty věci nejde). A je snaha tento nárok prosazovat skrz zákonné normy o obchodování. To je chybné - pracovní povinnosti zaměstnance mají být řešeny ustanovením v Zákoníku práce, který řídí všechny zaměstnance s podobným problémem napříč všemi obory (nemocnice, doprava, zábava...), nejen prodavače. Zákoník práce může zcela korektně takové situace řešit. 
    Mimochodem, co takhle ve svátky nařídit zavření kostelů, aby taky duchovní personál měl důstojný volný čas ? :-)
  5. Regulovat, ne zakazovat
    Podle zdravého rozumu a sociálně-tržní ekonomiky má stát vytvářet podmínky pro podnikání a obchod a  pouze v nezbytných případech přikazovat nebo zakazovat. Je zcela rozumné, aby zákonodárce - pokud to uzná za vhodné - zatížil práci a obchodování v neobvyklou dobu nějakými povinnostmi navíc (např. povinné příplatky pro zaměstnance, noční klid apod.). Důsledkem může být, že se obchodníkovi nevyplatí ve svátek obchodovat - a to je ve svobodné společnosti jediný správný důvod, proč zavřít obchod.
  6. Nezasahovat do práv obchodníka 
    Obchodník má také svá práva. Jednoduchý populistický zákaz je narušuje a obvykle mívá nepředpokládané a nezamýšlené vedlejší účinky.
  7. Údajné konzumní rituály 
    "Zavírači" jako argument uvádějí, že celé rodiny a spolky vyrážejí o volných dnech do hypermarketů a tráví tam víc času, než se mravokárcům líbí. Jedná se o mýtus bez opory v realitě. Já opravdu neznám žádnou rodinu, která by trávila víkend nakupováním v Kauflandu, Lidlu nebo Tescu. (Znám mnoho rodin, která si v nákupním centru společně zajdou do restaurace nebo do kina, ale to je jiný příběh.)  
  8. Společný rodinný život
    "Zavírači" tvrdí, že zavření obchodů umožní, aby rodiny spolu trávily více času a kvalitně ho využívaly. Je to nedokázané tvrzení a typický pokus sociálního inženýrství. 
    Skutečnost je zcela opačná: Jestliže rodina chce a umí spolu kvalitně trávit čas, tak to udělá a otevřené obchody jí v tom nezabrání. Pokud to rodina nedělá, je třeba hledat příčinu v ní a v jejím okolí, ne svádět vinu na obchody.
  9. Potřeby rodin
    Rodiče, zejména s malými dětmi, jsou velmi málo schopni rozhodovat o svém čase. Jejich časové možnosti jsou tvrdě diktovány životem jejich dětí. Právě jim nejlépe slouží obchody s dlouhou - nejlépe neomezenou - otvírací dobou. Každý rodič, který musel někdy v noci řešit nečekanou situaci, může potvrdit, že Tesco otevřené 24 hodin i ve svátky, mu dává velmi příjemnou jistotu,  přestože možnost nakupování v neobvyklou dobu využije jen vyjímečně.
  10. Nepřetržité provozy 24/7
    Případný zákaz by dopadl i na obchody, které vůbec nezavírají. Tam by byl dopad zvláště brutální, protože jejich ekonomika je speciálně kalkulována pro nepřetržitý provoz. Nepočítají s procesem každodenního zavírání a otvírání které samo o sobě vynucuje náklady ve výši odpovídající několika hodinám nepřerušeného provozu. Zvýšené náklady samozřejmě zaplatí zákazníci, případně drobní dodavatelé.
  11. (nebo 10b) - přidáno po velikonočním sabotzavření: Některé zboží se do velkých obchodů dováží denně čerstvé. Takže banány tam budou celý zavřený den černat jenom proto, že lidi, co by je chtěli, nesmějí přes dveře.
Jestliže prodejce chce prodat a zákazník chce koupit, pak si k sobě najdou cestu a ve svobodné společnosti jim v tom žádný byrokratický zákaz nemůže zabránit. Případné nucené zavírání se bude obcházet všemožnými způsoby. Častými způsoby jsou prodejny na benzinkách nebo nádražích, "výdejny" a "vzorkovny" a jistě se najdou další. 

Přidáno 27.12.2016
Podívejme se na to z pohledu ideologie sociálně tržního hospodářství, která je velmi rozumná a následováníhodná. Ta pracuje s tzv. principem subsidiarity, ve kterém říká, že věci se mají rozhodovat co nejblíže občanům - na co nejnižší úrovni, na které to je efektivní. To znamená na úrovni obce, obchodního centra, nebo jednotlivého obchodu - ne na vyšší úrovni - státu.
Comments