česky‎ > ‎

český blog


Pancakes - Americké snídaňové palačinky

posted Aug 18, 2018, 8:28 AM by Tomas Svoboda   [ updated Aug 18, 2018, 8:30 AM ]

Můj recept:  


Léta jsme si je dělali k nedělní snídani z této směsi, 



kterou prodávali v Tescu. 
Pak jsme ji nesehnali a musel jsem to míchat ručně:

2,5 hrnky hladké mouky (po 2 dcl)
3 vajíčka 
6 odměrek Sunaru 
1 prášek do pečiva 
1 lžíce cukru 
2 lžičky soli

Všechno kromě vajec se to smíchá a zředí sodovkou.  Rozkvedlaná vejce až naposled. 
Upečeme na lívanečníku.

Na talíři potřeme máslem a polejeme javorovým sirupem. 

Augustin_Neumann

posted Mar 31, 2018, 6:38 AM by Tomas Svoboda


Hledám novou příležitost

posted Jul 18, 2017, 12:19 AM by Tomas Svoboda   [ updated Jul 28, 2017, 1:57 AM ]

Vážení přátelé, v těchto dnech mi skončí pracovní poměr v Národní knihovně a hledám novou práci, výzvu a zábavu.
Umím se vyznat v technologiích, zejména ICT a zařídit jejich užívání v organizacích, řídit projekty a programy kde se míchá technika, lidi, finance a všechno ostatní. Jako bývalý vývojář rozumím tomu, když se něco nového rozvíjí a buduje. Moje optimální pozice je CIO, kde se organizaci postarám o všechno kolem ICT, vyhledávám i práce jako projektový nebo programový manažer a podobné.
V současné době mohu nabídnout i odbornost ohledně GDPR včetně odborných konexí a zajištění veškeré kompatibility vaší organizace s tímto novým standardem.
Máte-li potřebu, nebo pozici kolem techniky, kterou lze těžko vyjádřit slovy inzerátu, tak to může být ta úplně nejlepší.
To předchozí umím provozovat stejně v češtině jako v angličtině.
Pokud budete vědět o nějaké dobré příležitosti, díky předem.
...
Moje kompletní CV je vidět níže v české a anglické verzi

Lze zakázat šifrování? Voda do kopce nepoteče

posted Apr 2, 2017, 1:13 PM by Tomas Svoboda   [ updated Apr 2, 2017, 1:15 PM ]

Po nedávném teroristickém útoku v Londýně se ukázalo, že onen zločinec krátce před činem s někým utajeně komunikoval pomocí šifrovací aplikace WhatsApp ze svého mobilu. Policie nebyla kvůli šifrování schopna zjistit podrobnosti. Záhy se ozvala britská ministryně vnitra s nepůvodním názorem „že by se to šifrování na internetu mělo zakázat“.

Ano, jistě bychom rádi, aby policejní vyšetřovatel věděl co nejvíc o činnosti zločince, ale je něco takového možné bez zásadní destrukce světa, ve kterém žijeme?

Je to nový nápad?

Není: V 90. letech Phil Zimmerman – ze soukromého zájmu, bez profesionálního zázemí – v USA vytvořil vynikající šifrovací program PGP, umožňující na každém PCčku zašifrovat cokoli velmi silným způsobem – a tento program dal volně k dispozici celému světu. Nastala diskuse, co je víc – jestli zlepšení osobní svobody a soukromí pro slušné lidi, mj. v diktátorských režimech, nebo možnosti zneužití pro organizovaný zločin. Americká vláda se pod jakousi záminkou neúspěšně pokusila Zimmermana obžalovat, ale po několika letech uznala, že šifrování je oprávněná funkce a nedá se s tím nic dělat.

Mezitím proběhlo několik podobných případů, kdy si vyšetřovatelé a špioni na různých úrovních přáli, aby šifrování bylo úmyslně zprzněné tak, aby ho mohli překonat, ale neuspěli.

Jak bezpečné je dnešní šifrování

Dnešní šifrovací techniky dostupné na běžném počítači nebo telefonu jsou technicky mnohonásobně silnější, než ty, které rozhodovaly o výsledcích II. světové války. Na vysoké škole, v předmětu „Teorie informace“ se student dozví, že každá šifra, každé zabezpečení, se dá prolomit, je to „jen“ otázka nákladů, které u dobré šifry by byly astronomické. Nelze udělat takovou šifru, která by byla proniknutelná jen pro muže zákona, ale neproniknutelná pro jiné. Pokud uděláme „zadní vrátka“, kterými může projít policejní vyšetřovatel, pak drasticky snižujeme bezpečnost celé šifry.

Účinné šifrování je tedy běžně možné, a že existuje mnoho kreativních cest, jak utajit komunikaci na síti. Dokonce jsou takové metody, které ukryjí šifrovanou zprávu někam, kde to nikdo nehledá, třeba do obrázku – a podobných kreativních cestiček lze najít bezpočet. Kdyby některé cesty byly zákonem zakázány, lidi si najdou jiné.

Architektura Internetu tomu napomáhá tím, že poskytuje lidem mnoho různorodých možností pro svobodnou komunikaci a státům dává málo možností pro její kontrolu.

Jak časté a důležité je šifrování v našem světě?

Jistý politik se proslavil výrokem v televizi: „Vy jste někdy šifroval? Já jsem nikdy nešifroval.“ Přitom si zřejmě nebyl vědom toho, že šifrování používá kdykoli zapne svůj mobilní telefon, nebo když si prohlíží stránku na Wikipedii.

(Indicie: Když adresní řádka ve vašem webovém prohlížeči začíná https://, kde důležité je písmeno „s“, pak vaše komunikace JE šifrovaná).

Před časem se Putinův režim pokoušel o cenzuru ruské Wikipedie tím, že by lidem na svém území zablokoval přístup k některým stránkám, které považoval za „závadné“. Jenže padla kosa na kámen: Protože Wikipedie komunikuje šifrovaně, „cenzor“ nepozná, na jakou stránku se díváte, a nemůže se rozhodnout, zda ji chce blokovat. A zakázat celou Wikipedii, toho se zatím ani Putin neodvážil.

A zcela zvláštní kapitolou jsou banky, které jsou na šifrování totálně závislé a v zájmu svých klientů jsou na technologii velmi přísné a vybíravé.

Dá se tedy šifrování zakázat tak, aby ho nemohli zneužívat zločinci, zejména teroristi?

Kdyby se zákonodárci pokusili zamezit používání šifrovacích technik na internetu, pouštěli by se do velké destrukce: V první řadě by museli vyřešit situaci bank, které jsou na šifrované komunikaci životně závislé a velmi neochotné ke kompromisům. Dále by se ocitli v opozici proti celému digitálnímu průmyslu, který by musel rázem draze měnit celé průmyslové standardy, aby takovému zákazu vyhověl. A teroristi? Ti by sledovali práci kreativních jedinců nespokojených s takovým zákazem a brzy by si našli nové cesty jak utajit svou komunikaci.

Tudíž odpověď je: Státy se mohou pokusit šifrování regulovat, ale svého cíle nedosáhnou. Asi jako nemohou nařídit, aby voda tekla do kopce.

Napsáno jako Nedělní glosa pro IKDP.cz    http://www.ikdp.cz/?p=7098

Banky budou průhlednější. Díky EU

posted Feb 13, 2017, 12:44 PM by Tomas Svoboda   [ updated Feb 13, 2017, 12:45 PM ]

Stalo se vám někdy, že jste se rozhodli svěřit své peníze třeba České spořitelně, protože mají komfortní ovládání účtu z webu? A přitom jste úplně nestihli prostudovat výše poplatků a úroků, které nabízí? Mně ano a je to úplně normální.

Obchodní podmínky bank jsou (asi úmyslně) složité a zamotané, takže normální člověk, který má na práci i něco jiného, nemá šanci je plně pochopit – přestože je má před očima černé na bílém (drobným písmem).

Na druhou stranu je u bank dobře viditelné „uživatelské rozhraní“ – nejen to počítačové, ale taky elegantní pobočky, lákavá reklama, blyštivé prospekty a krásné platební karty, třeba s fotkou vašeho psa. Všechno je to děláno tak (a banky nemohou jednat jinak, protože trh je k tomu nutí), aby zákazníka zlákaly na podmínky o něco horší, než by mohly být.

Proti této medializované realitě bojují různé internetové porovnávače, které za vás udělají tu práci, že porovnají různé nabídky a přehledně vám je srovnají a předloží bez pozlátka a objektivně (pokud daný porovnávač není placen jednou z bank, ale to je jiná kapitola). Toto porovnávání funguje velmi dobře třeba u nabídek cestovního pojištění, kde můžeme vložit parametry své cesty a vypadne na nás hotová odpověď, jaké pojištění je pro nás nejvýhodnější. U bankovních služeb je porovnávání o něco složitější a obtížnější.

Pomoci chce nová směrnice EU o platebních službách (PSD2), která má začít platit začátkem příštího roku. Ta má nařídit, že všechny banky musí svým klientům nabídnout elektronickou komunikaci pomocí standardního rozhraní. Česky řečeno, všechny banky budou přes internet používat stejné „formuláře“ se stejnými políčky. Na straně uživatele potom nějaký počítačový program přetransformuje tato obyčejná políčka tak, aby byla pro uživatele přítulnější.

To má nedozírné důsledky v tom, že klient ze svého počítače pomocí svého oblíbeného programu bude schopen řídit svůj účet ve více bankách. Snadno tak může porovnat, kde má lepší úroky a poplatky a pak mu nic nebrání takovou banku preferovat.

Také si bude moci vybírat mezi softwarovými aplikacemi takovou, která mu poskytuje nejlepší komfort – a třeba si za ni i připlatit. Bez ohledu na to, u které banky má své peníze uloženy. Takže uživatel si bude vybírat aplikaci podle komfortu a banku podle finančních podmínek, ne naopak.

Často nadáváme na EU za to, že některé věci zbytečně reguluje – a někdy je to i pravda. Ale tahle regulace mi dává smysl.

Napsáno jako Nedělní glosa pro IKDP.cz

Brexitus

posted Oct 14, 2016, 12:50 AM by Tomas Svoboda   [ updated Oct 14, 2016, 12:53 AM ]

Brexit - proces zničení Spojeného  království pod záminkou  odchodu z Evropské unie  Brexitovat - provést Brexitus

Doplňte si do slovníku:
 
 Brexitus proces zničení Spojeného  království pod záminkou  odchodu z Evropské unie
 Brexitovat  provést Brexitus



Zápisky začínajícího Kyborga

posted Jul 11, 2016, 4:23 AM by Tomas Svoboda   [ updated Jun 1, 2018, 12:08 AM ]

Stal jsem se Kyborgem - byl mi voperován první umělý orgán: Kyčelní kloub.
Tady je o tom knížka, která kombinuje vyprávění o vlastních zážitcích, instrukce pro další kyborgy a další.
(Knížku stahujte přes odkaz na spodku stránky.)
http://www.svobodat.com/.../blog/kyborg/kyborg19distri1.pdf

Poznámka: Nejlepší berla

V čem je největší nebezpečí z blokace internetu

posted May 24, 2016, 11:39 PM by Tomas Svoboda   [ updated May 25, 2016, 2:41 AM ]

Dnes nebo zítra bude senát hlasovat o novém zákonu o hazardních hrách. Všeobecně se má za to, že zákon je to dobrý, až na jednu brutální chybu a to jsou jeho paragrafy 82 a 84, které nařízují poskytovatelům internetového připojení "blokovat" přístup k některým webovým stránkám. 
Dokud byl ten zákon ve Sněmovně, byla odborná veřejnost v zásadě v klidu, protože jsme všichni předpokládali, že taková absurdita nemůže projít. Navrhovatel diskusi nevyhledával, tudíž byl klid. Poplach začal až když Sněmovna návrh schválila a Senát se stal jedinou možnou záchrannou brzdou (když nepočítám nepředvídatelného prezidenta). Tudíž propukla intenzivní diskuse, která ukazuje množství protiargumentů, kterě jsou tak rozmanité, že si i navzájem protiřečí. 
V zásadě by se dalo říct, že se svět dělí na 2 části: Jedna se bojí, že to bude fungovat a druhá se bojí, že to nebude fungovat.
Diskusí na to téma bylo mnoho s mnoha pravdivými body
  • je to neurčité a vyvolává právní nejistotu
  • je to nefunkční
  • omezuje to svobodu slova
  • zavádí to nebezpečný precedens cenzury...
  • bude rozhodovat úředník, primárně ne soud
  • vyvolá to náklady u poskytovatelů
    .... ale žádný z nich IMHO nevystihuje podstatu problému
Spory jsou velmi vášnivé a strany se navzájem neposlouchají, m.j. protože mluví jinými "jazyky". Když všechny argumenty odezněly, myslím, že vidím hlavní riziko:
Není pochyb o tom, že to nebude fungovat - z principu to fungovat nemůže (v tom směru je návrh neškodný).
Ale hrozba je v tom, že se stát touto cestou pustí do války proti svobodnému internetu, v jaké je např. Rusko nebo Čína. Kteroužto válku nemůže vyhrát, může ji jedině eskalovat cestou dalších zákazů, které vyprovokují rebelie a spontánní  vzdorná protiopatření.
Temná perspektiva je, že v takové situaci se vždy zmobilizuje tvořivá energie internetové komunity a napře se proti státu, přičemž stát takové síle není schopen konkurovat.
Moudřejší by bylo pro potírání ilegálního hazardu používat jiné způsoby a se svobodnou kreativní internetovou komunitou raději spolupracovat na společných obecných zájmech, než si z ní dělat nepřítele.


Smutná balada o psacích strojích

posted Sep 30, 2015, 2:27 PM by Tomas Svoboda   [ updated Jul 27, 2017, 12:34 PM ]

(Sepsáno při povinné vojenské službě v roce 1985) 
Tento příběh, který mi mnohokrát vyprávěli staří vojáci při dlouhých, ospalých nočních službách, je pravdivý. Má dva skutečné hrdiny, ale nesetkal jsem se ani s jedním z nich, protože oba dva už patří do minulosti. 

První z těch smutných hrdinů byl důstojník. Třicetiletý, předčasně zestárlý díky stresům prožitým ve službě vlasti. Měl bledý, bezkrevný obličej a snad už tehdy bylo jeho srdce poznamenáno prvním infarktem, stejně jako srdce mnohých jeho kolegů. 
Žil ve dvou světech: První z nich byl dvoupokojový byt na sídlišti, ve kterém měl rád svoji ženu; tam měl svou oázu klidu, do které se utíkal z onoho druhého světa, který začíná za kasárenskou zdí. Neznal téměř nic kromě těchto dvou světů, protože nelidské předpisy o bojové pohotovosti mu přikazovaly být stále k dispozici ve svém bytě na dosah telefonu. Ten druhý svět ho změnil k horšímu. Z jeho lidského srdce udělal cosi nemocného strachem, strachem a utajeným vztekem. Byl zlý. Jmenoval se Sysel a byl kapitánem.

V tom druhém světě žil také chlapec, říkejme mu Petr. Na začátku našeho příběhu měl k dobru všechny trumfy, které může mít v rukou dvacetiletý člověk. Byl schopný natolik, že po roce povinné vojny platil za jednoho z nejlepších spojařů u pluku. Velitelé mu věřili a věděli, že on vždy udělá spojení. Věděl, že to, co dělá je dobré a asi vykonal leccos užitečného. Na ramenou měl dvě zasloužené pecky, a jestliže ho navíc na bráně navštěvovalo milé děvče, pak byl asi šťastný.

Vlastně jsem zpočátku zapomněl na třetího hrdinu, o kterém nevíme vůbec nic, ale který je pro náš příběh tak důležitý, jak jen osud dovede učinit důležitým neznámého člověka, který zkříží naši cestu.

Jakýsi psací stroj určil, že ten neznámý voják bude jednoho nedělního večera jako velitel vlakové hlídky pečovat o kázeň a dobré chování vojáků na kterési trati a jiný psací stroj rozhodl, že stejný večer, stejnou tratí se bude Petr vracet do kasáren po dvou dnech strávených u rodičů. Nikdo z nás se do konce života nedoví, proč ten neznámý zatkl Petra a obžaloval ho z opilství a výtržnictví. Snad byl ten neznámý rozčílený z hádky s manželkou nebo možná musel splnit nějaký plán využití posádkové věznice nebo si jen tak zažertoval. Jen to víme jistě, že Petr opilý nebyl.

Následky byly pro Petrovu duši devastující. Najednou se ocitl na druhém břehu vojenských předpisů. Označili ho za výtržníka, z desátníka se stal svobodníkem, odebrali mu titul prvotřídního specialisty, jako by nyní pochybovali o tom, že udělá spojení a stalo se módou ho kritizovat na vojenských schůzích. (Později jsme se naučili tomu říkat "bossing") 

Začal počítat své číslo. Tehdy to měl asi za devadesát. Devadesát dní ho dělilo od civilu, od nirvány, v níž vojáci čekají už jen vše sladké a příjemné.

Rozumní lidé mu říkali: Nic si z toho nedělej, těch pár týdnů tady vydržíš a pak to všechno skončí. Ale v jeho nitru se cosi dělo, čemusi přestal věřit, o čemsi začal pochybovat a jestliže jakousi podivnou náhodou jeho děvče za ním dlouhou dobu nepřicházelo, pak už asi nebyl šťastný.

Avšak psací stroje se ani nyní nezastavily. Ty psací stroje, které tvrdými údery svých kláves odtrhávají člověka od práce, již chtěl dělat poctivě a s chutí, a stavějí jej před úkoly, kterými se nechce zabývat vůbec, vytrhávají muže z party, kde možná začínal klíčit vzácný výhonek přátelství a přemísťují jej do kolektivu, aby musel začínat znovu sám. Tak se stalo, že kapitán Sysel se ocitl u stejné jednotky jako Petr. Oba dva byli nervózní, oběma bylo ukřivděno. Není divu, že když kapitánovi začaly u nové jednotky nové problémy, byl to právě Petr, kdo na sebe častěji než jiní přivolával jeho zlost.

V té době, řečeno úředními slovy, jednotka plnila náročné úkoly. Tak například v lednu psací stroje ve vzdáleném městě vyťukaly nařízení o tom, že všechny vodiče a kabely, vedené v kasárnách na sloupech a vzduchem, musí být okamžitě zakopány do země. Vojáci dřeli od rána do večera ve zmrzlé půdě, protože tak důležitá akce nemohla v žádném případě počkat do jara...

Byl to rok, kdy se chystaly ukázkyTo znamená, že byly očekávány vzácné návštěvy, kterým se mělo ukazovat, jak vzorným způsobem vojenský útvar funguje. A protože ve skutečnosti útvar nefungoval vůbec, natož vzorně, vojáci museli opět dřít a dřít, aby v kasárnách opravili všechno to zchátralé, na co si léta nikdo nevzpomněl.

Každý velitel by v takové situaci měl problémy, a jestliže Sysel byl navíc nervózní a trošku nešikovný, vojáci ho brzy začali nenávidět a on je začal trestat. Vojáci se snažili všemi dovolenými způsoby dosáhnout rozumného urovnání sporů, ale marně. Napjatý a rozčilený velitel neslyší klidné slovo a psací stroje řídící chod armády nemají sluch a nemohou odpovědět na bědování pronikající k nim zdola.

Může se zdát podivné, obviňovat psací stroje ze všech krutostí, které na vojně prožíváme. Mohli bychom snad vinit člověka, který za psacím strojem sedí?

Sedneš si ke stroji, abys napsal denní rozkaz. Píšeš o lidech, pro lidi. Svými údery na klávesy ovládáš lidi. Přitom ale na lidi nemyslíš. Myslíš na to, jak zařídit, aby rozkaz, který napíšeš, souhlasil se všemi rozkazy nadřízených, předpisy, paragrafy a dodatky, aby byl hotov včas, a podle denního řádu byl přečten mužstvu.

Napíšeš jméno a pár písmen a míníš tím, že onen jmenovaný nastoupí do celodenní služby. V noci nebude spát a ve dne, unavený a nevyspalý bude stát na svém stanovišti a plnit nesplnitelné příkazy a směrnice. Ale když píšeš jeho jméno, nemyslíš na jeho oči červené nevyspáním ani na nohy zapařené po dvaceti čtyřech hodinách ve vysokých botách. Nemyslíš vůbec na nic, protože v nejbližší minutě napíšeš ještě pět jmen nebo deset jmen a přitom budeš stále šilhat po hodinkách, abys měl rozkaz včas hotový. Ty sám jsi pak psacím strojem.

A stalo se v té době, kdy jednotka plnila náročné úkoly při nedostatku lidí (kterých v armádě není nikdy dost), že psací stroj vyťukal Petrovo jméno ne jednou nebo dvakrát, ale s neúprosnou pravidelností každý druhý den po celý měsíc. Petr se vyspal každou druhou noc a pokud nestál ve službě na kasárenské chodbě (v sudé dny), pak v liché dny dřel s ostatními na stavebních pracích. Stále častěji šeptal nebo křičel své číslo a psací stroje dál a dál klepaly údery své osudové symfonie, blížící se ke tragickému finále.

Jednou se v rozkaze objevila blízko sebe obě jména: Petrovo a Syslovo. To znamenalo, že oba nastoupí tentýž den do služby. Sice na různých stanovištích, ale jak už to na vojně bývá, jeden z nich bude nadřízený a druhý ho bude slepě poslouchat.

Ten den prý Petr něco vypil. Neodsuzuji ho, protože plnil náročné úkoly a z nevyspání ho bolela hlava, jak jen může hlava bolet vojáka, na kterého se ze všech stran sypou rozkazy, křik a nadávky. Se Syslem se Petr tehdy pohádal už na nástupu, kterým začíná každá služba. Snad to bylo kvůli špatně vyčištěným botám nebo snad si Sysel jen potřeboval na někom vybít zlost.

Zdánlivě se nic mimořádného nestalo a nikdo nepostřehl, že právě dopadla poslední kapka a dovršila míru toho, co Petr dokázal snést. Z nástupu odešel přímo na své stanoviště naproti skladu zbraní, rozbil okénko, za kterým visely klíče od beden s municí, vytáhl svůj samopal ze stojanu a napáskovalHrozný význam toho slova napáskovat chápe jenom ten, kdo poznal, jak pod jeho prsty mizí v bezedném zásobníku samopalu jeden náboj za druhým. Třicet střel a každá z nich má moc změnit jeden lidský život.

Petr napáskoval.

Důmyslné bezpečnostní zařízení neselhalo, žárovka na panelu oznámila Syslovi, že zbrojní sklad je otevřen a přinutila ho běžet tam, kde Petr páskovalSnad chtěl Petr zabít sám sebe, možná někoho jiného. Nebo možná v té chvíli, kdy páskoval, nechtěl vůbec nic, protože jeho mozek ovládaly jiné síly než myšlenky. Sysel doběhl právě v okamžiku, kdy Petr vycházel ze zbrojního skladu s nabitým samopalem, sklopeným hlavní dolů. Zastavili se na dva kroky od sebe, a tak stáli celou dlouhou minutu. Mluvili spolu, ale jaká slova si v té osudné chvíli vyměnili, to se nedozvíme.

Sysel se vrhl rukama po samopalu, a v tom okamžiku vyšla první dávka plamene a kulek, která ochromila jeho rameno a srazila ho k zemi, kde stále ještě bezmocně lapal rukou po hlavni zbraně.

Po pěti vteřinách ticha a hrůzy ho zasáhla další dávka, mířená a přesná. Podle úřední pitvy byl už v tom okamžiku mrtev, usmrcen průstřelem aorty.

Petr nepospíchal, přiložil si zbraň pod bradu, a nechal ji znovu vychrlit oheň. Zde by mohl náš příběh končit, nebýt toho, že v naší puntíčkářské společnosti je zvykem zachránit život člověka, ať chce nebo nechce.

Lékaři zjistili, že Petr není mrtvý a houkající sanitkou jej převezli do vojenské nemocnice.

Paní Syslovou vzbudil té noci plukovník a posádkový lékař. Ten jí podal důmyslné chemické preparáty, které způsobily, že neplakala.

Petr strávil dalších šest měsíců v nemocnici, kde pomalu přicházel zpět k životu, a jeho tvář nabývala díky umění chirurgů opět svou dřívější podobu. To vše jenom proto, aby mohl být postaven před vojenský soud.

Soud zasedal mnohokrát a nikdo z pamětníků už dnes neví přesně, jak zněl jeho konečný rozsudek. Někteří hovoří o trestu smrti, jiní si vybavují čtyřiadvacet roků vězení. Jen to víme jistě, že v soudní síni jako nezúčastněný svědek nějaký psací stroj zaznamenal každé slovo toho dlouhého procesu.

--------------------------------------------------------------------------

Tato povídka byla poprvé (a zatím naposled) publikována v ilegálním sborníku "Lipnický almanach" , sestaveném v letech 1984-85 z poetických, prozaických a výtvarných děl "špagátů"(t.j.Absolventů vojenských kateder vysokých škol). Sborník vznikl a byl rozmnožován přímo v kasárnách v situaci, kdy držení fotoaparátu nebo magnetofonu se trestalo posádkovým vězením a za takovýhle text...radši nevím.

Tomáš Svoboda

Ruská starožitná knížka má recept na globální oteplování

posted Sep 30, 2015, 12:16 PM by Tomas Svoboda   [ updated Sep 30, 2015, 12:57 PM ]

Teď, když svět šílí kolem změn klimatu (dokázáno) a lidského vlivu na něj (nedokázáno) a snah to zvrátit (pochybné, ale lepší než nedělat nic) mi vyplavala knížka z roku 1977 ("Пленочные отражатели в космосе" Лукьянов = "Fóliová zrcadla v kosmu", Lukjanov)  která obsahuje střízlivý a technicky reálný recept jak na to. (Nechme stranou 
"Пленочные отражатели в космосе" 1977 Лукьянов  обложка
pochybnosti, že každý náš zásah do ekologie může mít nepředvídatelné i kontraproduktivní následky.)

Autor diskutuje koncept fóliových zrcadel na oběžné dráze, které mohou: 
  • Zastínit kousíček slunečního světla od Země (např. 1 promile - což by byl zásah mocnější, než všechny dosavadní lidské činnosti) 
  • Odrazem v noci osvětlovat městské oblasti místo elektrického osvětlení a tím dál přispět ke snížení emisí CO2 
Takový koncept je gigantický, ale v globálním měřítku reálný. 

1-10 of 27